Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
29 C 140/2022-40
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Šebelovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 13 439,67 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7 500 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení od 07.05.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v té části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 5 939,67 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 691,16 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 10 667,75 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 13 439,67 Kč od 19.12.2020 do 06.05.2021, z částky 5 939,67 Kč od 07.05.2021 do zaplacení, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % z částky 7 500 Kč od 07.05.2021 do zaplacení, dále úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 439,67 Kč od 19.12.2020 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 462,36 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7 500 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení od 07.05.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v té části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 5 939,67 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 691,16 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 10 667,75 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 13 439,67 Kč od 19.12.2020 do 06.05.2021, z částky 5 939,67 Kč od 07.05.2021 do zaplacení, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % z částky 7 500 Kč od 07.05.2021 do zaplacení, dále úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 439,67 Kč od 19.12.2020 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 462,36 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 13 439,67 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným došlo dne 31. 8. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím půjčky s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, a to zejména vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalovaného, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané Ověřené dokumenty, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí půjčky a nájemní smlouva. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal ve smlouvě zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 14 298 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu ve výši 2 662 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 6 296 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 763 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Ze smlouvy vyplývá, že nejpozději byl žalovaný povinen zaplatit dlužnou částku dne 12. 7. 2018, marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky se žalovaný dostal do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl právo požadovat uhrazení celé dlužné částky. Předmětná pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobci jako novému věřiteli, postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 13 439,67 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a jdoucí úrok a jdoucí úrok z prodlení, jak je specifikováno žalobě. U jednání žalobce k dotazu soudu doplnil, že žalovaný celkem na zápůjčku uhradil 12 500 Kč, jak vyplývá z tabulky přehledu splátek a jejich umoření.
2. Žalovaný se k samotné žalobě nevyjádřil, netvrdil, ani neprokázal, že by žalovanou částku byť jen z části uhradil. První jednání ve věci bylo nařízeno na den 21. 1. 2022. Žalovaný se z jednání omluvil s odůvodněním, že se nemůže účastnit jednání ze zdravotních důvodů, což doložil zprávou od ošetřujícího lékaře. Žalovaný nepožádal o odročení jednání, soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř
3. Ze smlouvy o zápůjčce bylo prokázáno tvrzení žalobce o uzavření předmětné smlouvy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 31. 8. 2017 způsobem a s obsahem, jak bylo tvrzeno v žalobě (viz odst. 1 odůvodnění). Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný převzal v den uzavření smlouvy částku 20 000 Kč od původního věřitele v hotovosti. Z tabulky umoření obsahující rozpis všech plateb žalovaného na předmětnou zápůjčku v období od 31. 8. 2017 do 15. 9. 2019 vyplývá, že v jednotlivých splátkách žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce celkem částku 12 500 Kč.
4. Žalobce v řízení tvrdil, že původní věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, toto tvrzení však dle názoru soudu nebylo řádně doplněno ani prokázáno, ačkoliv byl žalobce u jednání poučen ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. Žalobce u jednání doplnil, že řádné prověřování vyplývá ze zákaznické karty, kde jsou zaznamenány výdělkové a nákladové poměry žalovaného, způsob bydlení v rodinném domě, informace o jeho stavu, kdy žalovaný byl důchodcem, v zákaznické kartě jsou specifikovány příjmy a výdaje, kdy 8 500 Kč je příjem ze sociálních dávek, interní splátky ve výši 3 104 Kč představují splátky žalovaného ke dni uzavření smlouvy na předchozí dluh u předchozího původního věřitele, kdy veškeré informace si věřitel ověřil z výměru důchodu a rozhodnutí o přiznání dávek a všechny informace žalovaný stvrdil svým podpisem. Dále původní věřitel prověřoval registry s negativním výsledkem, žalovaný nebyl v insolvenci a nebyl veden jako nespolehlivý plátce či dlužník v jiných registrech. Jiné důkazy než zákaznickou kartu žalobce v řízení neoznačil a nepředložil. Soud je přesvědčen, že řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem před uzavřením smlouvy nebylo řádně tvrzeno ani prokázáno. Žalobce řádně netvrdil, jakým způsobem původní věřitel prověřoval pravidelné výdaje a životní náklady žalovaného, z předložené zákaznické karty pouze vyplývá údaj o interních splátkách ve výši 3 104 Kč, ke kterým žalobce u jednání doplnil, že se jedná o splátky z předchozích dluhů u původního věřitele ke dni uzavření smlouvy a dále z karty vyplývají informace pouze o odhadovaných měsíčních výdajích žalovaného ve výši 3 000 Kč, kdy tyto hodnotí soud jako zcela podhodnocené, nejsou žádným způsobem specifikovány, o jaké výdaje by se mělo jednat, není specifikováno, zda tyto výdaje byly nějakým způsobem doloženy. Pokud jde o údaje k pravidelným měsíčním příjmům žalovaného, pak tyto jsou specifikovány ve výši 10 385 Kč, kdy dle tvrzení žalobce se mělo jednat o starobní důchod a dále ve výši 8 500 Kč, kdy dle tvrzení doplněného ujednání se mělo jednat o příjmy ze sociálních dávek, listin y tyto příjmy dokládající však nebyly soudu předloženy a není tedy zřejmé, zda je měl původní věřitel skutečně k dispozici a jakým způsobem je vyhodnotil. Sám žalobce v řízení tvrdil, a vyplývá to i ze zákaznické karty, že žalovaný byl ke dni sjednání smlouvy starobní důchodce, žádným způsobem nebylo tvrzeno ani prokázáno, jak uspokojuje svou potřebu bydlení a další životní náklady. I pokud by soud vyšel z nedoložených a neprokázaných údajů o příjmech žalovaného ve výši 18 885 Kč, přičemž je zřejmé, že žalovaný v době sjednání půjčky už měl závazky vůči původnímu věřiteli ve výši 3 104 Kč, soud má za to, že zbývající částka ve výši cca 15 000 Kč nemohla dostačovat k pokrytí všech běžných výdajů žalovaného včetně nového sjednaného závazku. Je zřejmé, že právní předchůdce žalobce si neudělal objektivní představu o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného, které by dále mohl získat například výpisem z jeho účtu za vypovídající, tedy minimálně tříměsíční období, před sjednáním smlouvy. Soud má za to, že žalobce řádně netvrdil a neprokázal, že úvěruschopnost žalovaného byla v době sjednání smlouvy s dostatečnou pečlivostí prověřena a vyhodnocena. Z údajů, které soudu byly předloženy vyplývá, že žalovaný nebyl schopen řádně plnit své závazky z nově sjednané smlouvy.
5. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 ve spojení s oznámením o podstoupení pohledávky ze dne 6. 1. 202022.
6. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo prokázáno, že touto výzvou ze dne 21. 4. 2021 odeslanou stejného dne byl žalovaný žalobcem vyzván k zaplacení předmětné částky, kdy mu byla poskytnuta lhůta k zaplacení do 6. 5. 2021.
7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
12. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Předmětná úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně s ohledem na nesplnění povinnosti původním věřitelem s náležitou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , kdy tuto povinnost zákon ukládá věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Porušení povinnosti původního věřitele řádně a s náležitou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno za použití § 588 o. z. vyložit jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu a zároveň (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázku i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele, tento výklad vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 6.10.2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20 a z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18. Soud zároveň odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015 -39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně). V tomto smyslu původní věřitel žalované svou povinnost nepochybně nesplnil, soud tak vyhodnotil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.
13. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel vyplatil žalovanému částku 20 000 Kč, ten z ní vrátil částku 12 500 Kč. Ve zbytku, tedy co do částky 7 500 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval právní důvod, když jak bylo shora rozvedeno, předmětná smlouva byla absolutně neplatná. Bezdůvodné obohacení v uvedené výši je povinen žalovaný vrátit ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z., soud tedy přiznal výrokem I částku 7 500 Kč, a to i se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky, kdy za výzvu k plnění je možné požadovat předžalobní výzvu, lhůta k plnění byla stanovena do 6. 5. 2021, následující den se žalovaný dostal do prodlení, od tohoto dne byl žalobci přiznán úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to v zákonné výši 8,25 % v souladu s § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta tak, jak vyplývá z výroku II. Zamítnutí se týká i části zákonného úroku z prodlení v části, která byla požadována nad zákonem stanovenou sazbu 8,25 % z přisouzené částky, kdy žalobou byl neoprávněně požadován zákonný úrok z prodlení v sazbě 10 %, příslušenství ve výši 1,75 % z přisouzené částky bylo tedy z tohoto důvodu rovněž zamítnuto.
14. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že i pro případ řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, by soud nevyhodnotil žalovanou částku jako oprávněnou v plné výši, kdy poplatky za správu úvěru považuje soud za ujednání nemravná, odporující zákonu a narušující veřejný pořádek, a jako taková absolutně neplatná. Soud je přesvědčen, že sjednaný úrok představuje dostatečnou odměnu pro věřitele za poskytnutý úvěr a původní věřitel již neměl právo požadovat po žalované další poplatky.
15. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř, kdy žalobce byl úspěšný pouze částečně a dle poměru jeho úspěchu, který činil 55 %, neúspěchu, který činil 45 %, má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení co do 10 % Náklady řízení žalobce představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení vypočítané podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , kdy soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny ustanovení § 14b citované vyhlášky (ostatně stejně tak žalobce), neboť předmětné řízení zcela nepochybně vyhovuje parametrům předestřeným v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) , b), neboť žalobce žaluje pohledávku z úvěrové smlouvy, která je uzavírána opakovaně dle typizovaných vzorů, obdobné žaloby jsou podávány opakovaně, ve větším množství, skutkové vymezení je obdobné, stejně tak vymezení právní. Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta za 4 úkony právní služby, a to 3 úkony po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 za přípravu a převzetí, podání žaloby, předžalobní výzvu, 1× odměna po 1 660 Kč za účast u jednání ve smyslu § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 citované vyhlášky a § 11 odst. 1 citované vyhlášky, dále 3× režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 , 1× režijní paušál po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) ve spojení s § 11 a § 13 citované vyhlášky, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 663,60 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Celkové náklady řízení žalobce představují částku 4 623,60 Kč, z toho 10 % činí částku 462,36 Kč, která byla žalobci přiznána na náhradě nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se žalobce domáhat uspokojení svého práva návrhem na výkon rozhodnutí.