Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 65/2022-78
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.
se sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 9 300 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 900 Kč od 11. 5. 2018 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 7 400 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 2 713,48 Kč, pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 960,53 Kč, pro úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 7 162,19 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení přesahující zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 900 Kč od 11. 5. 2018 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 7 400 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 2 713,48 Kč, pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 960,53 Kč, pro úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 7 162,19 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení přesahující zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 300 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že společnost právnická osoba (dále jen„ příjmení jméno“) posoudila úvěruschopnost žalované a následně s ní uzavřela dne 23. 3. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytl příjmení jméno žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala poskytnout příjmení jméno zpět kromě jistiny i úrok ve výši 1 400 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, poslední splátka tak byla stanovena na 3. 5. 2018. Žalovaná na pohledávku za celou dobu splácení uhradila pouze částku 8 100 Kč, která byla započtena v částce 2 837,81 Kč na jistinu, v částce 1 400 Kč na úrok, v částce 2 000 Kč na administrativní poplatek a v částce 1 862,19 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Vzhledem k tomu, že celková dlužná částka nebyla zaplacena
do 3. 5. 2018, žalobkyně úročí nezaplacenou jistinu ve výši 7 162,19 Kč úrokem ve výši 23,72 % ročně od 4. 5. 2018 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalované uhradit částku 9 300 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 7 162,19 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 137,81 Kč. Dále žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 2 713,48 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 7 162,19 Kč od 4. 5. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 960,53 Kč (zákonný úrok z částky 7 162,19 Kč od 11. 5. 2018 do 29. 11. 2019), úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 162,19 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné částky ve výši 7 162,19 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Dne 9. 5. 2022 se žalobkyně vyjádřila na výzvu soudu, když uvedla, že má za to, že příjmení jméno s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované, a to z výměry podpory žalované a z bankovních výpisů, kdy žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že má příjem ze státní podpory, její měsíční příjem činí 22 649 Kč a žije v nájmu.
3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
5. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku , při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/ 2016 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Z karty zákazníka ze dne 22. 3. 2017 vyplývá, že žalovaná požádala o poskytnutí částky 10 000 Kč, uvedla, že žije v nájemním bydlení s manželem, má dvě nezaopatřené děti, je na mateřské dovolené s příjmem 3 800 Kč a s příjmem z vedlejší činnosti ve výši 18 849 Kč. Žalovaná uvedla výdaje na bydlení ve výši 5 400 Kč, osobní výdaje ve výši 6 300 Kč a výdaje na splátky úvěrů ve výši 1 200 Kč. Použitelný příjem žalované byl uveden ve výši 9 749 Kč. Z dokumentů k ověření finanční situace žalované byly doloženy bankovní výpisy a doklad o přiznání mateřské. Z doloženého bankovního výpisu (z fotografie výpisu není zjevné, zda bankovní účet skutečně patří žalované) vyplývá, že na tento účet byl poskytnut rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč a dále částka 18 849 Kč označena jako mzda od právnická osoba, konečný zůstatek však činil - 20,03 Kč. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že vůči žalované bylo zahájeno v roce 2016 jedno exekuční řízení k vymožení částky částka s příslušenstvím, které dosud nebylo skončeno a v roce 2017 před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jedno exekuční řízení k vymožení částky částka s příslušenstvím, které dosud nebylo skončeno. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 22. 3. 2017 (dále jen„ smlouva“) soud zjistil, že žalovaná uzavřela s příjmení jméno ujednání, dle kterého jí byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku 17 400 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatků ve výši 7 400 Kč (tj. poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč, úroku ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč). Žalovaná zvolila hotovostní variantu splácení, kdy bude celkovou dlužnou částku v 58 týdenních splátkách ve výši 300 Kč, přičemž první splátku je povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. Dle čl. 1 smluvních podmínek, činí při 58 splátkách výše úrokové sazby 23,72 % ročně. Úroková sazba je stanovena jako pevná po celou dobu trvání této smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Dle čl. 2 smlouvy úhrady žalované v podobě týdenních splátek se započítávají nejprve na (i) úrok, poté na (ii) poplatek, poté na (iii) náklady na doplňkové služby hotovostního inkasa splátek a životního pojištění anonymizována dvě slova a až následně po splacení úroku, poplatku a nákladů na doplňkové služby splácí zákazník v následujících týdnech jistinu spotřebitelského úvěru. Dle čl. 2 smlouvy je tato smlouva uzavřena na dobu určitou, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru do dne vypořádání veškerých závazků. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná celkem uhradila na spotřebitelský úvěr částku 8 100 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne
29. 11. 2019, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že příjmení jméno postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byla rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto přípisu. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3. 9. 2020 vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost jejího soudního vymáhání.
12. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Společnost příjmení jméno uzavřela s žalovanou ujednání, na základě kterého poskytla žalované v den podpisu ujednání částku 10 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit celkovou částku 17 400 Kč, která se skládá z jistiny, úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek a pojistného. Dle žalobkyně zaplatila žalovaná na pohledávku celkem částku 8 100 Kč.
13. příjmení jméno jako podnikatel (věřitel) a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 22. 3. 2017 smlouvu o zápůjčce – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. V souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku je žalovaná povinna peněžitou zápůjčku vrátit. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl příjmení jméno dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. příjmení jméno měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. příjmení jméno tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejích veškerých příjmech, které měla prokázat (např. výplatní páskou, rozhodnutím o přiznání sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků…) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit a dále se měl zabývat tím, jakým způsobem žalovaná plnila své dosavadní závazky. příjmení jméno si skutečně vyžádal příjmy a výdaje od žalované, je však otázka, zda si vyžádal dostatečné informace, když není zřejmé, z jaké činnosti plynuly ostatní příjmy ve výši 18 849 Kč, ačkoli soud přiznává, že tyto příjmy vyplývali z doloženého výpisu z účtu. Kdyby příjmení jméno ověřil údaje o žalované z rejstříku zahájených exekucí, zjistil by, že způsob plnění dosavadních dluhů žalované je špatný, kdy jsou proti ní vedeny dvě exekuční řízení. Za těchto okolností byly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. příjmení jméno tedy postupoval v rozporu s ustanoveními § 86 odst. 1 , 2 zákona o spotřebitelském úvěru, když neposoudil úvěruschopnost žalované z databází umožňujících její posouzení úvěruschopnosti a dále se nezabýval způsobem plnění jejich dosavadních závazků. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel zápůjčky před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalovaná tak měla částku 10 000 Kč žalobkyni, vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná na dlužnou částku uhradila 8 100 Kč a je proto povinna žalobkyni vrátit zbytek poskytnuté jistiny. Pokud má žalovaná za to, že lhůta splatnosti dohodnutá ve smlouvě, od které pak žalobkyně odvozuje úhradu zákonného úroku z prodlení, není přiměřená jejím možnostem, bylo na žalované, aby se proti takto stanovené lhůtě bránila. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná pasivní, dospěl soud k závěru, že splatnost pohledávky do 3. 5. 2018 odpovídá možnostem žalované. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžité částky ve výši 1 900 Kč, je dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, který žalobkyně požadovala od 11. 5. 2018. Tento zákonný úrok z prodlení však žalobkyni náleží pouze z částka 1 900 Kč od 11. 5. 2018 do zaplacení, kdy soud již tuto částku nekapitalizoval. Soud pak žalobu co do částky 7 400 Kč, zákonných úroků z prodlení přesahující úroky z prodlení z částky 1 900 Kč od 11. 5. 2018 a co do smluvních úroků zamítl, neboť žalobkyni dle ustanovení § 87 odst. 1 náleží právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny.
14. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 , o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.