Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 351/2021-72
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 69 898,15 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 728 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 19. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 53 170,15 Kč, úroku ve výši 9 956,48 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 40 170,27 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 6 519,50 Kč, úroku z prodlení z částky 40 170,27 Kč
od 19. 12. 2020 do 18. 1. 2022 a úroku z prodlení z částky 23 442,27 Kč od 19. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 728 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 19. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 53 170,15 Kč, úroku ve výši 9 956,48 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 40 170,27 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 6 519,50 Kč, úroku z prodlení z částky 40 170,27 Kč od 19. 12. 2020 do 18. 1. 2022 a úroku z prodlení z částky 23 442,27 Kč od 19. 1. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 30. 7. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem
z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se co do 23 344,20 Kč jedná o nesplacenou zápůjčku podle smlouvy číslo uzavřené dne 27. 2. 2019 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy společnost zapůjčila žalovanému 13 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek
ve výši 12 877 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně ve výši 3 186 Kč, administrativní poplatek ve výši 6 116 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 575 Kč), to vše v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 1 438 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, když zaplatil jen 1 500 Kč. Co do 24 689,45 Kč se pak jedná o nesplacenou zápůjčku podle smlouvy číslo uzavřené dne 29. 11. 2018 mezi žalovaným a společností.
Na základě uvedené smlouvy společnost zapůjčila žalovanému 20 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 17 333 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně ve výši 3 577 Kč, administrativní poplatek ve výši 7 860 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 896 Kč), to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 623 Kč. Co do 21 864,50 Kč se pak jedná o nesplacenou zápůjčku podle smlouvy číslo uzavřené dne 17. 7. 2018 mezi žalovaným a společností. Na základě uvedené smlouvy společnost zapůjčila žalovanému 30 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit
a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 25 750 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně ve výši 5 366 Kč, administrativní poplatek ve výši 11 540 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 844 Kč), to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 930 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, když zaplatil jen 33 480 Kč. Žalobou uplatněné nároky pak byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny žalobkyni.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z listin y nazvané smlouva o zápůjčce – anonymizováno v hotovosti soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 17. 7. 2018 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 25 750 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně ve výši 5 366 Kč, administrativní poplatek ve výši 11 540 Kč a poplatek
za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 844 Kč), to vše v pravidelných 59 týdenních splátkách po 930 Kč a poslední 60. ve výši 880 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Podpisem této listin y žalovaný stvrdil, že mu byla částka 30 000 Kč v hotovosti předána.
4. Z listin y nazvané zákaznická karta soud zjistil, že obsahuje údaje o zaměstnání žalovaného, jeho příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda částka a další čisté příjmy domácnosti částka, přičemž žalovaný žije sám, má jeden zdroj příjmu a vyživuje jednu osobu. Je zde uvedeno, že žalovaný bydlí ve vlastním, má bankovní účet, na splátky u jiných společností vynakládá částka a jeho měsíční výdaje jsou částka. K ověření těchto údajů měly být předloženy: pracovní smlouva a dvě výplatní pásky.
5. Z listin y nazvané tabulka umoření soud zjistil, že žalovaný na tuto zápůjčku společnosti uhradil celkem 33 480 Kč.
6. Z další listin y nazvané smlouva o zápůjčce – anonymizováno v hotovosti soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 29. 11. 2018 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč
a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 17 333 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně ve výši 3 577 Kč, administrativní poplatek ve výši 7 860 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 896 Kč), to vše v pravidelných 59 týdenních splátkách po 623 Kč a poslední 60. ve výši 576 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Podpisem této listin y žalovaný stvrdil, že mu byla částka 20 000 Kč v hotovosti předána.
7. Z výplatních pásek za září a říjen 2018 soud zjistil, že žalovaný měl hrubou mzdu 19 400 Kč, avšak včetně bonusů a příplatků měl čistý příjem cca 19 200 Kč.
8. Z listin y nazvané tabulka umoření soud zjistil, že žalovaný na tuto zápůjčku společnosti uhradil celkem 11 292 Kč.
9. Z další listin y nazvané smlouva o zápůjčce – anonymizováno v hotovosti soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 27. 2. 2019 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč
a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 12 877 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně ve výši 3 186 Kč, administrativní poplatek ve výši 6 116 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 575 Kč), to vše v pravidelných 17 měsíčních splátkách po 1 438 Kč a poslední 18. ve výši 1 431 Kč, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Podpisem této listin y žalovaný stvrdil,
že mu byla částka 13 000 Kč v hotovosti předána.
10. Z další listin y nazvané zákaznická karta soud zjistil, že obsahuje údaje o zaměstnání žalovaného, jeho příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda částka, přičemž vyživuje jednu osobu. Je zde uvedeno,
že žalovaný bydlí v nájmu, má bankovní účet, nemá zápůjčky u společnosti ani u třetích osob a jeho měsíční výdaje jsou částka. K ověření těchto údajů měly být předloženy: pracovní smlouva a dvě výplatní pásky.
11. Z výplatních pásek za prosinec 2018 a leden 2019 soud zjistil, že žalovaný měl hrubou mzdu cca částka, avšak včetně bonusů a příplatků měl čistý příjem cca částka.
