Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
37 C 82/2022-26
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Stanislavem Pulkrabem jako samosoudcem ve věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 6 894 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 150 Kč a částky 894 Kč, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 217 Kč, úroku z prodlení ve výši 202,07 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky
6 000 Kč od 8. 4. 2021 do 30. 4. 2021, zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 832 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 150 Kč a částky 894 Kč, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 217 Kč, úroku z prodlení ve výši 202,07 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 8. 4. 2021 do 30. 4. 2021, zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 832 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 7. 2021 domáhala zaplacení částky 6 894 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému částku 6 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu co do úroku ve výši 150 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 894 Kč zpět, a soud tak řízení dle § 96 o.s.ř. v této části zastavil.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Žalobkyně přes výzvu soudu neprokázala, že by její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přesto s ním dne 16. 6. 2020 uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla částku 6 000 Kč, jak se z této smlouvy a z potvrzení o poskytnutí úvěru podává. Předmětná pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, jak se ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou podává. Žalovaný byl vyzván k vrácení předmětné částky do 30. 4. 2021, jak se podává z přípisu ze dne 14. 4. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 15. 4. 2021 Ani přes předžalobní výzvu žalovaný na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil.
4. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015 -39).
11. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07 ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 ).
12. Předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a pokud tedy byla následně mezi ní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 86 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 OZ ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).
13. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez právního důvodu, je třeba na toto plnění (částka ve výši 6 000 Kč), hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 OZ ).
14. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a zřejmého rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobkyni ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání byla absolutně neplatná úvěrová smlouva. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobkyni nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok. Z obdobných důvodů soud žalobkyni nepřiznal ani smluvní pokutu. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Totéž se týká nákladů na vymáhání pohledávky, kdy jejich skutečnou výši žalobkyně neprokázala, jednání, kde by k tomu mohla být vyzvána, se nezúčastnila. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení (§ 1970 OZ ). Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu včas neuhradil ani po té, co byl žalobkyní vyzván k jejímu uhrazení, dostal se do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů. Ve zbytku nároku a případného úroku z prodlení z tohoto nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
15. Procesně částečně úspěšné žalobkyni soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal právo na náhradu 64 % (82 % - 18 %) nákladů řízení, když žalobkyně měla úspěch co do částky 6 631,97 Kč (82 %) - počítáno ke dni vyhlášení rozsudku, a neúspěch co do částky 1 494,26 Kč (18 %). Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna ve výši 6 000 Kč za čtyři úkony právní služby po 1 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí a předžalobní výzva) stanovená podle § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhrada nákladů za čtyři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 1 200 Kč, náhrada soudního poplatku ve výši 400 Kč a částka odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 1 512 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí částku 9 112 Kč, 64 % pak 5 832 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni nahradit ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 OSŘ .
16. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 OSŘ ve spojení s § 202 odst. 2 OSŘ obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání (§ 202 odst. 2 OSŘ ) přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 OSŘ ).