Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
6 C 22/2022-62
Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Točíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, PSČ obec a číslo
zastoupená advokátem titul jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení 4 265,27 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni
a) částku 1 765,27 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 765,27 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení,
b) částku 100 Kč,
to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 400 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 1 765,27 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 765,27 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, b) částku 100 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 400 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem tohoto řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 4 265,27 Kč s příslušenstvím, kterou tvoří nedoplatky ceny zemního plynu (dále také jen„ plyn“) dodaného žalovanému na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 11. 10. 2018 pro odběrné místo na adrese adresa. Konkrétně se jedná o částku 1 765,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26. 11. 2020 do zaplacení na základě faktury ze dne 5. 11. 2020, č. 8012234902, splatné dne 25. 11. 2020, sestávající z částky 1 365,27 Kč jako ceny odebraného plynu a souvisejících služeb za 22,13 m3 odebraného plynu ve fakturačním období 11. 2. 2020 - 30. 10. 2020, 700 Kč jakožto smluvní pokuty za prodlení se zaplacením záloh na dodávku plynu a po zohlednění zaplacené zálohy ve výši 300 Kč. Dále jde o částku 2 400 Kč jakožto smluvní pokutu dle vyúčtování smluvní pokuty č. 2012181950 ze dne 1. 11. 2020, splatného dne 11. 11. 2020. Tuto smluvní pokutu žalobkyně požadovala za každý měsíc od 30. 10. 2020 do 20. 10. 2021, tedy za 12 měsíců po 400 Kč po snížení o polovinu, a to z důvodů předčasného ukončení smlouvy (která měla trvat do 20. 10. 2021), k němuž žalobkyně přistoupila z důvodu opakovaného porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy, konkrétně nezaplacením záloh za měsíce březen 2020 až září 2020. Dále žalobkyně nárokovala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty 100 Kč za prodlení se zaplacením faktury 8012234902 splatné dne 25. 11. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil níže uvedený skutkový stav:
- ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, že tuto smlouvu uzavřeli dne 11. 10. 2018 žalobkyně jako obchodník a žalovaný jako zákazník; předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně dodávat žalovanému plyn a zajistit službu distribuční soustavy do odběrného místa žalovaného na adrese adresa, proti závazku žalovaného zaplatit cenu za dodaný plyn a poskytnuté služby; smluvní strany se v části smlouvy nazvané„ Ostatní ujednání“ dohodly na tom, že zákazník je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle této smlouvy přesahující 10 dnů a 400 Kč (v případě zákazníka zařazeného do nejnižšího pásma ročního odběru se tato smluvní pokuta snižuje o polovinu) jako náhradu škody za neodebrání pro zákazníka nasmlouvaného množství plynu za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce trvání smlouvy;
- z vyúčtování dodávky plynu variabilní symbol 8012234902 vystaveného dne 5. 11. 2020, že nedoplatek za dodaný plyn v množství 22,13 m3 za zúčtovací období od 11. 2. 2020 do 30. 10. 2020 činil 1 765,27 Kč a skládal se z celkové ceny plynu 1 365,27 Kč, smluvní pokuty za pozdní platbu 700 Kč, odečtena byla zaplacená záloha 300 Kč;
- z plánu záloh a plateb, že žalovanému byla stanovena záloha ve výši 300 Kč splatná 15. 2. 2020 a každý následující měsíc vždy 15. dne v měsíci (od 15. 3. 2020 do 15. 1. 2021) zálohy po 130 Kč,
- z oznámení ze dne 2. 10. 2020, že žalovaný nezaplatil dlužné zálohy za březen 2020 až září 2020 ve výši 130 Kč měsíčně (celkem 910 Kč) a je rovněž povinen zaplatit smluvní pokutu 700 Kč (po 100 Kč za každou zálohu, s níž byl v prodlení), žalovanému bylo oznámeno přerušení dodávek zemního plynu a byl upozorněn na odstoupení od smlouvy,
- z odstoupení od smlouvy ze dne 5. 11. 2020, že žalobkyně z důvodu opakovaného porušení platebních povinností ze strany žalovaného odstoupila od smlouvy,
- z vyúčtování smluvní pokuty ze dne 1. 11. 2020, že žalobkyně vyměřila žalovanému pokutu za předčasné ukončení smlouvy ve výši 2 400 Kč (200 Kč za každý kalendářní měsíc v období 30. 10. 2020 - 20. 10. 2021).
4. Vzhledem k výše zjištěnému skutkovému stavu soud aplikoval právní úpravu zákona č. 458/2000 Sb. , energetického zákona (dále též„ energetický zákon“), ve znění platném ke dni uzavření smluv o dodávce plynu, a to konkrétně § 50 odst. 2 energetického zákona, neboť jde o speciální normu, která (kromě smluvního ujednání) upravuje základní práva a povinnosti smluvních stran v závazkovém právním vztahu, jenž byl založen smlouvou o sdružených službách dodávky plynu.
