Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 C 30/2022-31

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 38 819,58 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 910,84 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 910,84 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 4 908,74 Kč spolu s úrokem za období od 28. 3. 2019 do 19. 3. 2020 kapitalizovaným částkou 2 570,28 Kč, se zákonným úrokem z prodlení za období od 28. 3. 2019 do 19. 3. 2020 kapitalizovaným částkou 2 828,88 Kč, s úrokem ve výši 16,1 % ročně z částky 37 319,58 Kč od 29. 1. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 319 Kč od 29. 1. 2021 do 7. 3. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 408,74 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 742,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 910,84 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 910,84 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 4 908,74 Kč spolu s úrokem za období od 28. 3. 2019 do 19. 3. 2020 kapitalizovaným částkou 2 570,28 Kč, se zákonným úrokem z prodlení za období od 28. 3. 2019 do 19. 3. 2020 kapitalizovaným částkou 2 828,88 Kč, s úrokem ve výši 16,1 % ročně z částky 37 319,58 Kč od 29. 1. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 319 Kč od 29. 1. 2021 do 7. 3. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 408,74 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 742,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 819,58 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 28. 3. 2019 smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) na částku 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za poskytnuté prostředky ve výši 16,10 % ročně splatit formou pravidelných 72 měsíčních splátek. Součástí Smlouvy byl i závazek žalovaného hradit předchůdkyni žalobkyně poplatky za poskytnuté bankovní služby. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 19. 3. 2020. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 37 319,58 Kč, poplatky ve výši 1 500 Kč, kapitalizované úroky z úvěru ve výši 2 570,28 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni 28. 1. 2021 ve výši 2 828,88 Kč, smluvní úrok ve výši 16,10 % ročně z částky 37 319,58 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 319,58 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.

2. Dle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

4. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 28. 3. 2019. Na základě Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdkyni žalobkyně uhradit spolu s úrokem ve výši 16,10 % ročně, RPSN 17,30 %, v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 869,88 Kč. Finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému bezhotovostním převodem na číslo účtu bankovní účet.

5. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že dle tvrzení předchůdkyně žalobkyně byla žádost o uzavření Smlouvy posouzena individuálně, byly kontrolovány různé registry a rejstříky, přičemž při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení. Údajně mělo být počítáno i s výší měsíčních splátek dosavadních závazků, včetně toho, že předchůdkyně žalobkyně identifikovala celkem dalších 9 závazků, které žalovaný u předchůdkyně žalobkyně splácel. Dle tohoto posouzení měl mít žalovaný čistý příjem 23 930 Kč, pracovat na blíže neurčené pozici na dobu neurčitou, mít jen jeden zdroj příjmů, být svobodný, žijící u rodičů, kdy čistý příjem domácnosti měl být 40 000 Kč. Podíl žalovaného na nákladech na bydlení měl činit 59,82 %. Měsíčně měl splácet předchůdkyni žalobkyně částku 9 831,15 Kč, externě pak dalších 4 895 Kč.

6. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 21. 3. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr č. bankovní účet ke dni 21. 3. 2020. Nesplacená jistina činila 37 319,58 Kč, celkem pak dluh činil 41 466,90 Kč.

7. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2021 žalovaného soud zjistil, že ke dni 25. 1. 2021 byl roční kreditní obrat 0 Kč a roční debetní obrat 0 Kč.

8. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 žalovaného soud zjistil, že žalovaný dne 28. 3. 2019 čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč.

9. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 žalovaného soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2020 byl roční kreditní obrat na úvěr žalovaného 0 Kč.

10. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2019 žalovaného soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2019 byl roční kreditní obrat na úvěr žalovaného 6 089,16 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

12. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, včetně podacího lístku ze dne 4. 2. 2021, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 2. 2021, včetně podacího lístku z 24. 2. 2021, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 51 978,98 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

14. Zbylé y založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

15. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

16. Dne 28. 3. 2019 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem na jím uvedený účet. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 869,88 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 16,10 % ročně.

17. Žalobkyně sice v doplnění žaloby ze dne 21. 2. 2022 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila dostatek relevantní dokumentace k prokázání tohoto svého tvrzení. Předchůdkyně žalobkyně očividně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, která si nijak neověřila. U žalovaného si pouze dle svého tvrzení ověřila výši jeho příjmu z běžného účtu, který mu vedla, ostatní údaje očividně předchůdkyně žalobkyně buď neověřovala vůbec, nebo vycházela ze svých interních kalkulací. O reálné výdajové stránce žalovaného tak de facto není známo ničeho.

18. Není tak ničeho známo o skutečných nákladech žalovaného na bydlení, energie, služby, jídlo, dopravu atd. Vycházet přitom pouze z částek životního minima a normativních nákladů na bydlení považuje soud za nedostatečné, protože takový postup jednak nemůže zohlednit individuální hlediska daného žadatele o úvěr, tedy žalovaného, a zároveň nebere v potaz, že osoba mající příjem na úrovni životního minima, má zpravidla nárok na další dávky sociální pomoci, její reálný příjem je tak ve skutečnosti vyšší. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik činí jeho skutečné měsíční náklady. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně převedla své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021. Žalovaný byl o postoupení pohledávek na žalobkyni informován dopisem ze dne 2. 2. 2021. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 23. 2. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.

19. Dle , , účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,

23. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle a odst. 4 do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.

25. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

28. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky celkem ve výši 40 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.

29. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

30. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo a nález spisová značka číslo 2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména fakt, že ačkoliv předchůdkyně žalobkyně očividně vycházela pouze z ničím nepodložených tvrzení žalovaného, a ve vztahu k výdajové stránce jeho finanční situace použila částky životního minima a normativních nákladů na bydlení. Kromě toho, že tento způsob ověření výše nákladů není dle názoru dostatečný, tak přehlíží i skutečnost, že osoby s příjmem na úrovni životního minima mají zpravidla nárok i na další dávky. Předchůdkyně žalobkyně si tak měla vyžádat další doklady, např. výpisy SIPO nebo výpisy z bankovního účtu žalovaného, na jejichž základě by mohla verifikovat, jestli její kalkulace odpovídají skutečnosti, či nikoliv.

31. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši 40 000 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil jen v rozsahu 6 089,16 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 33 910,84 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích, smluvních pokutách a dodatečných službách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení a odst. 4 dne 7. 3. 2022. Nejpozději dne 8. 3. 2022 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. o.z., kdy její výše je určena s přihlédnutím k jejich výši požadované v žalobě. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní.

32. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 742,25 Kč, přičemž tato částka představuje 19,89 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,95 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,05 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 553 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 38 819,58 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč 19,89 % z částky 3 731 Kč je 742,25 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle povinen zaplatit advokátu žalobkyně.

34. Podle stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.