Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 C 61/2022-92

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 196 261,13 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 176 106,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši z částky ve výši 10 % ročně z částky 176 106,69 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 154,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 410,37 Kč, úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 195 547,13 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od. 14. 12. 2019 do 6. 12. 2019, zákonného úroku z prodlení z částky 19 440,44 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna žalobkyni na náhradě nákladů řízení zaplatit částku 11 775,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 176 106,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši z částky ve výši 10 % ročně z částky 176 106,69 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 154,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 410,37 Kč, úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 195 547,13 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od. 14. 12. 2019 do 6. 12. 2019, zákonného úroku z prodlení z částky 19 440,44 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna žalobkyni na náhradě nákladů řízení zaplatit částku 11 775,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ banka“) uzavřela se žalovanou smlouvu o rychlé půjčce číslo dne 25. 10. 2018, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem 15,9 % ročně. Jelikož žalovaná nesplácela řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění dluhu. Při schvalování úvěru banka vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, v rámci posuzování úvěruschopnosti banka kontrolovala dostupné informace v interních a externích databázích, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR, přičemž banka porovnávala příjem a výdaje odhadnuté dle dat z ČSÚ. Pohledávka ze smlouvy byla nejprve postoupena právnická osoba a.s. a následně na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce číslo soud zjistil, že žalovaná dne 25. 10. 2018 požádala banku, aby jí poskytla úvěr ve výši 200 00 Kč s úrokem 15,9 % ročně s tím, že úvěr splatí v 120 měsíčních splátkách. Současně žalovaná sdělila, že je zaměstnán ve společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč. Současně uvedla limit kontokorentů ve výši 25 000 Kč. Z akceptace ze dne 25. 10. 2018 soud zjistil, že banka žádost žalované akceptovala.

4. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že banka vyplatila dne 25. 8. 2018 žalované úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaná však žalobkyni uhradila jen částku ve výši 23 893,31 Kč, poslední splátka z 24. 5. 2019.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky mezi právnická osoba a anonymizováno právnická osoba ze dne 2. 1. 2020, jakož i z oznámení o postoupení pohledávky banky soud zjistil, že banka a spol. anonymizováno právnická osoba se dohodly na převodu pohledávky ze shora uvedené smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávky mezi anonymizováno právnická osoba a žalobkyní ze dne 13. 2. 2020, jakož i z oznámení o postoupení pohledávky banky soud zjistil, že banka a spol. anonymizováno právnická osoba se dohodly na převodu pohledávky ze shora uvedené smlouvy.

6. Banka zesplatnila úvěr, jak vyplývá z prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 3. 12. 2019, kterou téhož dne odeslala, jak vyplývá z podacího archu, přičemž žalobkyně ještě žalovanou vyzvala k úhradě předžalobní výzvou ze dne 14. 12. 2020.

7. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta a z registru dat o žalované na č.l. 55 soud zjistil, že banka schválila žádost žalované o úvěr, přičemž zjistila, že žalovaná neprochází insolvenčním rejstříkem, doklad totožnosti nebyl zjištěn jako neplatný, v interním black listu byla žalovaná bez záznamu bankovním i nebankovním registru klientských informací byla žalovaná bez negativního záznamu, dluh po splatnosti nebyl zjištěn ani v SOLUS.

8. Po provedení dokazování soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Banka na základě předchozí dohody poskytla žalované částku ve výši 200 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v pravidelných splátkách s úrokem ve výši 15,9 % ročně. Před poskytnutím úvěru banka posoudila úvěruschopnost žalované tak, že vyšla z výše příjmu tvrzené žalovanou a žalovanou prolustrovala v registrech BRKI, NRKUI, SOLUS, v insolvenčním rejstříku a evidenci neplatných dokladů. Žalovaná však vrátila žalované pouze částku 23 893,31 Kč, poslední splátka z 24. 5. 2019. Pohledávka pak byla převedena na právnická osoba, a.s. a následně na žalobkyni. Zbylou část dluhu žalovaná nevrátila, a to ani přes oznámení o zesplatnění úvěru, ani přes předžalobní výzvu.

9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru dle , , (dále jen o. z.), neboť banka se zavázala na žádost žalované poskytnout jí peněžitou částku a žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit se smluveným úrokem. Jelikož smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle o. z., proto se na věc vztahuje i , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú“). Dle z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle z. s. ú neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

10. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle d. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.

11. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o.z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat.

12. V dané věci soud zjistil, že banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že co se týče jeho příjmů, vyšla banka z výše příjmů tvrzené žalovanou. Co se výdajů týče, žalobkyně tvrdila, že banka vycházela z dat ČSÚ, nicméně tato svá tvrzení nikterak neprokázala. Pokud si banka neověřila výši příjmů žalované a spolehla se jen na její tvrzení, což ostatně žalobkyně v řízení tvrdila, nezkoumala úvěruschopnost žalované dostatečně. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti soud spatřuje rovněž v tom, že si banka neověřila skutečné fixní měsíční výdaje žalované. Banka se tak nepřesvědčila, zda žalovaná bude schopna alespoň v počátku smluvního vztahu dostát své povinnosti hradit splátky úvěru.

13. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že částku 200 000 Kč banka vyplatila žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinna částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 o.z. vrátit, a to žalobkyni, neboť na ni v důsledku smlouvy o postoupení pohledávky dle § 1879 o. z. byla předmětná pohledávka převedena. Jelikož banka předala žalovanému v souhrnu částku 200 000 Kč, přičemž bylo prokázáno, že žalovaný vrátil částku 23 893,31 Kč, je žalovaná povinna vrátit žalobkyni částku ve výši 176 106,69 Kč.

14. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, proto má žalobkyně právo i na úroky z prodlení ( o. z.), a to ve výši stanovené podle , tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to od třetího dne následujícího po dni, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ( o.z.), tedy dnem 7. 12. 2019, neboť od tohoto dne je žalovaná v prodlení, když banka vyzvala k úhradě dlužné částky v rámci oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 3. 12. 2019.

15. Ve zbylém rozsahu pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 775,85 Kč představující 28,35 % z částky 41 537,40 Kč po zohledněné úspěchu ve věci, když žalobkyně byla v řízení úspěšná z 64,17 %, žalovaná z 35,83 %, když do úspěchu ve věci soud zahrnul i příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 851 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 196 261,13 Kč sestávající z částky 8 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v  a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 840 Kč ve výši 5 846,40 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.