Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 151/2022-62
Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 3 039 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje ohledně smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 640 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 286,03 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do datum, úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se zastavuje ohledně smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 640 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 286,03 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Předmětem řízení je zaplacení částky 2 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 640 Kč, úrokem z prodlení v kapitalizované výši 286,03 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky
2 000 Kč od datum do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč; přičemž částka 2 000 Kč představuje nevrácené finanční prostředky poskytnuté z úvěrové smlouvy
číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným a částky
1 000 Kč jakožto smluvní pokuty z výše specifikované úvěrové smlouvy.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, na rozdíl od žalovaného, který se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud za splnění podmínek podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, na základě listinných důkazů předložených žalobkyní k prokázání žalobních tvrzení.
5. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu před prvním jednáním co do částky
640 Kč odpovídající kapitalizovanému smluvnímu úroku a částky 1 000 Kč představující smluvní pokutu, z výše uvedené úvěrové smlouvy, zpět.
6. Podle § 96 odst. 1, 2 věty první o. s. ř. soud řízení k této dispozici žalobkyně žalobou částečně zastavil, přičemž postupoval v souladu s § 96 odst. 3, 4 o. s. ř.
7. Po provedeném dokazování soud skutkově uzavřel, že žalobkyně předložila žalovaným nepodepsanou smlouvu o úvěru číslo ze dne datum. Ze smlouvy o úvěru se podává, že v záhlaví jsou uvedeny osobní údaje o žalovaném a o právní předchůdkyni žalobkyně, která se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč na uvedený bankovní účet č. bankovní účet a žalovaný je měl vrátit spolu s poplatkem ve výši 490 Kč do
30 dnů ode dne odeslání jistiny žalovanému na sdělený bankovní účet. Dle smlouvy o úvěru je smlouva platně uzavřena ve chvíli, kdy poskytovatel úvěru toto klientovi sdělí pomocí emailu nebo sms, alternativně zasláním platby na účet. Žalovaný měl být řádně identifikován pomocí jednorázové platby zaslané na účet právní předchůdkyně žalobkyně (viz smlouva o úvěru číslo ze dne datum, výpis z účtu žalobkyně, obchodní podmínky pro poskytování úvěrů). Na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně dne datum poukázala částku 2 000 Kč (viz výpis z účtu žalobkyně, sdělení právnická osoba ze dne datum). Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, podací arch). Žalovaný byl opakovaně upomínkou ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum upozorněn na svůj splatný závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně (upomínka ze dne
datum, datum a ze dne datum). Dne datum vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 3 668,49 Kč, a to do datum, následně právní zástupce zaslal žalovanému dne datum tzv. předžalobní výzvu s upozorněním, že nebude-li dlužná částka uhrazena, bude předložena žaloba na zaplacení příslušnému soudu (listina předání do advokátní kanceláře ze dne datum, výzva před podáním žaloby ze dne datum, poštovní podací arch).
8. Z ostatních předložených důkazů neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí.
9. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“).
