Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 153/2022-26

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 4.252 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3.602 Kč s úroky z prodlení ve výši 168,60 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pro částku 650 Kč a úroky z prodlení ve výši 30,40 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 998,20 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, AK obec, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3.602 Kč s úroky z prodlení ve výši 168,60 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Pro částku 650 Kč a úroky z prodlení ve výši 30,40 Kč se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 998,20 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], AK [obec], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 4.252 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 5.7.2021 do 21.1.2022 ve výši 199 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne 2.11.2017 nabídku k uzavření pojistné smlouvy číslo. Uzavření pojistné smlouvy bylo žalovanému potvrzeno písemně a to zasláním Pojistky – potvrzení o uzavření pojistné smlouvy číslo. Pojistná smlouvy byla uzavřena v písemné formě, podpisem vyplněného formuláře pojistného produktu číslo. Předmětem smlouvy bylo anonymizováno životní pojištění. Počátek pojištění byl sjednán od 1.12.2017. První pojistné bylo ve výši 893 Kč. Pojistné období bylo sjednáno v délce měsíční a bylo splatné v první den příslušného pojistného období. Pojistná smlouva zanikla ke dni 1.6.2021 pro nezaplacení následného pojistného. Dlužné období, kdy nebylo pojistné hrazeno je od 1.1.2021 do 1.6.2021. Dlužné pojistné činilo 4.495 Kč (5 měsíců x 893 Kč + 893/30 za jeden den v červenci 2021). Po zániku pojištění před podáním žaloby žalovaný uhradil 893 Kč a dlužné pojistné proto činí částka 3.602 Kč. Žalobce dále požaduje zaplacení poplatku ve výši 350 Kč jako poplatek spojený s ukončením pojistné smlouvy pro neplacení pojistného a náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 300 Kč. Žalobce jednal v souladu s ust. , kdy před podáním žaloby na adresu žalovaného zaslal prostřednictvím právního zástupce výzvu k plnění.

Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 22.6.2022. Žalovaný se v dané lhůtě nevyjádřil a na výzvu soudu nereagoval.

Podle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. K dotazu soudu žalobce uvedl, že souhlasí, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaný se ve lhůtě dané soudem nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že žalovaný dle vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání.

Žalobce předložil jako důkaz záznam z jednání s klientem, nabídku na uzavření pojistné smlouvy č. nabídky číslo, potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne 9.11.2017, pojistku, upomínku ze dne 6.4.2021, oznámení o zániku pojištění ze dne 10.6.2021, vyúčtování pojistné smlouvy, pokus o smír ze dne 12.7.2021. Na základě výše uvedených důkazů s přihlédnutím k tvrzení žalobce má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu o životním pojištění s počátkem pojištění od 1.12.2017. Žalovaný se v pojistné smlouvě zavázal platit měsíční pojistné ve výši 893 Kč. Upomínkou ze dne 6.4.2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu na pojistném ve výši 2.679 Kč nejpozději do 1.6.2021 s upozorněním na možný zánik pojištění. Dopisem ze dne 10.6.2021 oznámil žalobce žalovanému zánik pojištění dne 1.6.2021. Podle vyúčtování pojistné smlouvy činí dlužné pojistné za období od 1.1.2021 do 1.6.2021 celkem 4.495 Kč a poplatek za předčasné ukončení pojistné smlouvy 350 Kč. Dle sdělení žalobce před podáním žaloby žalovaný zaplatil částku 893 Kč.

Podle (dále jen o.z.) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje poskytnout pojistníkovi nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li pojistná událost, a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle ust. o.z. upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Podle § číslo odst. 1 má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva o životním pojištění s počátkem pojištění od 1.12.2017. Žalovaný se zavázal platit měsíční pojistné. Pojištění zaniklo dle § 2804 o.z. pro neplacení pojistného. Vzhledem k tomu, že pojistitel má právo na zaplacení pojistného až do zániku pojištění, ke kterému došlo 1.6.2021, vznikla žalovanému povinnost uhradit dlužné pojistné ve výši 4.495 Kč. Žalovaný tuto svou povinnost dobrovolně nesplnil, kdy uhradil pouze částku 893 Kč, a protože je v tomto rozsahu nárok žalobce po právu, přiznal soud žalobci částku 3.602 Kč.

Žalobce dále požadoval zaplacení částky 650 Kč označené jako poplatek za předčasné ukončení pojistné smlouvy a náklady spojené s vymáháním, dle názoru soudu jde o smluvní pokutu. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle uzavřené pojistné smlouvy jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy přílohy k pojistné smlouvě, smluvní ujednání a závěrečná ustanovení uvedená na zadní straně formuláře pojistné smlouvy.

Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity.

Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp.zn. ).

Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací pravomoci, tak úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah (rozsudek ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores,C -240/98 až C -244/98, Recueil, s . I -4941, bod 25). Takové nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedený rozsudek Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, bod 27) " (Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. 10. 2006, věc C -168/05, bod 25 a 26).

Pro spotřebitelské smlouvy proto platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu.

V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 I .ÚS 3512/11.

V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že požadovat poplatek za předčasné ukončení pojistné smlouvy, který není uveden ve smlouvě a odkaz na„ přehled“ žalobce porušil zásadu„ rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání o poplatcích je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné. Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu a proto soud žalobu pro částku 650 Kč zamítl.

Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, soud žalobci přiznal úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 3.602 Kč od 5.7.2021 do 21.1.2022 (jak žalobce požadoval) ve výši 168,60 Kč a pro úroky z prodlení ve výši 30,40 Kč žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 4.252 Kč. Soud pro částku 650 Kč žalobu zamítl a pro částku 3.602 Kč byl žalobce v řízení úspěšný. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 85%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 15%. Poměr úspěchu tedy činí 70% ve prospěch žalobce.

Řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (návrh byl podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) je žalováno peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, soud proto ve věci nákladů řízení postupoval dle vyhl. č. 177/1969Sb. (dále jen advokátní tarif) ve znění účinném od 1.7.2014 Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za dva úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) po 200 Kč ( advokátního tarifu), dvě náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za dva úkony právní služby ( , d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, písemná výzva k plnění dle ) po 100 Kč ( advokátního tarifu) a náhrada za 21% z odměny a náhrad ve výši 126 Kč ( ). Jako účelně vynaložené náklady nelze považovat náklady s učiněním předžalobní výzvy prostřednictvím advokáta. Jak vyplývá z listinných důkazů, žalobce sám žalovanou opakovaně k úhradě dluhu vyzýval a upomínal. Pozdější výzva právního zástupce žalobce tak byla zřejmě nadbytečná jak z pohledu ustanovení (kdy postačí výzva jedna), tak z pohledu dobrovolné úhrady dluhu (kdy předchozí výzvy se minuly účinkem). Náhradu nákladů řízení, které nebyly vynaloženy účelně nelze přiznat ( ). Žalobci však náleží náhrada hotových výdajů, jež jemu samotnému vznikly s učiněním předžalobní výzvy, které sám ocenil částkou 300 Kč. Žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení skládající se ze zaplaceného soudního poplatku, odměny právního zástupce v celkové výši 726 Kč a náhrada hotových výdajů žalobce spojených s předžalobní výzvou ve výši 300 Kč. Celkem 1.426 Kč, z toho 70% činí částka 998,20 Kč, které soud žalobci přiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání dle přípustné.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.