Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 130/2022-19

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 5.000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3.750 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015,

7,05 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016,

7,05 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016,

7,05 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017,

7,05 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017,

7,50 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018,

8,00 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018,

8,75 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019,

9,00 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019,

9,00 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020,

7,25 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020,

7,25 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021,

7,50 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021,

10,75 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 1. 2022 do 9. 3. 2022,

a za dobu od 10. 3. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 3.200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1.250 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015,

7,05 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016,

7,05 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016,

7,05 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017,

7,05 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017,

7,50 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018,

8,00 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018,

8,75 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019,

9,00 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019,

9,00 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020,

7,25 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020,

7,25 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021,

7,50 % ročně z částky 31.250 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021,

10,75 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 1. 2022 do 9. 3. 2022,

a za dobu od 10. 3. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí,

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3.750 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, 7,05 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, 7,05 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, 7,05 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, 7,05 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, 7,50 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8,00 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9,00 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, 9,00 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, 7,25 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, 7,25 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, 7,50 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, 10,75 % ročně z částky 3.750 Kč od 1. 1. 2022 do 9. 3. 2022, a za dobu od 10. 3. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 3.200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1.250 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, 7,05 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, 7,05 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, 7,05 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, 7,05 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, 7,50 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8,00 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9,00 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, 9,00 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, 7,25 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, 7,25 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, 7,50 % ročně z částky 31.250 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, 10,75 % ročně z částky 1.250 Kč od 1. 1. 2022 do 9. 3. 2022, a za dobu od 10. 3. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 25. 2. 2022 domáhala zaplacení částky 6.950 Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že je právní nástupkyní společnosti právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek. právnická osoba uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce a poskytla žalovanému 5.000 Kč. K poskytnuté jistině 5.000 Kč požaduje žalobkyně také souhrnný poplatek (kapitalizovaný úrok) ve výši 1.950 Kč. Žalobkyně sdělila soudu celkové úhrady učiněné žalovaným ve výši 1.250 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. S ohledem na datum uzavření smlouvy bylo nutné použít ustanovení č. s tím, že podle č. smlouvu o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

5. Provedeným dokazováním zjistil soud z listinných důkazů předložených žalobkyní skutkový stav věci, který má za prokázaný. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce, dle které žalovaný obdržel půjčku ve výši 5.000 Kč a k tomu měl uhradit souhrnný poplatek ve výši 3.200 Kč, vše ve 40. týdenních splátkách po 205 Kč, a to vždy do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek, tj. pověřeného pracovníka poskytovatele půjčky (smlouva o půjčce). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek dne datum a příslušnou stranou seznamu postoupených pohledávek (smlouva o postoupení pohledávek a příloha). Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o půjčce a žalovaný čerpal 5.000 Kč v hotovosti. K tomu se zavázal uhradit souhrnný poplatek ve výši 3.200 Kč.

6. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud posuzoval podle shora uvedeného ustanovení s tím, že předchůdce žalobkyně poskytla v hotovosti žalovanému peníze a žalovaný se je zavázal vrátit v určitých týdenních splátkách. S ohledem na obsah smlouvy je zřejmé, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce.

7. Dále se soud zabýval souhrnným poplatkem soudu. Z jeho úřední činnosti a nesporně také z výpisu obchodního rejstříku společnosti právnická osoba je známo, že tato společnost je podnikatelkou, přičemž předmětem podnikání je finančnictví, jeho nebankoví část. Za této situace uzavírané smlouvy o půjčce měli pro předchůdce žalobkyně generovat určitý zisk. Pokud jde o smlouvu o půjčce, mohou být sjednány úroky. Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky pak představují cenu poskytnutého kapitálu, tedy cenu za užívání půjčených peněžních prostředků. Žalobkyně se tak domnívá, že souhrnný poplatek jako takový nelze podrobit přezkumu přiměřenosti ve smyslu a má pravdu, když v tomto směru se lze opřít o judikaturní závěr Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. nebo o stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 4. 2014 sp. zn. . Je zřejmé, že poplatky za inkaso a administrativní činnost se odvíjí od výše půjčené částky, ne od výše skutečných nákladů za inkaso týdenní splátky, neboť ta by byla shodná při jakékoliv výši půjčené částky a odvíjela by se spíše od místa bydliště dlužníka a nákladů na dopravu do tohoto místa než od výše půjčené částky. Za této situace předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace ve spojení s  , tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Žalobkyně a její předchůdkyně mají za to, že poplatek nelze přezkoumávat z hlediska přiměřenosti, využívajíc svého postavení a postavení spotřebitele a obešly ustanovení , aby nemohlo dojít k přezkoumání výše souhrnného poplatku. Je přitom zřejmé, že souhrnný poplatek se odvíjí od výše půjčené částky, nikoliv od skutečných nákladů na inkaso a je tak jakýmsi úrokem za poskytnuté peněžní prostředky, a to skrytým zcela spotřebiteli. Soud proto právní úkon, tedy smlouvu o půjčce, hodnotí jako absolutně neplatnou podle pro obcházení zákona.

8. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy od ostatního obsahu, soud se domnívá, v souladu s ustanovením , s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření, že nelze oddělit část souhrnného poplatku od samotné zbývající části smlouvy o půjčce. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci , dále a nález Ústavního soudu , kdy všechna tato rozhodnutí mají za to, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem generování zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o půjčce se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky souhrnného poplatku smlouvy o půjčce neuzavřela. Neplatnou je tedy celá smlouva o půjčce, nikoliv pouze část týkající se souhrnného poplatku.

9. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce je absolutně neplatná pro obcházení zákona podle , a to v celém rozsahu, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle , kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění. Na soudu tedy bylo, aby tato plnění zúčtoval.

10. Předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti žalovanému částku 5.000 Kč, přičemž žalovaný zaplatil pouze částku ve výši 1.250 Kč, kterou soud započetl na jistinu a žalovaný je tedy povinen vrátit žalobkyni částku ve výši 3.750 Kč s úroky z prodlení. Na úroky z prodlení má žalobkyně nárok podle obč. zákoníku č. ve výši dané nař. vlády č. v platném znění. S ohledem na výše uvedené jsou ostatní uvedené nároky nedůvodné a byly soudem zamítnuty.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. a s ohledem na požadované plnění a přiznané plnění dovodil soud stejný úspěch účastníků ve věci. Z tohoto důvodu soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).