Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 315/2021-92
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 33 614,83 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 371,83 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 371,83 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 4 243 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 12. 5. 2017 do 30. 6. 2019 ve výši 3 936,12 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 12. 5. 2017 do 30. 6. 2019 ve výši 1 920,24 Kč, úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 29 371,83 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 371,83 Kč od 26. 2. 2020 do 14. 6. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 29 371,83 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 55,87 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 371,83 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 371,83 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 4 243 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 12. 5. 2017 do 30. 6. 2019 ve výši 3 936,12 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 12. 5. 2017 do 30. 6. 2019 ve výši 1 920,24 Kč, úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 29 371,83 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 371,83 Kč od 26. 2. 2020 do 14. 6. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 29 371,83 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 55,87 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 614,83 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 12. 5. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly poskytnutí úvěru žalovanému ze strany předchůdkyně žalobkyně ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální měsíční splátky ve výši 5 % čerpaného úvěru. Žalovaný však tyto své závazky porušil, pročež předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný v celé výši. Předmětem žaloby je tak dlužná jistina ve výši 29 371,83 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 3 936,12 Kč, smluvní poplatky ve výši 4 243,00 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši 1 920,24 Kč kapitalizované ke dni 25. 2. 2020, smluvní úroky z úvěru ve výši 22,68 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 29 371,83 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné částky ve výši 29 371,83 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 12. 5. 2017. Na základě Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout revolvingový úvěr ke kreditní kartě v úvěrovém rámci 30 000 Kč. Minimální splátka činila 2 % z čerpaného úvěru, RPSN úvěru činilo 29,79 %, úroková sazba pak 22,68 % ročně.
6. Ze žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 11. 5. 2017 soud zjistil, že žalovaný měl základní vzdělání, byl svobodný, bydlel u rodičů, pracoval ve právnická osoba s.r.o. jako dělník/řemeslník. Jeho průměrný čistý příjem za tři měsíce měl být 14 109 Kč, celkový příjem domácnosti pak 30 000 Kč.
7. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žádost žalovaného měla být posouzena individuálně. Z tabulky připojené k žádosti vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně identifikovala jeden spotřebitelský úvěr žalovaného a to přímo u ní, s měsíční splátkou 4 037,51 Kč.
8. Z platební historie soud zjistil, že ke dni 16. 2. 2020 měla pohledávka ze Smlouvy za žalovaným činit částku 39 471,19 Kč.
9. Z upomínky ze dne 1. 7. 2019 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého jeho dluhu dle Smlouvy a to ve výši 37 550,95 Kč.
10. Z výpisu z účtu číslo soud zjistil, že ke dni 30. 6. 2019 předchůdkyně žalobkyně evidovala za žalovaným pohledávky ve výši 36 950,95 Kč.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni.
12. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2020 včetně podacího archu ze dne 3. 3. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni.
13. Z předžalobní upomínky ze dne 31. 3. 2020, včetně podacího lístku z 1. 4. 2020, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 46 676,57 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.
14. Zbylé listin y založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
15. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
16. Dne 12. 5. 2017 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout revolvingový úvěr ke kreditní kartě v úvěrovém rámci 30 000 Kč. Minimální splátka činila 2 % z čerpaného úvěru, RPSN úvěru činilo 29,79 %, úroková sazba pak 22,68 % ročně. Žalovaný tento kontokorent čerpal, avšak porušoval své povinnosti je splácení. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 6. 12. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině. Předchůdkyně žalobkyně vycházela očividně pouze z tvrzení žalovaného, která nijak blíže neověřovala. Samotné údaje v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru jsou pak také velmi vágní a neurčité. Žalovaný např. tvrdil, že má měsíční čistý příjem ze zaměstnání 14 109 Kč, avšak celkový příjem domácnosti při počtu příjmů 1 měl být 30 000 Kč. Stejně tak není nic známo o výdajové stránce žalovaného. Nic není zřejmé o jejích nákladech na bydlení, energie, služby, jídlo, dopravu atd. Předchůdkyně žalobkyně pouze ověřila, že žalovaný neměl v době žádosti jiný spotřebitelský úvěr. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik činí její skutečný měsíční příjem a kolik činí jeho skutečné měsíční náklady. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 a žalovaného o tomto postoupení dne 28. 2. 2020 informovala. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 31. 3. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
21. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 o.z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
23. Dle § 1968 o.z. , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
24. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
25. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
26. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému kontokorent s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
27. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
28. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo a nález spisová značka číslo - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména fakt, že předchůdkyně žalobkyně jednak vycházela pouze z prohlášení žalovaného o výši jeho příjmu a vedle toho vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Tento způsob ověření výše nákladů není dle názoru dostatečný, protože není schopen vyhodnotit úvěruschopnost žadatele o úvěr na individuální bázi. Předchůdkyně žalobkyně si tak měla vyžádat další doklady, např. výpisy SIPO nebo výpisy z bankovního účtu žalovaného, na jejichž základě by mohla jí předpokládané skutečnosti verifikovat.
29. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku v rámci kontokorentu – spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni. Ke dni vydání tohoto rozsudku přitom trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 29 371,83 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, resp. předchůdkyni žalobkyně, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. dne 14. 6. 2021. Nejpozději dne 15. 6. 2021 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z. , kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní.
30. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 55,87 Kč, přičemž tato částka představuje 1,59 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 50,79 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 49,21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 345 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 614,83 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.
32. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.