Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
9 C 56/2022-25
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od
datum do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku částka.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka].
Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s odůvodněním, že žalovaný 4. 410. 2019 v 08:29 hodin použil vozu MHD (trolejbus linka číslo) dopravního podniku města Ústí nad Labem, a. s. (dále jen„ dopravní podnik“ nebo„ přepravce“) bez platné jízdenky, aniž by doposud zaplatil žalobkyni přirážku k jízdnému ve výši částka a jízdné ve výši částka. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky s tím, že ten doposud ničeho neuhradil.
Soud v projednávané věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, za situace, kdy rozhodné skutečnosti jsou zřejmé z obsahu spisu a předložené listinné důkazy prokazují všechna relevantní skutková zjištění.
Zápisem o provedené přepravní kontrole č. 2019 ze dne datum bylo prokázáno, že žalovaný uvedeného dne cestoval vozem městské hromadné dopravy žalobkyně – trolejbusem na lince 55, byl kontrolován a při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Proto bylo žalovanému v souladu s tehdy platnými smluvními přepravními podmínkami dopravního podniku ve spojení s tarifem integrované dopravy uloženo zaplatit přirážku k jízdnému ve výši částka za každou jízdu a jízdné ve výši částka. Proto bylo žalovanému v souladu s tehdy platnými smluvními přepravními podmínkami dopravního podniku ve spojení s tarifem integrované dopravy uloženo zaplatit přirážku k jízdnému ve výši částka za každou jízdu a jízdné ve výši částka. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil.
Žalovaný tím, že se pověřenému pracovníkovi dopravního podniku neprokázal platnou jízdenkou, nesplnil povinnost uloženou mu v ustanovení § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, a dopravnímu podniku vzniklo oprávnění požadovat po žalovaném jízdné a přirážku, jejíchž výše je stanovena tehdy platnými smluvními přepravními podmínkami dopravního podniku ve spojení s tarifem přepravce.
Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný porušil přepravní řád, neboť se při kontrole neprokázal platným jízdním dokladem. K povinnostem cestujícího patří prokázat se platným jízdním dokladem, jinak zaplatit jízdné a smluvními podmínkami stanovenou přirážku. Žalovaný přesto cestoval vozem dopravního podniku bez platné jízdenky. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému ve výši částka a jízdné ve výši částka, to jest částku částka.
Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastníci ujednali výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka. Součástí nákladů je rovněž ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhrada účastníka nezastoupeného advokátem ve výši 2 x částka určená podle § 2 odst. 1 a § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89aa exekučního řádu, ke dvěma úkonům (písemné podání a výzva k plnění), neboť žalobkyně nebyla v řízení zastoupena zástupcem z řad advokátů a nedoložila výši hotových výdajů a jedná se o spor, v němž bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž účastníkem (zde žalobkyní) ve skutkové i právně obdobných věcech. Hodnota sporu přitom nepřevyšuje částku částka Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.