10. Při právním posouzení soud uzavřel, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, když na ni přešla uplatněná pohledávka v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku postupní smlouvou ze dne datum. Soud dále uzavřel, že z uvedených listin, předložených žalobkyní, nelze dovodit, že byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne datum uzavřena podle § 2395 občanského zákoníku tvrzená úvěrová smlouva. V rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4378/2008, jehož závěry jsou aplikovatelné i za platnosti a účinnosti občanského zákoníku, se uvádí, že ve sporu o zaplacení dluhu z úvěru úvěrujícího tíží povinnost tvrdit, že s úvěrovaným uzavřel smlouvu o úvěru, že podle této smlouvy poskytl úvěrovanému peněžní prostředky a že úvěrovaný řádně a včas nezaplatil. Z takto vymezeného břemene tvrzení vyplývá pro úvěrujícího či jeho právního nástupce povinnost označit důkazy k prokázání toho, že smlouva byla uzavřena, a to právě žalovaným, a že na jejím základě poskytl úvěrovanému finanční prostředky (břemeno důkazní). Listiny předložené žalobkyní však neprokazují, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala identitu osoby, jež reálně výše specifikovanou úvěrovou smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Žalobkyně ale neprokázala, byť k tomu byla vyzvána, že žalovaný smlouvu tvrzeného znění fakticky uzavřel, když tato není ze strany žalovaného podepsána. Žalobkyně sice disponuje údaji o žalovaném, z čehož lze usuzovat, že na jejich webových stránkách byly vyplněny registrační údaje (či že tyto byly právní předchůdkyni žalobkyně sděleny jinou formou), žalobkyně ovšem nijak neprokázala, že právě žalovaný po seznámení se s obsahem návrhu smlouvy odeslal právní předchůdkyni žalobkyně učiněný návrh na uzavření smlouvy. K prokázání existence předmětného závazku nestačí ani sdělení o tzv. verifikační platbě žalovaného, jelikož ta mohla být učiněna třetí osobou nebo ve vztahu k jinému právnímu vztahu stran právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného. V řízení tak nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl jakýkoliv obligační vztah.
11. Pakliže ale soud rozhoduje o nároku na peněžité plnění, který vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobkyní navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobkyně dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000). Lze-li na základě zjištěného skutkového stavu žalobkyni přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobkyně svůj nárok po právní stránce kvalifikovala, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobkyni plnění přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud žalobkyni v této souvislosti nemusel poučit procesně podle § 118a odst. 2 o. s. ř., když při změněné právní kvalifikaci žalobní tvrzení byla dostatečná a mohla být bez dalšího podkladem pro věcné rozhodnutí, tedy soud na jejich základě mohl dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí i z jiného právního titulu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 5162/2008 a ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2721/2011).
12. V daném případě při absenci závazkového vztahu bylo možno posoudit uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku. K této otázce - nároku žalobkyně z titulu vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku soud uvádí, že bezdůvodné obohacení je chápáno jako závazek, z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání toho, oč se povinný obohatil. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění; o obohacení jde tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, anebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému (z absentujícího obligačního vztahu) na jeho bankovní účet částku 2 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na tento dluh nezaplatil ničeho. Žalovaný proti uvedenému v řízení nijak nebrojil.
13. Splatnost povinnosti k vrácení toho, co bylo plněno bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), není stanovena zákonem a ani nevyplývá ze smlouvy resp. dohody účastníků, nastává tedy podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku k výzvě poskytovatele úvěru nebo jeho právního nástupce. K uplatněnému příslušenství pohledávky (§ 513 občanského zákoníku) – zákonnému úroku z prodlení soud uvádí, že žalovaný se dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení nejpozději k výzvě žalobkyně ze dne datum, která se dostala do dispozice žalovaného za užití tzv. fikce dojití dle § 573 občanského zákoníku (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 1660/19) dne datum, když žádná předchozí výzva žalobkyně ani jiná výzva k úhradě dluhu se prokazatelně do dispozice žalovaného nedostala a je tak ve vztahu k nim vyloučeno užití § 573 občanského zákoníku. Pokud žalovaný dluh do dne následujícího po doručení předmětné výzvy neuhradil, ocitl se dne datum v prodlení se zaplacením podle § 1968 věty první občanského zákoníku. Podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s
§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, je pak žalovaný povinen od datum do zaplacení zaplatit žalobkyni z této částky též úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně.
14. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům soud vyhověl žalobě žalobkyně co do částky 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do zaplacení a ve zbylé části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
15. Žalobkyně byla v převážné části v řízení neúspěšná, proto jí soud nemohl přiznat náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný byl v řízení pasivní, proto ani žalovanému nemohly žádné náklady vzniknout. Soud tedy rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, jak vyplývá z výroku IV., a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř.
16. Podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.