Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 274/2021-52
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 17 793,02 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 478 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 7. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 3 315,02 Kč, úroku z prodlení z částky 16 780,93 Kč od 1. 3. 2021 do 6. 11. 2021 a úroku z prodlení z částky 2 302,93 Kč od 7. 11. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně JUDr. jméno příjmení, Ph.D. na náhradě nákladů řízení 3 433 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 478 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 7. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 3 315,02 Kč, úroku z prodlení z částky 16 780,93 Kč od 1. 3. 2021 do 6. 11. 2021 a úroku z prodlení z částky 2 302,93 Kč od 7. 11. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. na náhradě nákladů řízení 3 433 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 11. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 9. 7. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 16 846 Kč na nákup elektroniky u prodejce právnická osoba tak, že tyto peněžní prostředky převedla na účet prodejce a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 19,4 % ročně v 11 měsíčních splátkách po 1 768 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splátkami, odstoupila
od smlouvy o úvěru a prohlásila ke dni 28. 2. 2021 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 15 434,39 Kč, úroků do zesplatnění ve výši 1 012,09 Kč, pojistného ve výši 420 Kč, smluvní pokuty za zahájení vymáhacího procesu ve výši 600 kč a smluvní pokuty za prodlení ve výši 326,54 Kč.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z listiny nazvané žádost/smlouva o klasickém úvěru číslo žádost/smlouva o revolvingovém úvěru Přihláška k pojištění pro klasický a revolvingový úvěr (produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb číslo) soud zjistil, že tuto dne 9. 7. 2020 sepsali žalovaný a za žalobkyni zprostředkovatel, právnická osoba, a.s. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 846 Kč na koupi zboží (televizoru) u prodejce (zprostředkovatele) a žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v sazbě 19,4 % ročně v pravidelných 11 měsíčních splátkách po 1 768 Kč (včetně sjednaného pojištění). Žalovaný zde uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem částka a má náklady domácnosti ve výši částka měsíčně.
4. Ze všeobecných obchodních podmínek a produktových podmínek pro klasické úvěry soud zjistil, že tyto obsahují zejména ujednání technického charakteru pro projednávaný případ nerozhodné a dále, mimo jiné, že společnost je oprávněna při porušení smlouvy od smlouvy odstoupit a požadovat okamžité splacení celého úvěru.
5. Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného, právnická osoba s.r.o. potvrdil, že za poslední tři měsíce měl žalovaný průměrně čistý příjem částka, je zaměstnán na dobu určitou do 31. 1. 2021 a mzda je mu proplácena na účet.
6. Z deníku financování a potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně 13. 7. 2020 převedla na účet prodejce částku 16 846 Kč za žalovaného.
7. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 2 368 Kč, což žalobkyně započetla na první splátku (se kterou byl v prodlení) a náklady vymáhacího procesu.
8. Z dopisu ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě 7 998 Kč, jinak bude nucena přistoupit k odstoupení od smlouvy.
9. Z dopisu ze dne 25. 1. 2021 soud zjistil, že jím společnost odstoupila od úvěrové smlouvy, neboť se žalovaný dostal se splácením do prodlení, prohlásila veškeré závazky z poskytnutého úvěru splatnými ke dni 28. 2. 2021
a žalovaného tak vyzvala k zaplacení celkem 17 794 Kč.
10. Z dopisu ze dne 1. 3. 2021 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě celkem 17 793,02 Kč, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.
11. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 9. 7. 2020 se žalobkyní (zastoupenou zprostředkovatelem právnická osoba) smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout mu peněžní prostředky na nákup zboží u prodejce tak, že tyto prostředky převede na účet prodejce a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 19,4 % ročně v pravidelných 11 měsíčních splátkách po 1 768 Kč (včetně sjednaného pojištění). 6alobkyně částku 16 846 Kč dne 13. 7. 2020 převedla na účet prodejce, avšak žalovaný zaplatil jen 2 368 Kč. Jelikož se žalovaný dostal se splácením do prodlení, odstoupila žalobkyně ke dni 28. 2. 2021 od smlouvy a prohlásila k tomuto dni celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaný však již ničeho nezaplatil.
