Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 88/2022-53

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti;

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

trvale bytem adresa žalovaného

t.č. Věznice Ostrava, příjmení nábř. 34a, PSČ obec

o zaplacení částky 15 686,43 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15 686,43 Kč s 10,75% úrokem z prodlení p.a. z částky 15 686,43 Kč od 13. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15 686,43 Kč s 10,75% úrokem z prodlení p.a. z částky 15 686,43 Kč od 13. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 1. 2022 se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 15 686,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným byla dne 3. 2. 2017 uzavřena Smlouva o úvěru č. 910 2016 (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 50 000 Kč, který žalovaný čerpal v plné výši. Žalovaný však v rozporu s úvěrovou smlouvou nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru, a proto žalobkyně zesplatnila úvěr spolu s příslušenstvím ke dni 13. 6. 2017. Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. 6 Smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením Nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně s žalovaným se v čl. 6 Smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobce jakkoliv neplnil, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu v Karviné č.j. číslo jednací, ze dne 23. 7. 2019. Shora uvedený soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.5. Smlouvy, tedy částky ve výši 998 Kč a 8 315,57 Kč. Částka ve výši 8 315,57 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné Nové jistiny úvěru ve výši 55 069,37 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této Nové jistiny úvěru do 12.11.2018. Předmětným rozsudkem Okresního soudu v Karviné bylo žalobě žalobkyně, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného s úhradou Nové jistiny úvěru trvalo i po datu 12. 11. 2018. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 27. 12. 2021, ve které vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 55 069,37 Kč od 13. 11. 2018 do 27. 12. 2021. V souladu s limity dle Smlouvy, respektive s ustanovením , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, na částku ve výši 15 686,43 Kč. Žalovaný dosud tento dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.

3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to spisu zdejšího soudu sp.zn. , zejména listin na čl. 3-20 a rozsudku na čl. 89-90, OP, hodnocení klienta, výpisu z NRKI, výpisu z účtu na čl. 30 spisu, potvrzení o příjmu, prohlášení klientů, předsmluvního formuláře, výpisu z registru Solus a výpisu z účtu na čl. 37 spisu.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Z předsmluvního formuláře, smlouvy o úvěru č. 910 2016 ze dne 3. 2. 2017 a Oznámení o schválení úvěru ze dne 8. 2. 2017 soud zjistil, že se žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný dohodli na poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč. Použití úvěru nebylo účelově vázáno. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v 60 měsíčních splátkách ve výši 2 733 Kč splatných vždy k 9. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 9. 3. 2017 Poslední splátka byla dle splátkového kalendáře splatná dne 9. 3. 2022. Byla sjednána 83,86 % roční úroková sazba, 83,86 % roční procentní sazba nákladů na úvěr a také poplatky za úkony a náhrada účelně vynaložených nákladů, které vzniknou v případě předčasného splacení nebo v případě prodlení s úhradou dluhu (část A) úvěrové smlouvy). Žalovaný souhlasil s tím, že je žalobkyně oprávněna automaticky zesplatnit úvěr, tj. prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, včetně všech úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, všech smluvních pokut a všech náhrad nákladů, a požadovat splacení celého úvěru, jestliže je klient v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části delší než 65 dní (část B) bod 6.. úvěrové smlouvy), a dále s tím, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a všechny dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru; novou jistinu úvěru je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru (část B) bod 6.. úvěrové smlouvy). Pro případ prodlení bylo sjednáno právo žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů v případě prodlení s úhradou splátky ve výši 200 Kč za každou splátku, ohledně níž je klient v prodlení delší než 15 dnů a na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, ohledně níž je klient v prodlení delší než 30 dní, a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěry za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru až do úplného zaplacení (část B) bod 6. úvěrové smlouvy). Úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru; úrok byl sjednán i po zesplatnění úvěru dle části B) bodu 6.. úvěrové smlouvy, když poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru (vzniklé dle části B) bodu 6.. úvěrové smlouvy), a to až do doby její úplné úhrady. Poskytovatel bude úrok přirostlý po zesplatnění úvěru uplatňovat v roční nominální úrokové sazbě odpovídající sjednané roční efektivní úrokové míře (zápůjční úrokové sazbě úvěru), když při výpočtu tohoto úroku se bude brát v potaz přesný počet dnů, za který je tento úrok uplatňován. Smluvní strany se dohodly, že poskytovatel je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient zaplatit dle části A smlouvy (zde je uvedena částka 163 980 Kč). Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 7. 2. 2017 soud zjistil, že platba ve výši 50 000 Kč pod variabilním symbolem variabilní symbol byla tohoto dne vyplacena žalobkyní ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. ú. 0 bankovní účet uvedeného v úvěrové smlouvě. Z karty klienta a ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný před zesplatněním úvěru uhradil 13 splátek v celkové výši 35 529 Kč. Z výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 10. 5. 2018 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek úvěru číslo upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru, v případě, že se klient dostane do prodlení s úhradou kterékoliv splátky úvěru delší než 65 dní, ke kterému dojde automaticky v souladu s úvěrovou smlouvou. Z oznámení o zesplatnění ze dne 13. 6. 2018 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru spolu s úrokem za poskytnutí úvěru přirostlým ke dni zesplatnění, spolu se smluvní pokutou a spolu s náhradou nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, vyzvala jej k úhradě celého úvěru spolu s příslušenstvím, smluvní pokutou a náklady ve výši 56 467 Kč, poskytla mu dodatečnou lhůtu k úhradě 10 dní a upozornila jej, že v případě neuhrazení dluhu bude nucen přistoupit k vymáhání své pohledávky v soudním řízení. Z rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v Karviné vyhlášeným dne 23. 7. 2019, č.j. číslo jednací, soud zjistil, že žalovaný byl v I. výroku zavázán k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 64 782,57 Kč spolu s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 56 467 Kč od 12.11.2018 do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 62,47 % ročně z částky 47 665,26 Kč od 15.6.2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 196 776 Kč, A v II. výroku k povinnosti zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 22 085,34 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne 18. 9. 2019.

