Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 7/2021-35
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 4.716 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.000 Kč od 5. 7. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 1.716 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.000 Kč od 28. 12. 2019 do 4. 7. 2020, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 297,80 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátky se sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.000 Kč od 5. 7. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 1.716 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.000 Kč od 28. 12. 2019 do 4. 7. 2020, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 297,80 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokátky se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4.716 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč. Žalovaná nedostála svému závazku vrátit věřiteli částku sjednanou ve smlouvě.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalované na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10 ). Zásilky soudu si v místě trvalého pobytu nepřevzala.
3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, žalovaná se bez omluvy nedostavila, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků.
4. Rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (odvolání není přípustné dle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu ).
5. Okresní soud v Bruntále učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaná se zaregistrovala na internetových stránkách žalobkyně webová adresa. Při registraci uvedla mimo jiné číslo účtu. Následně účastníci uzavřeli elektronicky za použití prostředků komunikace na dálku dne datum Smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr v částce 3.000 Kč převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit do 22. 11. 2019, termín byl následně prodloužen do 27. 12. 2019, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.092 Kč. RPSN byla stanovena ve výši 5632 %. Žalovaná úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době neuhradila. Žalobkyně nárokuje jistinu úvěru ve výši 3.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1.092 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 170,51 Kč (v sazbě 10 % ročně z částky 3.000 Kč od 28. 12. 2019 do 22. 7. 2020) a zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne 23. 7. 2020 do zaplacení. Podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru žalobkyně požaduje rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 3.000 Kč od 28. 12. 2019 do 22. 7. 2020 v celkové výši 624 Kč. Naposledy byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne datum, který byl dle ujednání ve smlouvě zaslán i elektronicky, a kterým byla žalovaná vyzvána k úhradě do 7 dnů od doručení výzvy.
6. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že má za to, že posouzení úvěruschopnosti dlužníka má být přiměřené s ohledem na výši úvěru a jeho splatnost. Rozsah posouzení je tak rozdílný u úvěru v částce 3.000 Kč, jako v tomto konkrétním případě a úvěru v částce několika desítek či set tisíc spláceného v období několika let. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované výplatními listy žalované od zaměstnavatele právnická osoba za období červenec až září 2019, z nichž vyplývá příjem ve výši cca 16.000 Kč. Dále žalobkyně opatřila výpis z databáze EUCB (European Credit Bureau) a CRIF, dle nichž žalovaná neměla úvěry po splatnosti. Zjištěné údaje považovala žalobkyně za dostatečné pro posouzení schopnosti žalované úvěr splatit.
7. Z doložených listin (výplatní lístky, výpis EUCB a CRIF) má soud za prokázáno, že příjem žalované v červenci 2019 činil 16.050 Kč, v srpnu 2019 částku 15.728 Kč a v září 2019 částku 15.593 Kč. Dle doložených výpisů neměla žádné úvěry po splatnosti. Dle databáze ISAS zdejšího soudu nebyla vedena řízení, kde by žalovaná vystupovala jako dlužník, teprve v letech 2020 a 2021 bylo zahájeno 5 nalézacích řízení.
8. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku a zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
9. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
14. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč a dlužník (žalovaná) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit poplatek 1.092 Kč. Žalovaná však porušila ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradila řádně. Žalobkyně nárokovala kromě částky přímo vyplývající ze smlouvy i vzniklé sankce.
15. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , a zejména rozsudkem Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS). V tomto směru se soud opírá dlouhodobě o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, které se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak nadále vychází ze závěru, že neplatnost smlouvy je v případě nepřezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nutné považovat za absolutní. Pokud jde o samotný přezkum úvěruschopnosti, pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z informací získaných z doložených výplatních lístků a databází EUCB a CRIF. Je tedy zřejmé, že žalobkyně disponovala údaji o příjmu žalované a informacemi získanými nezávisle na žalované. Žalobkyní však nebylo zjišťováno a ověřováno, jaké jsou konkrétní sociální a majetkové poměry žalované. Povinnost prošetřit poměry dlužníka přitom ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalované žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
16. K nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 383/2018 -66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu III. ÚS 4129/18 .
17. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018 -66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654 ). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 “
18. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 3.000 Kč, žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Výše poskytnuté jistiny činila 3.000 Kč, žalovaná neuhradila ničeho, soud tedy přiznal žalobkyni nárok na úhradu částky 3.000 Kč, ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 1.716 Kč (poplatek 1.092 Kč a smluvní pokuta 624 Kč), byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky požadované na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.
19. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 3.000 Kč, a to v návaznosti na předloženou předžalobní upomínku ze dne datum, kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu do 7 dnů od doručení. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně zákonného úroku z prodlení do 4. 7. 2020, soud žalobu zamítl.
20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2 , § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , když úspěch žalobkyně ve věci byl částečný. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalované zaslána právním zástupcem žalobkyně. V prvé řadě se při rozhodování o nákladech řízení zabýval soud otázkou úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 3.225,47 Kč (jistina 3.000 Kč a 225,47 Kč vyčíslený zákonný úrok z prodlení ke dni rozhodování soudu), která představuje 60 % původního předmětu řízení (5.370,51 Kč), žalovaná byla úspěšná ohledně částky 2.145,04 Kč (1.716 Kč a 429,04 Kč), což je 40 % z předmětu řízení. Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalované, tzn. 60 % méně 40 % vychází tedy, že žalobkyně má právo na 20 % vynaložených nákladů řízení.
21. Soud má za to, že jsou splněny podmínky ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (obdobná věc např. sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka). Náklady žalobkyně v částce 1.489 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 100 Kč v částce 300 Kč stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby; k doplnění skutkových tvrzení soud nepřihlížel jako k dalšímu úkonu právní služby, když má za to, že tato skutková tvrzení měla být součástí řádně vypracované žaloby); odměna advokáta v souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč (3 úkonů á 200 Kč); daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad stanovená v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 189 Kč. S ohledem na výše uvedené pak soud uložil žalovanému zaplatit 20 % nákladů řízení žalobkyně v částce 297,80 Kč.
22. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaná dle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinna zaplatit tuto náhradu advokátu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí. (§ 251 občanského soudního řádu ).