12. Z listin y nazvané tabulka umoření soud zjistil, že žalovaný na tuto zápůjčku společnosti uhradil celkem 1 500 Kč.
13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 18. 12. 2020 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávek za žalovaným uplatněných v tomto řízení.
14. Z dopisu ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalovanému, že pohledávky za ním ze shora citovaných smluv postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalobkyně tento dopis dne 25. 1. 2020 odeslala žalovanému.
15. Z dopisu ze dne 28. 6. 2021 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 94 675,98 Kč do 13. 7. 2021, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 28. 6. 2021.
16. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost se žalovaným uzavřela tři smlouvy nazvané smlouva o zápůjčce, a to dne 17. 7. 2018, na základě které žalovaný od společnosti obdržel 30 000 Kč, které se zavázal vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 25 750 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně ve výši 5 366 Kč, administrativní poplatek ve výši 11 540 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 844 Kč), to vše v pravidelných 59 týdenních splátkách po 930 Kč a poslední 60. ve výši 880 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy, přičemž na tento závazek žalovaný zaplatil jen 33 480 Kč, dále pak dne 29. 11. 2018, na základě které žalovaný od společnosti obdržel 20 000 Kč, které se zavázal vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 17 333 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně ve výši 3 577 Kč, administrativní poplatek ve výši 7 860 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 896 Kč), to vše v pravidelných 59 týdenních splátkách po 623 Kč a poslední 60. ve výši 576 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy, přičemž na tento závazek žalovaný zaplatil jen 11 292 Kč, a dále pak dne 27. 2. 2019, na základě které žalovaný od společnosti obdržel 13 000 Kč, které se zavázal vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 17 333 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně ve výši 12 877 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně ve výši 3 186 Kč, administrativní poplatek ve výši 6 116 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 575 Kč), to vše v pravidelných 17 měsíčních splátkách po 1 438 Kč a poslední 18. ve výši 1 431 Kč, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy, přičemž na tento závazek žalovaný zaplatil jen 1 500 Kč Tyto pohledávky pak byly dne 18. 12. 2020 postoupeny žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Ke zkoumání úvěruschopnosti viz až níže.
17. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
18. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
21. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
23. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v zákaznických kartách. Tyto doklady nicméně součástí smluv ani zákaznických karet nejsou, ani zde není uvedeno, jaké skutečnosti z nich právní předchůdkyně žalobkyně zjistila. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalobkyně předložila pouze zákaznické karty k první a třetí smlouvě a výplatní pásky k druhé a třetí smlouvě. Předně je třeba uvést, že údaje v zákaznických kartách jsou rozporné. U první je uvedeno, že žalovaný má mzdu částka a další čisté příjmy domácnosti částka, avšak žije sám a má jeden zdroj příjmu. Kde se berou další čisté příjmy domácnosti, pak zůstalo nevysvětleno. Zákaznickou kartu ke druhé smlouvě žalobkyně nepředložila a na zákaznické kartě ke třetí smlouvě je uvedena již jen mzda ve výši částka, což odpovídá předloženým výplatním páskám, nicméně je třeba uvést, že značná část mzdy žalovaného je tvořena nenárokovými složkami, jako jsou bonusy a příplatky (příplatek je nárokovou složkou, avšak pouze pokud žalovaný činnost vykoná – zde práce v noci, odpolední, v sobotu a neděli atp.). Na této zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaný nemá u společnosti další zápůjčky, ačkoli prokazatelně měl minimálně dvě další (uplatněné touto žalobou) a na jejich splácení měsíčně vynakládal částka, což muselo být společnosti známo. Měsíční výdaje ve výši jen částka jsou pak zcela nereálné, zejména i s ohledem na skutečnost, že na zákaznické kartě ke třetí ze smluv je uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu. Z žaloby, smluv ani zákaznických karet pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného lustrovala např. v insolvenčním rejstříku ani v bankovním a nebankovním rejstříku klientských informací, případně centrálním registru exekucí. Je s podivem, pokud žalovaný uváděl, že má bankovní účet, si výpisy z něj společnost nevyžádala, neboť to by mohla mít ucelenou představu o měsíčních příjmech a výdajích žalovaného a jeho celkové finanční situaci. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřené smlouvy o zápůjčce nahlížet jako na absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
24. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 63 000 Kč (30 000 Kč, 20 000 Kč a 13 000 Kč). Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 46 272 Kč (33 480 Kč, 11 292 Kč a 1 500 Kč) a k vydání tak zbývá jen 16 728 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu uplynulou od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, jelikož z předloženého podacího lístku ze dne 28. 6. 2021 nelze dovodit, že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 17. 1. 2022 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 18. 1. 2022, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 19. 1. 2022 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.
25. Soud z vyložených důvodů žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 16 728 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 19. 1. 2022 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
26. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 53 170,15 Kč, úroku ve výši 9 956,48 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 40 170,27 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 6 519,50 Kč, úroku z prodlení z částky 40 170,27 Kč od 19. 12. 2020 do 18. 1. 2022 a úroku z prodlení z částky 23 442,27 Kč od 19. 1. 2022 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smluv o zápůjčce, které však byly shledány neplatnými. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
27. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.