Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
10 C 113/2022-61
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Šibrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení 9 447,29 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni
- částku 9 447,29 Kč,
- úrok z prodlení ve výši 755,94 Kč,
- úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 447,29 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení,
- úrok ve výši 22,99 % ročně z částky 9 447,29 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení,
do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. jméno příjmení do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni</b> <b>- částku 9 447,29 Kč,</b> <b>- úrok z prodlení ve výši 755,94 Kč,</b> <b>- úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 447,29 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení,</b> <b>- úrok ve výši 22,99 % ročně z částky 9 447,29 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení,</b> <b>do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále také„ banka“) a žalovaným dne 13. 1. 2016, kdy se jednalo o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo na základě které poskytla banka žalovanému kreditní kartu s úvěrovým rámcem 10 000 Kč, přičemž v důsledku porušení smluvních podmínek došlo dne 2. 6. 2020 k zesplatnění úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že v daném případě bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a k výzvě soudu učiněné dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), žalovaný nevyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. ), a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, postupoval soud podle uvedeného zákonného ustanovení a věc rozhodl bez nařízení jednání.
3. Právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba) uzavřel s žalobkyní dne 21. 10. 2021 ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“), smlouvu o postoupení, na jejímž základě postoupil na uvedenou společnost pohledávky ze smlouvy o úvěru, mezi jinými i pohledávku za žalovaným z titulu revolvingového úvěru. příjmení o postoupení pohledávky žalovaného informovala ve smyslu § 1883 o.z. oznámením ze dne 29. 9. 2021. Soud tedy má za důvodný závěr, že žalobkyně je v projednávané věci aktivně legitimována.
4. Na základě obsahu listin založených ve spise soud zjistil následující skutkový stav. Mezi bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo jejíž nedílnou součástí byly také produktové podmínky revolvingového úvěru. Na základě úvěrové smlouvy se banka zavázala žalovanému poskytnout úvěrový limit na kartě ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky, která byla stanovena na 2 % čerpaného úvěru. Výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. příjmení otevřela žalovanému úvěrový účet č. bankovní účet a vydala žalovanému kreditní kartu. Žalovaný kreditní kartu používal k platbám, avšak nesplácel řádně a včas sjednané splátky, a proto banka úvěr k datu 2. 6. 2020 zesplatnila. Žalovaný dle výpisů z účtu dluží na jistině částku 9 447,29 Kč a částku 755,94 Kč jakožto kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 16. 9. 2021, a dále je povinen zaplatit úrok 22,99 % ročně z této částky a úrok z prodlení, obojí od 17. 9. 2021 do zaplacení.
5. Shora uvedené právní jednání mezi bankou, jako právním předchůdcem žalobkyně, a žalovaným soud posuzoval dle ustanovení § 2395 o.z., dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
6. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla podle § 2395 o.z. platně uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě banka poskytla žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal dodržet sjednané podmínky k jeho oprávněnému čerpání. Žalovaný však sjednané podmínky závažným způsobem porušil tím, že řádně a včas nesplácel sjednané splátky, a proto právní předchůdce žalobkyně dne 2. 6. 2020 úvěr zesplatnil. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by na svůj dluh uplatněný žalobou v této věci žalobkyni uhradil jakoukoli částku, soud tak žalobě vyhověl v plném rozsahu, včetně povinnosti žalovaného uhradit žalobci smluvní úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, obojí ode dne následujícího po dni, ve kterém byla postoupená pohledávka vyčíslena, jak požadovala žalobkyně, přičemž výše úroku z prodlení byla určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.
7. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , podle soud přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni, neboť měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 . vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč, a z důvodu, že zástupce žalobce prokázal, že je plátcem DPH náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu 900 Kč v částce 189 Kč, tj. celkem tedy 1 489 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11 , kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jeho splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.