5. Na základě výše zjištěných skutečností a právní úpravy soud shledal žalobu částečně důvodnou, a proto jí částečně vyhověl. Konkrétně soud vyhověl žalobnímu nároku na zaplacení částky 1 765,27 Kč na základě faktury ze dne 5. 11. 2020, č. 8012234902, splatné dne 25. 11. 2020, sestávající z částky 1 365,27 Kč jako ceny odebraného plynu a souvisejících služeb za 22,13 m3 odebraného plynu ve fakturačním období 11. 2. 2020 - 30. 10. 2020, 700 Kč jakožto smluvní pokuty za prodlení se zaplacením záloh na dodávku plynu, po zohlednění (odečtení) zaplacené zálohy ve výši 300 Kč. Důvodný byl rovněž nárok na smluvní pokutu ve výši 100 Kč za prodlení se zaplacením faktury 8012234902 splatné dne 25. 11. 2020. Jelikož žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud žalobkyni přiznal též zákonné úroky z prodlení z částky 1 765,27 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále též „o. z.“), jejichž výše byla stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při rozhodování soud zároveň přihlédl i k tomu, že žalovaný zůstal v průběhu řízení zcela pasivní, nárok nesporoval a ani jinak se žalobě nebránil.
6. Soud nicméně nemohl vyhovět nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty 2 400 Kč.
7. Podle § 2048 odst. 1 o. z. (§ 2048 o. z., ve znění účinném do 30. 6. 2021) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
9. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
10. V posuzovaném případě žalovaný jako spotřebitel uzavřel se žalobkyní jako podnikatelem smlouvu na dobu určitou (která byla automaticky prodlužována, poslední prodloužení mělo trvat do 20. 10. 2021) za účelem dodávky zemního plynu do odběrného místa za cenu pevně stanovenou po celou dobu trvání smlouvy. S ohledem na povahu účastníků smlouvy jde nepochybně o smlouvu svým charakterem spotřebitelskou, jejíž strany jsou v nerovném postavení a v níž je spotřebitel chráněn, a to i s přihlédnutím k tomu, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, tedy prostřednictvím předem připraveného formuláře, na jehož obsah nemohla mít žalovaná žádný vliv. Jelikož ust. § 1813 o. z. patří mezi ustanovení určená k ochraně spotřebitele jakožto fakticky slabší smluvní strany v rámci soukromoprávního styku s podnikateli, je soudní praxe jednotná v tom, že aby taková ochrana byla účinná, musí ji soudy poskytovat z úřední povinnosti (není tedy vázána na aktivitu spotřebitele).
11. Pro porušení platebních povinností, ať již jde o povinnost platit zálohy či vyúčtovanou cenu dodávky, byla zcela jednoznačně sjednána smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou po dobu delší než 10 dnů. Takovéto ujednání považuje soud za souladné se smyslem a účelem § 2048 a násl. o. z., neboť je v něm srozumitelně vymezena povinnost, jejíž porušení je sankcionováno smluvní pokutou a jejíž výši nelze považovat za nepřiměřenou s ohledem na výši sjednaných záloh (předpokládanou cenu za měsíční spotřebu plynu a související služby). Proto soud akceptoval požadavek na zaplacení smluvní pokuty 700 Kč za prodlení žalovaného s placením záloh a 100 Kč za prodlení žalovaného s úhradou faktury za vyúčtovanou cenu dodávky zemního plynu.