12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle
odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry
a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
17. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala nejen z údajů, které jí žalovaný sdělil, ale také z dalších zdrojů, když si vyžádala potvrzení o příjmu žalovaného a dále žalovaného lustrovala v databázi SOLUS. Z potvrzení o výši příjmu žalovaného bylo zjištěno, že má mzdu částka a v databázi SOLUS veden není, to samo o sobě dle žalobkyně stačí k závěru, že je schopen měsíční splátku ve výši 1 768 Kč splácet. K tomu je však nutno dodat, že pracovní poměr měl žalovaný sjednán na dobu určitou jen do 31. 1. 2021, tedy cca jen do poloviny doby splácení, to však žalobkyně do svých úvah nikterak nezahrnula, stejně jako skutečnost, že žalovaný byl jen čerstvě plnoletý a jednalo se tak s vysokou pravděpodobností o jeho první zaměstnání. Za těchto okolností měla žalobkyně dle názoru soudu zkoumat situaci žalovaného o to pečlivěji, když v dnešní době je člověk na prahu dospělosti stále ještě zranitelný. Žalobkyně se však žádným způsobem nezabývala běžnými výdaji žalovaného. Zde vyšla jen z prostého údaje o výdajích domácnosti ve výši 4 000 Kč měsíčně, což soud nepovažuje za reálné. Žalovaný však disponoval bankovním účtem, kam mu byla vyplácena mzda a žalobkyně tak měla možnost zjistit jeho běžné výdaje z výpisu z tohoto účtu, pokud by si jej od žalovaného vyžádala. Pro uvedené soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 o. z.
18. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 16 846 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 2 368 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 14 478 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu uplynulou od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta
a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť nepředložila žádný doklad o tom, že by se vyhotovené výzvy dostaly do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 5. 11. 2021 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 6. 11. 2021, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 7. 11. 2021 do prodlení.
19. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 14 478 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 7. 11. 2021 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
20. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 3 315,02 Kč, úroku z prodlení z částky 16 780,93 Kč od 1. 3. 2021 do 6. 11. 2021 a úroku z prodlení z částky 2 302,93 Kč od 7. 11. 2021 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 78 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 22 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 56 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně v projednávaném případě nebyla v době podání žaloby zastoupena advokátem, náleží jí náhrada hotových výdajů dle zvláštního právního předpisu (§ 151 odst. 3 o.s.ř.). Tímto předpisem je vyhláška č. 254/2015 Sb. Dále již při jednání soudu zastoupena byla a náleží jí tudíž i právo na náhradu odměny a hotových výdajů advokáta. Při absenci právní úpravy stanovící sazby odměny paušálně pro řízení v jednom stupni jak předpokládá ustanovení § 151 odst. 2 věta první před středníkem o.s.ř., je třeba postupovat podle § 151 odst. 2 věty první části za středníkem o.s.ř. a odměnu za zastoupení advokátem stanovit podle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“, která je v současné době jediným platným a účinným předpisem, který stanoví mimosmluvní výši odměny advokáta (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Náklady řízení ve výši 3 433 Kč se tak sestávají z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), dvou náhrad hotových výdajů po 100 Kč za předžalobní upomínku a podání žaloby (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), odměny za dva úkony právní služby po 1 820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení a účast při jednání soudu (§ 7, § 8 AT za užití § 11 odst. 1 písm. a), g) AT), dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 AT za užití § 11 odst. 1 písm. a), g) AT) a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad advokáta ve výši 890,40 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), to vše snížené na 56 % Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Pro úplnost soud dodává, že odměnu ani náhradu hotových výdajů za doplnění žaloby soud žalobkyni nepřiznal, neboť jím došlo jen k doplnění údajů, které žaloba měla obsahovat již při jejím podání.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.