Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

110 C 149/2022-36

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 6 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky 2 000 Kč, co do zákonného úroku z prodlení úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, ve výši 7,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, ve výši 7,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, ve výši 7,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8,00 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9,00 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9,00 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, ve výši 7,50 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, ve výši 10,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2022 do 23. 2. 2022, ve výši 10,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 476 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 2 000 Kč, co do zákonného úroku z prodlení úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, ve výši 7,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, ve výši 7,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, ve výši 7,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8,00 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9,00 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9,00 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, ve výši 7,50 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, ve výši 10,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 1. 2022 do 23. 2. 2022, ve výši 10,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 476 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady 6 000 Kč s úrokovým příslušenstvím a úhrady 1 984 Kč představující souhrnný poplatek (kapitalizovaný úrok za dobu od 15. 12. 2005 do 14. 12. 2006). Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) uzavřela se žalovaným dne 15. 12. 2005 smlouvu o půjčce číslo na základě které mu poskytla téhož dne v hotovosti finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem 3 984 Kč Celkem tak měl žalovaný uhradit 9 984 Kč v 52 týdenních splátkách po 192 Kč. Žalovaný uhradil 2 000 Kč, další splátky již neprovedl. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka za žalovaným postoupena na právnická osoba anonymizováno s účinností ke dni 1. 7. 2015, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla pohledávka za žalovaným postoupena následně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem.

2. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je zahraniční právnickou osobou ( , dále jen „o. z.“, a věty druhé , o mezinárodním právu soukromém), je v řízení dán cizí prvek, a proto se soud zabýval otázkou, zda je ve věci dána pravomoc českých soudů. V dané věci nebyla smluvně dohodnuta prolongační doložka, tj. ujednání stran zakládající příslušnost určitého soudu. Podle bodu 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), soud dospěl k závěru, že pravomoc českých soudů v předmětné věci dána je, když žalovaný spotřebitel má bydliště na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je české hmotné právo, kdy při neexistenci volby práva provedené smluvními stranami (viz Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), se smlouva řídí dle citovaného Nařízení právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Soud rozhodl v nepřítomnosti účastníků (právní zástupce žalobkyně se omluvil) v souladu s ustanovením (dále jen „ “) a při rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného název soudu, oddíl anonymizováno, vložka číslo soud zjistil, že předmětem podnikání předchůdkyně v době uzavření smlouvy o půjčce, bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi předchůdkyní a žalovaným dne 15. 12. 2005 soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla předchůdkyně žalovanému téhož dne v hotovosti finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s částkou 3 984 Kč (souhrnný poplatek za půjčku). Celkem tak měl žalovaný uhradit 9 984 Kč v 52 týdenních splátkách po 190 Kč. Žalovaný uhradil 2 000 Kč (v tomto směru vzal soud za nesporné skutkové žalobní tvrzení, které nebylo žalovaným zpochybněno).

6. Smlouvami o postoupení pohledávek (viz odstavec 1.) bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

7. Soud považuje žalobu za důvodnou jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu a násl. účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) uzavřena smlouva o půjčce, na základě které předchůdkyně půjčila žalovanému částku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s poplatkem ve výši 3 984 Kč, celkem se tak zavázal uhradit předchůdkyni 9 984 Kč. Stanovený souhrnný poplatek ve výši 3 984 Kč představuje 66,4 % celé jistiny půjčky. Poplatek sjednaný v takovéto výši soud považuje za nepřiměřeně vysoký, ujednaný v rozporu s dobrými mravy, tedy v rozporu s  obč. zák., a toto ujednání soud posoudil jako absolutně neplatné. Vzhledem ke skutečnosti, že předchůdkyně jako podnikatelka byla založena za účelem dosahování zisku, a jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce, bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, soud dospěl k závěru, že sjednaný poplatek plnil funkci úroku jako odměny za poskytnuté peněžní prostředky, bez tohoto ujednání by předchůdkyně neměla na uzavření smlouvy zájem. S ohledem na shora uvedené, vzhledem k tomu, že ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy a je absolutně neplatné, je tedy neplatná celá smlouva o půjčce.

8. Dne 15. 2. 2022 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 23. 2. 2022. Tato výzva byla odeslána 17. 2. 2022 (viz výzva čl. 24 a poštovní podací arch čl. 25).

9. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku zcela uhradil.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prokazatelně obdržel finanční prostředky v rozsahu 6 000 Kč, které oproti podpisu převzal v hotovosti, a uhradil 2 000 Kč. K úhradě tedy zbývá částka ve výši 4 000 Kč. Soud proto přiznal tuto částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle obč. zák. Vzhledem k tomu, že žalovaný se s plněním dlužné částky dostal do prodlení, soud jej zavázal v souladu s  obč. zák. k povinnosti uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené v platném znění od 24. 2. 2022 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty uvedené v předžalobní výzvě. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (viz výrok II. rozsudku).

11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle , když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či pro plnění dluhu ve splátkách.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v rozsahu 66 %. Podle míry úspěchu a neúspěchu tak soud přiznal žalobkyni 32 % účelně vynaložených nákladů řízení, což představuje částku 476 Kč (počítáno včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí). Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za tři úkony právní služby dle § 14 advokátního tarifu (dále jen„ AT“), úkon po 200 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tj. 600 Kč, tři režijní paušály k těmto úkonům po 100 Kč, tj. 300 Kč, a 21 % DPH počítanou ze všech položek, kromě soudního poplatku, tj. 189 Kč 32 % z částky 1 489 Kč představuje 476 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.