Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 133/2022-22
Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Adélou Kohoutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 1 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 500 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč od datum do datum zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 1 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), prostřednictvím webové stránky webová adresa. Na základě této smlouvy mu byla dne datum poskytnuta částka 1 500 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit do datum Ani přes výzvu jej však nezaplatil. Žalobkyně zároveň uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dle smlouvy, tj. od datum do zaplacení. Platební schopnost žalovaného byla prověřována lustrací ve veřejně dostupných databázích. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požadovala přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.
3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.
4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř. ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu byla poskytnuta bezhotovostním převodem částka 1 500 Kč. Ohledně schopnosti žalovaného splácet úvěr si právní předchůdkyně žalobkyně učinila závěr pouze na základě lustrace žalovaného ve veřejně dostupných databázích. Z potvrzení o provedení platby a ze sdělení právnická osoba, o tom, že majitelem účtu č. bankovní účet je žalovaný, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne datum částku 1 500 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala jej k zaplacení dluhu do 3 dnů. Dopis byl žalovanému odeslán tentýž den.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně zjišťovala a posuzovala příjmy a výdaje žalovaného a hodnotila jeho finanční možnosti na základě lustrace ve veřejně dostupných databázích. K problematice zkoumání úvěruschopnosti nic dalšího netvrdila a zároveň uvedla, že k tomu nenavrhuje žádné další důkazy. Naopak sama navrhla, aby jí pro případ, že soud neuzná její nárok z titulu smlouvy o úvěru, byla přiznána jistina z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto vycházel z žalobkyní učiněných tvrzení a jí předložených důkazů, na základě kterých dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Z uvedených důvodů proto nelze žalobě vyhovět z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, a to ani co do požadovaného úroku z prodlení ode dne datum, tj. ode dne následujícího po tvrzené splatnosti dluhu.
12. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému částku 1 500 Kč. Žalovaný se tak na její úkor o tuto částku bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.) a je povinen ji vrátit žalobkyni, které byla pohledávka platně postoupena. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 8,5 % ročně, a to ode dne datum do zaplacení. Žalobkyně prokázala, že žalovaný byl vyzván k vrácení přenechaných peněz až dopisem ze dne datum, který byl žalovanému odeslán téhož dne a doručen za použití § 573 o.z. dne datum. V dopise byla žalovanému k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta 3 dnů. Žalovaný tak byl povinen vydat bezdůvodné obohacení nejpozději dne datum. Protože svou povinnost nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tak, že úspěšnější žalobkyni přiznal právo na náhradu v plné výši, jelikož úspěch žalovaného byl v poměru k předmětu řízení nepatrný. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč za každý úkon právní služby vykonané advokátem a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzvu k plnění). Dále pak daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek, vyjma soudního poplatku. Výše náhrady nákladů řízení tak činí 1 489 Kč. Při určení výše odměny advokáta přitom soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , neboť, jak je soudu z jeho činnosti známo, podává žalobkyně své žalobní návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právě obdobných věcech, jedná se tedy o tzv. formulářové žaloby lišící se pouze označením žalované strany, výši dlužné částky a její splatností. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.