Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
8 C 127/2022-83
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupeného advokátem Mgr. jméno příjmení,
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 49 486,19 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 47 686,19 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 25.2.2022 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 4 225,50 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 12 651 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 47 686,19 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 25.2.2022 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 4 225,50 Kč zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 12 651 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 51 911,69 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 47 686,19 Kč od 25.2.2022 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným uzavřel smlouvu bankovních službách číslo k níž sjednal tzv. dispozici ke smlouvě. Na základě této dispozice žalobce vedl žalovanému k jeho běžnému účtu službu anonymizováno, na jejímž základě žalovaný mohl běžný účet tzv. přečerpat, čímž čerpal kontokorentní úvěr. Žalovaný řádně neplnil sjednané podmínky splácení a další podmínky, žalobce tedy využil svého práva sjednaného pro tento případ v předmětné smlouvě a úvěr prohlásil za splatný ke dni 11.5.2021, a to ve výši 49 486,19 Kč. Žalobce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalovaného splácet úvěr, a to i na základě informací získaných při osobním pohovoru a nahlédnutím do příslušných databází. Žalobce hodnotil rizika úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalovaného. Žalobce na daný proces jakožto banka klade velký důraz. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 47 686,19 Kč, poplatků ve výši 1 800 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 2 425,50 Kč.
2. V podání ze dne 28.7.2022 žalobce doplnil, že v daném ohledu postupoval v souladu se zákonem a vlastní politikou obezřetného úvěrování, když přísně individuálně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce vycházel z informací získaných od žalovaného, tento byl zejména dotazován na veškeré možné relevantní údaje pro posouzení příjmové a výdajové stránky. Zároveň žalobce vyvinul aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech žalovaného, když zejména ověřil získané informace nahlédnutím do příslušných databází, a to konkrétně do databáze BRKI, NRKI, CBCB, CNCB, insolvenčního rejstříku ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR aj. Zároveň žalobce zohlednil státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. Porovnáním příjmové a výdajové stránky úvěrovaného stanovil žalobce výši disponibilních příjmů žalovaného a shledal, že tento je schopen úvěr splácet. Žalobce vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti klienta o úvěr ze dne 12.1.2017. Žádost žalobce hodnotil individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi jeho společnosti a s principy obezřetného úvěrování. Hodnocení úvěruschopnosti je vždy individuální; v případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází žalobce z příjmu, který žalovaný doloží v potvrzení o příjmu nebo deklaruje, v tomto případě ve výši 31 382 Kč (ověřeno potvrzením o výši příjmu). Žalovaný zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 46 000 Kč, kdy se jedná pouze o pomocný údaj. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči žalobci měl žalovaný závazek ve výši 8 129,28 Kč a z externích zdrojů bylo dále zjištěno, že žalobce neměl v době podání žádosti žádné závazky. Ze statistického modelu vyplynulo, že výdaje žalovaného činí 7 756,74 Kč.
3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
5. Z listin y označené jako umořovací tabulka a z listin y označené jako platební historie vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s předmětným úvěrem uhradil žalobci celkem 1 167,54 Kč.
6. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 4.1.2021 do 6.1.2021 vyplynulo, že žalovaný čerpal od žalobce 48 853,73 Kč. Stejná skutečnost pak vyplynula též z podrobného výpisu z úvěrového účtu.
7. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách vyplynulo, že tuto uzavřeli účastníci řízení dne 14.5.2008, když jejím předmětem bylo především vedení bankovního účtu žalobcem pro žalovaného. Dne 12.1.2017 strany k této smlouvě sjednaly svého druhu dodatek označený jako Dispozice ke smlouvě a Zvláštní ujednání ke kontokorentnímu úvěru anonymizováno, kde se žalobce za zde stanovených podmínek zavázal žalovanému poskytnutou kontokorentní úvěr až do výše 45 000 Kč. Žalovaný ve stejný den též podepsal poskytnutá formulář s informacemi o předmětném úvěru. Jako nedílná součást smlouvy byl též sjednány úvěrové podmínky a sazebník poplatků, které žalobce rovněž doložil.
8. Z oznámení ze dne 13.5.2021 vyplynulo, že tímto žalobce oznámil žalovanému, že předmětný úvěr prohlašuje za splatný ke dni 11.5.2021. Dle přiloženého poštovního archu byla písemnost žalovanému odeslána dne 14.5.2021.
9. Z oznámení ze dne 2.12.2020 vyplynulo, že tímto žalobce oznámil žalovanému, že mu snižuje povolený limit čerpání z důvodu neplnění povinností.
