Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 252/2022-32

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 7 425 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 100 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 3 325 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 937,50 Kč, úroku ve výši 30 % ročně z částky 5 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 257,81 Kč a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 100 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 3 325 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 937,50 Kč, úroku ve výši 30 % ročně z částky 5 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 257,81 Kč a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba (dále též jako„ věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě věřitel poskytl žalovanému dne datum úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve čtyřiceti pěti týdenních splátkách po 185 Kč spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 825 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč Poslední splátka se dle smlouvy stala splatnou dne 27. 5. 2021, přičemž žalovaný porušil sjednané podmínky, když úvěr řádně nehradil. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která se po žalovaném domáhala zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 5 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 2 425 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 937,50 Kč představující úrok ve výši 30 % ročně z částky 5 000 Kč od 28. 5. 2021 do 7. 1. 2022, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 257,81 Kč představující úrok z prodlení z jistiny ve výši 5 000 Kč od 28. 5. 2021 do 7. 1. 2022. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dosud za dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem částku 900 Kč.

2. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému před podpisem smlouvy v hotovosti částku 5 000 Kč. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne datum ve smyslu ust. , (dále jen„ OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši úroku v částce 825 Kč, administrativního poplatku v částce 1 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč, neboť žalovaný se smlouvou se splatností v trvání necelý jeden rok zavázal společně s úrokem na poskytnutou jistinu ve výši 5 000 Kč zaplatit celkem částku 8 325 Kč, tedy jistinu navýšenou o 66,5 %. Mimo to byly ve smlouvě v článku 2., 2.8. sjednány následky prodlení se splácením ve formě náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s vymáháním, a to zejména poplatek ve výši 400 Kč za upomínku, poplatek ve výši 1 000 Kč za osobní upozornění na prodlení, poplatek 2 000 Kč za předání spisu do správy oddělení vymáhání pohledávek, v  pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je žalovaný v prodlení. Pokud se jedná o administrativní poplatek ve výši 1 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč, je třeba uvést, že obchodní praxe akceptuje zpravidla zvláštní poplatek za rezervaci finančních prostředků, nicméně jeho obvyklá výše se pohybuje mezi 1- 2 % takto rezervovaných finančních prostředků. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně určuje poplatky ve výši 50 % čerpané jistiny úvěru, pak je zřejmé, že naprostá většina poplatků neslouží k úhradě nákladů za poskytnutí úvěru. V případě těchto„ poplatků“ tedy nejde o nic jiného než o formu úroku z úvěru. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok ve výši 35,53 % ročně, společně s poplatky se však reálně jednalo o úročení cca 77 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. ), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši téměř 77 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. zákona o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. -47.

3. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. , mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. . Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 5 000 Kč po odečtení žalovaným dosud uhrazené částky v celkové výši 900 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 4 100 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. , a to v souladu s ust. včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle za dobu od 22. 2. 2022 do zaplacení, když žalobkyně prokázala, že oznámení o postoupení pohledávky obsahující výzvu k úhradě do deseti dnů ode dne doručení oznámení ze dne 3. 2. 2022 bylo předáno k poštovní přepravě dne 4. 2. 2022, tedy soud vycházel z domněnky, že zásilka v souladu s ust. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání dne 9. 2. 2022, žalovanému byla poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, tudíž žalovaný se dostal do prodlení od 22. 2. 2022.

4. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, úrocích, poplatcích, s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné.

5. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. , kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že poměr úspěchu a neúspěchu každého z účastníků byl obdobný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.