6. Z karty klienta a hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně hodnotila bonitu žalovaného jako klienta podle jeho příjmů, výdajů, volných zdrojů a prohlášení klienta o příjmech. Žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání v částce 27 946 Kč měsíčně, výdaje v částce 3 410 Kč měsíčně (životní minimum), výdaje na druhou osobu v domácnosti v částce 0 Kč, výdaje na děti v částce 0 Kč, výdaje spoření v částce 0 Kč, výdaje na splátky úvěrů, zápůjček, leasingu, hypotéky apod. v částce 6 500 Kč, výdaje na splátky závazků u žalobkyně v částce 0 Kč, výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) v částce 2 500 Kč měsíčně, výdaje ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.) v částce 0 Kč, celkové výdaje činí částku 12 110 Kč měsíčně, rezerva na výdaje činí částku 1 000 Kč měsíčně, a dále žalovaný prohlásil, že neočekává v blízké budoucnosti změny v příjmech nebo výdajích, neplánuje nebo neočekává svůj odchod do důchodu či jiné relevantní události mající dopad do poklesu příjmů anebo nárůstu výdajů, nemá pochybnosti o dostatečnosti svých příjmů pro splácení úvěru, aniž by došlo k jeho nepřiměřenému strádání nebo předlužení. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, pracuje u zaměstnavatele – podnikatele právnická osoba se sídlem v obec (tuto skutečnost soud zjistil i z pracovních smluv žalovaného), v pracovním poměru na dobu neurčitou od 1. 6. 2007, nežije s manželkou nebo partnerkou ve společné domácnosti, dosáhl výučního listu a jeho forma bydlení je pronájem. Z výpisu z nebankovního registru SOLUS soud zjistil, že ke dni 3. 2. 2017 u osoby žalovaného v části Příznak není žádná poznámka. Z výpisu z nebankovního registru NRKI soud zjistil, že ke dni 2. 2. 2017 u osoby žalovaného v části Skóre uvedena hodnota 467. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že za měsíc prosinec 2016 činil čistý měsíční příjem žalovaného u zaměstnavatele částku 35 046 Kč a za měsíc leden 22 072 Kč. Z výpisu z účtu soud dále zjistil, že žalovaný obdržel dne 8. 12. 2016 od právnická osoba s.r.o. částku 25 000 a dne 26. 1. 2017 úvěr od spodlenosti BNP PARIBAS PERSONAL ve výši 21 000 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