12. O vychýlení rovnováhy v právech a povinnostech stran v neprospěch žalovaného ve smyslu § 1813 o. z. svědčí to, že institut smluvní pokuty je ve smlouvě využíván jednostranně pouze k utvrzování závazků žalobkyně. Zatímco porušení platebních povinností žalovaného je sankcionováno kumulativně, a to každé jednotlivé prodlení delší 10 dnů zvlášť a poté společně ve dvojici s případným dalším prodlením (opakováním), nedodržení povinností ze strany žalobkyně (např. nedodržení standardu dodávky nebo nedodržení standardu přepravy a distribuce) smluvní pokutou utvrzováno není, přičemž je třeba připomenout, že za protiprávní a protiústavní bylo Ústavním soudem označováno právě takové ujednání ve spotřebitelské smlouvě, v němž byly kumulovány sankce výlučně pro spotřebitele (usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011). Takový přístup neospravedlňuje ani skutečnost, že žalobkyně může být pro neplnění svých povinností sankcionována jinými subjekty (správními úřady), neboť ve vztahu k druhé smluvní straně tyto prostředky nemohou zcela nahradit funkci smluvní pokuty (např. její reparační funkci). Nepřiměřenost daného ujednání spatřuje soud i v tom, že jeho účelem je zjevně něco jiného, než je v něm deklarováno. Mezi vymezením smluvní povinnosti, jejíž porušení má být sankcionováno, a účelem, k němuž má smluvní pokuta sloužit, je totiž zjevný rozpor. S ohledem na to, jak je koncipován způsob určení výše této smluvní pokuty (200 Kč za každý i započatý měsíc období po ukončení dodávky plynu, v němž ještě měl trvat původně sjednaný smluvní vztah na dobu určitou, ale netrval v důsledku odstoupení žalobkyně od smlouvy), je zřejmé, že účelem daného ujednání není utvrzování (sankcionování) žalovaného v plnění platebních povinností, k tomu slouží již shora zmíněná smluvní pokuta ve výši 100 Kč, ale jde spíše o finanční vyrovnání při předčasném ukončení závazkového vztahu na dobu určitou, ať již z jakéhokoliv důvodu.
13. Smluvní pokuta sjednaná ve výši 400 Kč (resp. v případě žalovaného po zkrácení na 200 Kč) za každý kalendářní měsíc či jeho část až do konce doby trvání smlouvy tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného coby spotřebitele (§ 1813 o.z.) a jde tak o zakázané ujednání, k němuž se podle § 1815 o.z. nepřihlíží a které musí soud aplikovat z úřední povinnosti (ex officio), aniž by se žalovaný takového postupu dovolával. Je tomu tak proto, že se jedná o dvojí sankci za porušení téže povinnosti (za porušení platebních povinností je žalovaný rovněž sankcionován smluvní pokutou ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou přesahující 10 dní), přičemž smlouva o sdružených službách dodávky plynu, která je smlouvou formulářovou, nikoliv individuálně sjednanou, žádnou z povinností žalobkyně obdobným způsobem neutvrzuje. Smluvní pokuta je tedy ve smlouvě využita jednostranně pouze k utvrzení závazků žalovaného. Navíc předmětná smluvní pokuta je ve své podstatě skrytým odstupným za předčasné ukončení smlouvy, které omezuje právo volby spotřebitele na dodavatele zemního plynu. Neobstojí argumentace žalobkyně, že jde o kompenzaci za neuskutečnění dodávky plynu, neboť smluvní pokuta byla vázána na předčasné ukončení smlouvy, nikoli na nerealizovaný odběr. Tvrzená„ škoda“, která má být pokutou paušálně kompenzována, by žalobkyni mohla vznikat i za trvání smluvního vztahu v situaci, kdy by v odběrném místě žalovaného nebyl plyn reálně odebírán (šlo by o tzv. nulový odběr). Žalobkyně navíc musela zajistit distribuční kapacitu a nakoupit plyn dávno před tím, než měl být žalovanému dodán, reálně tedy mnohem dříve, než byla smlouva mezi stranami vůbec uzavřena. Jde o standardní náklad a riziko podnikání žalobkyně, které se předmětnou smluvní pokutou snaží přenášet na spotřebitele. V případě předčasného ukončení smlouvy jde navíc o uvolněnou kapacitu pro dodávku téhož plynu jinému zákazníkovi, takže tato„ škoda“ vůbec nemusí vzniknout.
14. Shora uvedené závěry plynou z ustálené judikatury (srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2022, sp. zn. 21 Co 11/2022 , či ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 24 Co 251/2021 , dostupné v ASPI) a zdejší soud se s nimi plně ztotožňuje.
15. Nadto soud spatřuje jistou účelovost v tom, že k odstoupení od smlouvy došlo ze strany žalobkyně jen krátce poté, co byla v říjnu 2020 automaticky prodloužena smlouva o další rok do října 2021 - to žalobkyni umožnilo nárokovat smluvní pokutu v maximálním možném rozsahu, tedy za dvanáct započatých měsíců, o něž došlo ke zkrácení trvání smlouvy.
16. Ze shora uvedených důvodů soud nemohl poskytnout ochranu požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty 2 400 Kč. V této části proto žalobu zamítl.
17. V daném sporu byl více procesně úspěšný žalovaný, pročež by mu náležela poměrná část náhrady nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř. “). Ze spisu se však podává, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a nevznikly mu žádné náklady řízení. Proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.
18. Lhůty k plnění byly stanoveny v obvyklé délce 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Tato věc byla projednána bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř. o. s. ř. ). Tento rozsudek je odůvodněn v rozsahu uvedeném v § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnosti uložené mu tímto rozhodnutím, může oprávněná podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuci.