Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 177/2021-98
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 134 648,74 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 21 620 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 4. 6. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 113 028,74 Kč s úroky z prodlení z částky 37 203,65 Kč ve výši 8,25 % p. a. od 4. 6. 2021 do zaplacení a smluvních úroků z prodlení z částky 46 266 Kč ve výši 0,1 % denně od 4. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 21 620 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 4. 6. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 113 028,74 Kč s úroky z prodlení z částky 37 203,65 Kč ve výši 8,25 % p. a. od 4. 6. 2021 do zaplacení a smluvních úroků z prodlení z částky 46 266 Kč ve výši 0,1 % denně od 4. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 6. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 134 648,74 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne 21. 8. 2020 poskytl žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, žalovaná mu však dosud dlužnou částku nevrátila. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí formou 72 měsíčních splátek ve výši 1 029 Kč společně s kapitalizovanými úroky ve výši 34 083 Kč a poplatky. Současně měli účastníci uzavřít smlouvu o doplňkových službách PODPORA a inkasní služba, ve které se žalovaná zavázala za poskytnuté služby žalobci platit celkem 537 Kč, resp. 164 Kč měsíčně, které byly součástí splátky úvěru. V případě zesplatnění úvěru byla žalovaná povinna zaplatit všechny splátky doplňkových služeb, na které by žalobci vzniklo právo, kdyby k předčasnému ukončení nedošlo. Ve smlouvách si dále ujednali smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně. Účastníci si dále sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaná dostane do prodlení a pokutu 50 % zůstatku jistiny v případě zesplatnění úvěru. K zesplatnění došlo dne 21. 4. 2021. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 38 349,10 Kč, úroků 29 559,91 Kč, inkasní služby 10 824 Kč, služby PODPORA 35 442 Kč, poplatků za upomínání 1 800 Kč a smluvní pokuty 19 316,54 Kč, přičemž zohlednil platbu žalované v celkové výši 10 380 Kč. Žalobce marně vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek.
2. Soud vyzval žalobce usnesením ze dne 4. 10. 2021 č. j. 31 C 177/2021 -11, mimo jiné k doplnění skutkových tvrzení, ze kterých konkrétních dokladů vycházel při zkoumání úvěruschopnosti žalované. Podáním ze dne 9. 10. 2021 žalobce na výzvu soudu podrobně uvedl všechny podklady, ze kterých při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházel, tyto soudu předložil a sdělil, které skutečnosti zkoumal a které informace žalované sdělil před uzavřením smlouvy o úvěru.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav:
5. Žalobce předložil soudu žalovanou nepodepsaný návrh smlouvy o úvěru číslo smluv o doplňkových službách Podpora a Inkasní služba, na základě které měl poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a doplňkové služby Inkasní služba za částku 11 808 Kč a PODPORA za částku 38 664 Kč, které měla žalovaná splácet spolu s úrokem ve výši 34 083 Kč formou 72 měsíčních splátek v souhrnné výši 1 730 Kč. Úvěr měl být žalované poskytnut tak, že si žalobce z jistiny strhl poplatek ve výši 8 000 Kč, částka 20 724 Kč byla použita na umoření úvěru číslo ze dne 6. 8. 2020 a částka 11 276 Kč měla být poskytnuta na účet žalované č. bankovní účet. Žalovaná se měla rovněž zavázat uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky, smluvní pokutu 50 % nesplacené jistiny v případě zesplatnění, poplatky za upomínání a v případě prodlení se splácením doplňkových služeb smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně, pokud se ocitne v prodlení se splácením. Dle potvrzení o úhradě dluhu ze dne 21. 8. 2020 žalobce zaplatil za žalovanou zbylou část úvěru číslo dle detailu pohybu ze dne 21. 8. 2020 bylo zjištěno, že na účet č. bankovní účet majitele – žalobce byla vyplacena částka 20 724 Kč a na účet žalované č. bankovní účet byla vyplacena částka 11 276 Kč.
6. Do dotazníku k posouzení bonity žalované, na základě kterého žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované, žalovaná uvedla, že dosahuje měsíčního příjmu ze závislé činnosti ve výši 31 837 Kč, její náklady činí 6 800 Kč měsíčně, náklady na bydlení 11 500 Kč měsíčně. Dle přehledu závazků má závazek z nespecifikovaného úvěru ve výši 6 349 Kč, úvěr u právnická osoba ve výši 8 000 Kč, platí pojistné ve výši 506 Kč měsíčně a za službu Hello 500 Kč měsíčně. Žalobce vyhodnotil uvedené skutečnosti tak, že žalovaná má měsíční závazky ve výši celkem 25 655 Kč (správný matematický součet činí 26 855 Kč), měsíční zůstatek činí 11 252 Kč (zde soud výpočtu žalobce nerozumí, jelikož rozdíl mezi žalobcem zjištěnými příjmy a výdaji žalované činí 6 182 Kč a soudem vypočtený rozdíl mezi příjmy žalované a jejími výdaji činí 4 982 Kč). V interním přehledu úvěru číslo (jedná se o předchozí závazek žalované, který byl umořen úvěrem ze smlouvy číslo) sám žalobce vyloučil možnost navýšení úvěru pro špatný status žalované. Z výpisu z účtu žalované č. bankovní účet za období od 9. 4. 2020 do 7. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaná má příjem ze mzdy ve výši 27 932 Kč a mimo jiné platí splátku úvěru 6 349 Kč a pojištění splátek ve výši 506 Kč, disponibilní zůstatek na účtu ke konci období činil 1 311,33 Kč. Za období od 8. 5. 2020 do 8. 6. 2020 žalovaná měla příjem ze mzdy 39 516 Kč, platila splátku úvěru 6 349 Kč a pojištění splátek ve výši 506 Kč, disponibilní zůstatek na účtu ke konci období činil 2 365,23 Kč. Za období od 9. 6. 2020 do 8. 7. 2020 žalovaná měla příjem ze mzdy 28 063 Kč, platila splátku úvěru 6 349 Kč, pojištění splátek ve výši 506 Kč, přijala platbu úvěru ve výši 8 000 Kč, disponibilní zůstatek na účtu ke konci období činil 1 702,67 Kč.
7. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení všech dlužných částek výzvou ze dne 21. 4. 2021 se splatností do 3. 6. 2021. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku ) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
12. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
13. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru).
14. Z žalobcem předložených listin vyplynulo, že žalobce ověřoval příjmy žalované i její výdaje. V tomto směru nelze žalobci nic vytknout. Soudu však zůstal neznámý úsudek žalobce, na základě kterého vyhodnotil úvěruschopnost žalované kladně za situace, kdy měl k dispozici 3 výpisy z účtu za duben, květen a červen roku 2020, ze kterých plyne jednoznačný závěr, že žalované na účtu nezůstává vůbec žádná finanční rezerva, ze které by byla schopna hradit splátky úvěru, dle výpisu za červen 2020 navíc přijala další závazek z úvěru. Nadto sama žalovaná uvedla v listin ě označené„ dotazník k posouzení bonity žalované“, že má další závazky ze dvou úvěrů. Sám žalobce v jeho interních dokumentech vztahujících se k předcházejícímu závazku žalované ze smlouvy o úvěru číslo ze dne vyslovil závěr, že další navýšení úvěru není pro špatný status žalované možné. Za dané situace je proto nepochopitelné, že přes výše zjištěné informace žalobce žalované smlouvou o úvěru číslo poskytl další úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž při uzavírání této smlouvy bylo zřejmé, že tento úvěr z velké části slouží k úhradě úvěru ze smlouvy číslo na pokrytí tvrzených nákladů žalobce na vyřizování úvěru. Výsledek posouzení získaných údajů neumožňoval dle názoru soudu jiný závěr než ten, že další úvěr žalovaná nebude za žádných okolností schopna splácet pro akutní nedostatek volných disponibilních prostředků (viz např. výpis z účtu žalované za období od 9. 4. 2020 do 7. 5. 2020, kdy konečný zůstatek na účtu žalované činil 1 311,33 Kč, přičemž smlouvou o úvěru číslo se žalovaná zavázala splácet měsíčně celkem 1 730 Kč).
15. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, protože učinil ničím nepodložený závěr, který je zcela v rozporu se zjištěními učiněnými z podkladů žalované, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr řádně splácet. ulice smlouva o úvěru číslo je tedy neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud zdůrazňuje, že přestože smlouva o úvěru číslo byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. , s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. října 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20 existuje povinnost obecného soudu k eurokonformnímu výkladu § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru i případné přímé použití směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru.
16. V řízení bylo detailem pohybu ze dne 21. 8. 2020 prokázáno, že žalobce žalované poskytl částku ve výši 32 000 Kč (40 000 Kč – 8 000 Kč za poplatek za vyřízení úvěru). Žalobci tak vznikl dle § 2991 a násl. občanského zákoníku nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 32 000 s odečtením toho, co žalovaná žalobci již plnila, tedy částky 10 380 Kč. Soud proto žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 21 620 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (I. výrok). Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 21. 4. 2021, ve které stanovil lhůtu k úhradě dlužné částky do 3. 6. 2021. Žalovaná se proto dostala do prodlení dne 4. 6. 2021.
17. Ve zbytku soud žalobu zamítl (II. výrok), protože pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru číslo žalobce nemá nárok na smlouvou sjednané poplatky ani úroky.
18. Výrok o náhradě nákladů řízení (III. výrok) je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaná byla ve věci více úspěšná, měla by proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto jí právo na jejich náhradu nebylo přiznáno.
Poučení:
Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či návrh na exekuci.