Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 73/2022-34

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 3.896,69 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba žalobce, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 3.896,69 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 533,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.585,07 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2.749,34 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, s 23,72% úrokem ročně z částky 2.749,34 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 247,84 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 735,56 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 1.147,35 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a s 23,72% úrokem ročně z částky 1.147,35 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů tohoto řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žaloba žalobce, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 3.896,69 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 533,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.585,07 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2.749,34 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, s 23,72% úrokem ročně z částky 2.749,34 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 247,84 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 735,56 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 1.147,35 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a s 23,72% úrokem ročně z částky 1.147,35 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů tohoto řízení nepřiznává.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 3.896,69 Kč s příslušenstvím, neboť dne 27.5.2016 byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným smlouva o půjčce číslo na základě které poskytl věřitel dlužníkovi 6.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně sjednanou ve smlouvě a odměnu za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč, jakož i hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, počínaje dnem 3.6.2016, při splatnosti poslední splátky dnem 7.7.2017. Na poskytnutou půjčku žalovaný vrátil toliko 6.870 Kč. Dne 19.2.2016 byla mezi týmiž účastníky uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě které poskytl věřitel dlužníkovi 8.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, jak vyplývá ze smlouvy, kterou žalovaný podepsal. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.120 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně, sjednané ve smlouvě, odměnu za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, počínaje dnem 26.2.2016, při splatnosti poslední splátky k 31.3.2017. Na poskytnutou půjčku žalovaný uhradil toliko 12.430 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Městský soud v Brně provedl důkaz smlouvou o půjčce číslo ze dne 19.2.2016, smlouvou o půjčce číslo ze dne 27.5.2016, kartou zákazníka ze dne 18.2.2016, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 včetně oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne a výzvou k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 22.2.2021, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 19.2.2016 uzavřel žalovaný jako zákazník s právním předchůdcem žalobce, a to společností právnická osoba jako věřitelem smlouvu o půjčce, na základě které poskytl úvěrující zákazníkovi částku 8.000 Kč v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem ve smlouvě. Ve smlouvě se dále zákazníkem, tedy žalovaný zavázal zaplatit úvěrujícímu jako věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 5.920 Kč sestávající se z poplatku za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč, z úroku ve výši 1.120 Kč a z hotovostního inkasa splátek 3.200 Kč, to vše prostřednictvím 58 týdenních splátek po 240 Kč, počínaje dnem 26.2.2016, při splatnosti poslední splátky 31.3.2017. Dne 27.5.2016 byla mezi týmiž účastníky uzavřena další smlouva o půjčce, na základě které byla poskytnuta žalovanému půjčka ve výši 6.000 Kč, při poplatcích 4.440 Kč sestávající se z poplatku za administrativní činnost ve výši 1.120 Kč, z úroku ve výši 840 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč. Celkovou částku ve výši 10.440 Kč se žalovaný zavázal zaplatit žalobci prostřednictvím 58 týdenních splátek po 180 Kč, počínaje dnem 3.6.2016 při splatnosti poslední splátky dne 7.7.2017. Jak vyplývá z karty zákazníka, části finanční situace byl u žalovaného evidován čistý příjem ve výši 12.600 Kč a měsíční výdaje za nájem 3.000 Kč a za výdaje domácnosti 6.000 Kč. Použitelný příjem tak byl vyčíslen v částce 3.600 Kč. Dne 29.11.2019 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky mezi postupitel - úvěrujícím a postupníkem - žalobcem, což bylo podáním z téhož dne oznámeno žalovanému. Výzvou k plnění ze dne 22.2.2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 9.3.2021.

4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014.

5. Ve smyslu ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Dle ust. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je nedůvodná, neboť v řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 27.5.2016 uzavřena smlouva o půjčce číslo dne 19.2.2016 smlouva o půjčce číslo ve smyslu ust. a následující o.z. ve spojení s ustanoveními o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 14.000 Kč.

13. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C číslo, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickymi jevy (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. ).

14. Ohledně splnění povinnosti ve smyslu ust. žalobce nebyl soudu schopen předložit důkazy vážící se k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Jelikož žalobce nebyl schopen soudu ani tvrdit ani předložit žádné doklady či skutečnosti, které by řádné posuzování úvěruschopnosti žalovaného prokazovaly, lze uzavřít, že žalobce jako věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. , kdy dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žalovaným, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Jinými slovy tak lze uzavřít, že žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, když nezjistil majetkové poměry žalovaného, jeho výdaje, počet vyživovacích povinností apod. Schopnost splácet úvěr není přitom určena toliko výší příjmů ze zaměstnání či jiné činnosti, takže jen na okraj soud doplňuje, že nepostačuje ověření případného příjmu ze zaměstnání, ale je potřeba zkoumat celou řadu dalších faktorů mimo jiné též, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, jaký má životní styl, jaké jsou jeho reálné výdaje apod. Žalobce si teda počínal zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Případnou rezignací na ověření úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobce porušil svoji povinnost uloženou mu ust. ,2 o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplňují tyto povinnosti, má též pro širší společnost, neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýká pouze dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ust o.z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet ve shodě se závěry Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. či Ústavního soudu, jak shora uvedeno). S ohledem na výše uvedené tedy dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná vůbec, natož v rozsahu, jak žalobcem v žalobě požadováno, tedy v rozsahu částky 3.896,69 Kč, neboť žalovaný celkově poskytnutou částku ve výši 14.000 Kč žalobci nejen, že beze zbytku vrátil, ale i dokonce i přeplatil, jak vyplývá mimo jiné i ze samotného tvrzení žalobce, když tento sám uvádí, že na půjčku poskytnutou 27.5.2016 ve výši 6.000 Kč žalovaný zaplatil 6.870 Kč a na půjčku poskytnutou dne 19.2.2016 ve výši 8.000 Kč, tento vrátil 12.430 Kč. S uvedeného tak, vyplává, že ve smyslu ust. o.z. se žalovaný na úkor žalobce neobohatil vůbec, natož bez spravedlivého důvodu, když přijaté plnění bez právního důvodu beze zbytku vrátil. Soud tak žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to jak v části samotné jistiny, tak v části příslušenství pohledávky. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný byl ve věci zcela pasivní, neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok uplatněný žalobou vůči němu z hlediska hmotněprávního je nedůvodný.

15. S ohledem na shora uvedené a vzhledem k právnímu posouzení věci soud dospěl k závěru, že veškeré nároky žalobce uplatněné touto žalobou jsou nedůvodné a jako takové je bez dalšího zamítl, když smlouvy shledal jako neplatné a nároky z ní vyplývající jako zcela neoprávněné.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , kdy soud plně úspěšnému žalovanému obecně přizná účelně vynaložené náklady tohoto řízení. Jelikož žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly, soud mu tak ničeho nepřiznal.

17. S ohledem na výši předmětu tohoto sporu podléhá odůvodnění tohoto rozhodnutí ustanovení

18. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle , soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem na výkon soudního rozhodnutí nebo exekucí.