7. Podle , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.

13. Podle ust. a 2 věty první , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

14. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy poslala žalovanému na jeho účet částku 50 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Je rovněž pravdou, že původní žalobě bylo rozsudkem pro zmeškání Okresního soudu v Karviné vyhlášeným dne 23. 7. 2019, č.j. -89, vyhověno. OD té doby však došlo k podstatné změně v judikatuře soudů zejm. ohledně hodnocení úvěryschopnosti spotřebitelů, viz níže. Soud proto nyní má za to, že předmětnou smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně si sice vyžádala potvrzení o zaměstnání a výpisy z účtu žalovaného, ale nijak blížeji nezkoumala zejm. výdajovou stránku žalovaného. Žalobkyně vzhledem k osobním poměrům žalovaného, k jeho životní situaci, rodinnému stavu, počtu osob v domácnosti a typu bydlení stanovila další výdaje žalovaného dle ekonomického modelu (paušální vyčíslení výdajů – životní minimum) částkou 3 410 Kč měsíčně. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech, když z výpisu z účtu je zřejmé, že splácí další splátky půjček nebo úvěrů a že mu v období těsně předcházejícím období poskytnutí předmětného úvěru byly na účet poskytnuty finanční prostředky z jiných půjček či úvěrů, když žalobkyně blížeji nezkoumala, kolik taových závazků žalovaný má a jak dlouho je ještě bude splácet. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšla žalobkyně pouze z prohlášení žalovaného, aniž by si tyto údaje ověřila, nezkoumala skutečné náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, zcela zde absentují údaje o osobních poměrech žalovaného, zda je ženatý, zda má nějaké vyživovací povinnosti. Žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, vycházela z matematických propočtů, resp. pomocných parametrů (paušální vyčíslení výdajů – životní minimum) a údajů o výdajích poskytnutých samotným žalovaným, jevících se jako velmi nevěrohodné a neodpovídající potřebám reálného života, zejména pokud jde o náklady na bydlení ve výši 2 500 Kč měsíčně, přičemž není patrné, zda jsou v této částce zahrnuty i energie a služby, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Soud rovněž odkazuje na obdobná rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2020, č. j. -163, či ze dne 7. 1. 2021, č. j. -166, v nichž vystupuje jako věřitel tatáž žalobkyně, proto jsou jí tyto právní závěry již nepochybně dobře známy.

16. Soud proto posoudil nárok mezi žalobkyní a žalovaným z titulu případného bezdůvodného obohacení. Jelikož žalobkyní požadovaný nárok na zaplacení další smluvní pokuty je nárokem smluvním, a soud dovodil neplatnost smlouvy o úvěru, je tím pádem neplatně sjednána i smluvní pokuta, a z titulu bezdůvodného obohacení ji nelze přiznat. Žalobkyně tudíž nemá vůči žalovanému žádný existující nárok, a soud proto žalobu v plném rozsahu co do požadované další smluvní pokuty za období od 13. 11. 2018 do 27. 12. 2021 tak včetně požadovaného příslušenství z této smluvní pokuty v podobě zákonných úroků z prodlení zamítnul.

17. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení Jelikož žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, když žaloba byla vůči němu zcela zamítnuta, by měla žalobkyně povinnost nahradit žalovanému náklady řízení. Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).