10. Z potvrzení ze dne 4.1.2017 vyplynulo, že tímto potvrdila právnická osoba s.r.o., že žalovaný je jejím zaměstnancem a za poslední tři měsíce činí jeho průměrný měsíční příjem 31 382 Kč čistého.
11. Z žádosti o úvěr ze dne 12.1.2017 vyplynulo, že tuto podepsal žalovaný. Zde je dále uvedeno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce činí 31 382 Kč, čistý příjem domácnosti pak 46 000 Kč. Žalovaný má jeden zdroj příjmu a jednu vyživovací povinnost, nemá srážky ze mzdy a jiné měsíční splátky u něj činí 4 000 Kč.
12. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 1.3.2022 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána před podáním žaloby.
13. Z listin y označené jako Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že zde zaměstnanec žalobce popsal proces zkoumání úvěruschopnosti obdobným způsobem, jako je uvedeno ve vyjádření žalobce ze dne 28.7.2022 včetně lustrace v příslušných registrech včetně jejich specifikace. Dále je zde uvedeno, že v době podání žádosti o úvěr již žalovaný splácel žalobci z jiných závazků celkem 8 129,28 Kč.
14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 48 853,73 Kč. Žalovaný v dané souvislosti uhradil celkem 1 167,54 Kč. Žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, když si opatřil žádost o úvěr podepsanou žalovaným a potvrzení o jeho příjmu. Dne 14.5.2021 žalobce odeslal žalovanému výzvu k okamžitému zaplacení předmětného úvěru a následně také předžalobní výzvu shora specifikovanou.
15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak nikoli zcela. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 48 853,73 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
21. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku (úvěr) poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru ), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.
22. Žalobce měl kromě jednostranných prohlášení žalovaného k dispozici jedinou listin u osvědčující příjmy a výdaje žalovaného, a sice potvrzení o jeho příjmech. Žalovaný v žádosti o úvěr tvrdil jediný výdaj, a to splátky žalobci ve výši 4 000 Kč měsíčně. Již v této souvislosti měl pak žalobce postupovat maximálně obezřetně, jak sám avizoval, ovšem zjevně nesplnil, když dle jeho vlastních zjištění byly jen splátky žalobci ve výši více než dvojnásobné. Již tato skutečnost činí potenciálně nevěrohodným jakákoliv další vyjádření žalovaného. Příjem jeho domácnosti nebyl doložen nijak, ani nijak blíže osvětlen co do své povahy. Žalobce pro žalovaného vedl již od roku 2008 bankovní účet. Jistě tedy lze po žalobci požadovat to nutné minimum, aby si tento výpis opatřil za období např. několika měsíců předcházející a získal tak poměrně obsáhlé informace o poměrech žalovaného. Výpisy z bankovního účtu jsou jistě dosti spolehlivým a zejména poměrně dosti komplexním podkladem pro zjištění majetkových poměrů jakékoliv osoby. Na uvedeném závěru pak nemůže nic změnit, zda a jakým způsobem žalobce případně lustroval žalovaného v souvisejících registrech, což žalobce doložil vyjádřením svého pracovníka. Svou neúčastí při soudním jednání se pak žalobce vzdal možnosti být poučen ve smyslu § 118a odst. 1 , odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ve smyslu doplnění tvrzení a důkazů v zájmu úspěchu ve věci.
23. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
24. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 48 853,73 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Z provedeného dokazování ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvu uhradil 1 167,54 Kč, zbývá tedy uhradit 47 486,19 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o prohlášení úvěru za splatný, který byl žalovanému odeslán dne 14.5.2021. Od data 25.2.2022, od nějž žalobce požadoval úroky z prodlení, již tedy žalovaný zjevně neplnil řádně a včas a je tedy s úhradou v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.
25. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , kdy měl žalobce ve věci většinový úspěch a zároveň doložil splnění podmínek daných § 142a o.s.ř. o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy). Náklady řízení na straně žalobce spočívaly v nákladech na soudní poplatek ve výši 2 077 Kč a dále v nákladech na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5 . vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „tarif “) činí v daném řízení odměna advokáta za jeden úkon právní služby 3 180 Kč. Právní zástupce žalobce v daném řízení účelně vykonal tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé – předžalobní výzva, žaloba). Pro úplnost soud uvádí, že doplnění tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobce měl a mohl učinit již v samotné žalobě. Dle § 13 odst. 3 tarifu pak advokátu náleží paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 2 193 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených položek činí 14 710 Kč (2 077 + 3 x 3 180 + 3 x 300 + 2 193). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 47 686,19 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 52 644,25 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 4 225,50 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 56 869,75 Kč tak představuje úspěch žalobce 93 %, úspěch žalovaného 7 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 86 % svých nákladů, z částky 14 710 Kč tedy ve výši 12 651 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.