Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 30/2022-56
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Teslíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 528 143,70 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 497 057,23 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % od 2. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 27 462,21 Kč, poplatků ve výši 3 624,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 23 253,36 Kč, úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 524 519,44 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení a dalšího úroku z prodlení, než který byl přiznán ve výroku I., zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladu řízení 57 633,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky titul jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 497 057,23 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % od 2. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 27 462,21 Kč, poplatků ve výši 3 624,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 23 253,36 Kč, úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 524 519,44 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení a dalšího úroku z prodlení, než který byl přiznán ve výroku I., zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladu řízení 57 633,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [titul] [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 524 519,44 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 334,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 23 253,36 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 524 519,44 Kč od 16.5. 2020 do zaplacení a s úrokem 7,9 % ročně z částky 524 519,44 Kč od 16.5. 2020 do zaplacení. Uvedla, že dne 8.3. 2019 uzavřela žalovaná s právnická osoba smlouvu o úvěru Konsolidace a refinacování, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 545 626 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, zaplatila toliko 48 568,77 Kč, banka proto v souladu se smluvními podmínkami úvěr ke dni 27.4. 2020 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.5. 2020 přešla pohledávka na právnická osoba, a.s. a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9.6. 2020 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná přes upomínky dluh neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování číslo ze dne 8. 3. 2019 a z akceptace návrhu Smlouvy o Konsolidaci a refinancování z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s právnická osoba, sídlem adresa, IČO, dne 8.3. 2019 smlouvu o úvěru, konsolidaci a refinancování, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 545 626 Kč s pevnou roční úrokovou sazbou 7,9 %. Žalovaná se jej zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 8 239 Kč.
4. V návrhu na uzavření smlouvy žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v pronajatém bytě/domě, má úplné střední vzdělání, je zaměstnána od září 2016 jako manuální pracovník ve společnosti právnická osoba s čistým příjmem 27 000 Kč, splácí jiné úvěry ve výši 6 500 Kč. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a dat CBL banky se podává, že banka provedla lustrace z externích úvěrových registrů SOLUS/BRKI/NRKI, kontrolu insolvenčního rejstříku a databáze neplatných dokladů. Banka vycházela z příjmu, který žalovaná deklarovala v žádosti o úvěr.
5. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 27.4. 2020 a podacího archu bylo zjištěno, že právnická osoba dne 28.4. 2020 odeslala žalované oznámení o okamžité splatnosti dluhu a výzvu k okamžitému splacení dluhu ve výši 553 731,65 Kč.
6. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29.8. 2018 uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a právnická osoba, a.s. sídlem adresa, IČO, jako postupníkem, smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 číslo ze dne 27.5. 2020 uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a právnická osoba, a.s. jako postupníkem a její přílohy, z potvrzení o úplatě vystaveného dne 17.6. 2020 společností právnická osoba a ze smlouvy o postoupení pohledávek číslo ze dne 9.6. 2020 uzavřené mezi právnická osoba, a.s. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem bylo zjištěno, že těmito smlouvami byly postoupeny pohledávky, mimo jiné i pohledávka za žalovanou, jež je předmětem tohoto řízení, nejprve na právnická osoba a.s. a poté na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dne 14.9. 2020 a 29.9. 2020.
7. Z předžalobní upomínky ze dne 29.9. 2020, bylo zjištěno, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu.
8. Podle § 86 odst. 2 zák. č 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z., kterou žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele. Přestože žalovaná byla v řízení nečinná a neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., soud zkoumal, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se tak řídil aktuální praxí soudů k výkladu ustanovení o porušení povinnosti poskytovatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele a důsledků z toho vyplývajících. Podle článku 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách a spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
11. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3. 2020 ve věci C -679/18 jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článků 8 a 23 výše uvedené směrnice, žádost o rozhodnutí byla podána rozhodnutím Okresním soudem v Ostravě ze dne 25.10. 2018 Soudní dvůr dospěl k závěru, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z daného tedy vyplývá, že soudy zkoumají splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a její porušení pak posuzují podle § 588 zákona č. 89/2010 Sb., o.z., podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č.j. 1 As 30/2015-39 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015).
13. Soud proto hodnotil, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy o úvěru řádně prověřila schopnost žalované splácet předmětný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. právnická osoba se ohledně příjmů žalované spolehla toliko na její prohlášení v návrhu na uzavření smlouvy a nijak tyto neověřovala, rovněž nijak nezjišťovala a neověřovala výdaje žalované. Nevyžádala si například nájemní smlouvu, doklady SIPO či výpisy z účtu. Důkladnější prověření úvěruschopnosti žalované bylo namístě zejména s ohledem na skutečnost, že žalované měl být poskytnut vysoký úvěr a žalovaná již splácela splátky ve výši 6 500 Kč.
14. Vzhledem k tomu, že k jednání se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, nemohli být poučeni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání skutečnosti, že předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Jak vyplývá z konstantní judikatury, nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.5.2012 sp. zn. 32 Cdo 2528/2010).
15. Žalobkyně tedy neprokázala, že by před poskytnutím úvěru žalované byla řádně zkoumána její úvěruschopnost, smlouva o úvěru je tedy neplatná.
16. Podle § 2991 odst. 2, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
19. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
20. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dle smlouvy o úvěru částku 545 626 Kč, ačkoliv smlouva o úvěru platně nevznikla, měla proto dle ustanovení § 2993 o. z. právo, aby jí žalovaná tuto částku vrátila. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně celkem částku 48 568,77 Kč, zbývá tedy vrátit částku 497 057,23 Kč. Smlouvami o postoupení pohledávek přešla pohledávka nejprve na právnická osoba a.s. a poté na žalobkyni, soud proto v této části žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit částku 497 057,23 Kč. Soud rovněž přiznal žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od 2.5. 2020 dle výzvy k zaplacení ze dne 27.4. 2020. Soud vyšel z domněnky dojití stanovené v § 573 o.z., tedy že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
23. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když soud neshledal důvody pro její prodloužení.
24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná. V posuzované věci vznikly žalobkyni tyto náklady: za zaplacený soudní poplatek ve výši 26 408 Kč, dále náhrada nákladů právního zastoupení za tři úkony právní služby po 10 420 Kč dle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. a dále paušální náhrada hotových výdajů advokáta po 300 Kč za každý z úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 6 753,60 Kč jako náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jejích hotových výdajů ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z těchto nákladů v celkové výši 65 321,60 Kč přiznal soud žalobkyni podle jejího úspěchu ve věci 88,23 %, tj. částku 57 633,25 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.