Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 423/2021-66
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 1 520 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1 518 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za období od 4. září 2020 do zaplacení.
II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 2 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky za období od 4. září 2020 do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1 518 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za období od 4. září 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 2 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky za období od 4. září 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč.</b>
Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. října 2021, na zaplacení částky 1 520 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené z ceny jízdného 20 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč. Platební povinnost žalované dovozovala žalobkyně z toho, že žalovaná bez platného jízdního dokladu měla cestovat dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní (dále také jako„ přepravkyně“), a to druh dopravního prostředku na lince číslo dne datum v čase údaj o čase hodin. Při této přepravě se žalovaná neprokázala na výzvu osoby pověřené žalobkyní platným jízdním dokladem a byla jí proto uložena povinnost zaplatit jízdné 20 Kč a přirážku k jízdnému 1 500 Kč. Tyto pohledávky žalovaná dosud neuhradila, přestože k tomu byla vyzvána. Výše pohledávek odpovídá tarifu a smluvním přepravním podmínkám přepravkyně. Vedle těchto částek žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z těchto částek podle výroků I. a II.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a stejně jako žalobkyně (jejíž neúčast byla ovšem předem omluvena) se nedostavila ani k jednání před soudem, nařízenému na den 10. srpna tr.
Před hodnocením skutkového stavu soud zjistil, že žalobkyně označovala důkazy jen v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Takto označila k důkazu zápis o provedené přepravní kontrole, výzvu k plnění a hlášení o provedené přepravní kontrole. V dalších podáních ze dne 3. prosince 2021 a 18. února tr. žalobkyně již žádné důkazy výslovně neoznačovala. K těmto podáním byly připojeny opět elektronické písemnosti, které žalobkyně označila jen jako přílohy. Protože žalobkyně zde výslovně odkazovala na své smluvní přepravní podmínky a tarif, které byly právě částí příloh tohoto podání a protože žalobkyně nebyla v řízení kvalifikovaně zastoupena, vyhodnotil soud podání podle jeho obsahu jako označení dalších dvou důkazních prostředků, které pak na jednání provedl.
Tvrzení žalobkyně o jízdě žalované uváděným dopravním prostředkem a uložení povinnosti zaplatit jízdné a přirážku k němu při přepravní kontrole byla prokázána záznamem o provedené přepravní kontrole podepsaným vlastnoručně žalovanou. Výše jízdného ovšem odpovídala tarifu přepravkyně jen v částce 18 Kč, jako nejnižší plnocenné jízdné, když žalobkyně netvrdila nic, z čeho by se podávala povinnost platit vyšší jízdné. Výše přirážky k jízdnému pak odpovídala smluvním přepravním podmínkám přepravkyně, jež odkazují na svou přílohu - ceník, který výši přirážky stanoví. Soud tedy neměl za prokázané, že by jízdné bylo stanoveno ve vyšší částce, než 18 Kč.
Soud proto dospěl na základě označených a předložených písemných důkazů ke zjištění, že žalovaná použila dopravní prostředek provozovaný přepravkyní bez platného jízdního dokladu, když sama netvrdila, že by jízdním dokladem disponovala. Jde totiž o tvrzení o negativní skutečnosti, ohledně nějž tíží břemeno tvrzení a prokázání opaku žalovanou ve smyslu § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 OSŘ . Žalobkyně dne datum uložila žalované zaplatit jízdné za uváděnou jízdu v částce 20 Kč, které odpovídá tarifu přepravkyně v části 18 Kč a přirážku k jízdnému v částce 1 500 Kč, odpovídající přepravním podmínkám přepravkyně.
Přestože § 3 odst. 2 vyhlášky č. 175/2000 Sb. , o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, (dále jen„ PŘ”) stanoví, že přepravní smlouva je uzavřena nejpozději tím, že cestující nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného s platným jízdním dokladem a přestože v projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaná použila dopravní prostředek provozovaný přepravkyní bez platného jízdního dokladu a netvrdila přitom, že by chtěla využít svého práva na přepravu z jízdního dokladu (který ostatně zřejmě ani neměla), je nutné přijmout právní závěr o tom, že mezi přepravkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ OZ“) ve spojení s § 3 PŘ neboť takový závěr přijal Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 10. ledna 2001, sp. zn. Pl. ÚS 33/2000 , vyhlášeném ve sbírce zákonů pod č. 78/2001, který je pro všechny závazný ve smyslu čl. 89 odst. 2 zákona č. 1/1993 Sb. , Ústava České republik Ústava České republiky.
Žalobkyně proto využila svého práva zakotveného v § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. , o drahách, (dále jen„ ZD“) a uložila žalované povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Jde o zvláštní deliktní povinnost žalované za porušení povinnosti cestovat při využití prostředku hromadné přepravy osob přepravním prostředkem pouze s platným jízdním dokladem, jak je zřejmé z § 15 písm. b) PŘ. Protože žalovaná nesplnila tuto svou povinnost ve lhůtě stanovené žalobkyní podle § 1958 OZ a ve smyslu § 15 písm. b) PŘ, je podle § 37 odst. 5 písm. b) ZD povinna zaplatit žalobkyni nejen jízdné 18 Kč a přirážky k jízdnému za porušení přepravního řádu, ale podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , také žalovaný úrok z prodlení. Neuhrazením jízdného v této výši a přirážky k němu se žalovaná totiž dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po ní od prvního dne prodlení úrok z prodlení.
Z těchto všech důvodů soud výrokem I. vyhověl žalobě na zaplacení žalované přirážky a jízdného v částce 18 Kč s příslušným žalovaným úrokem. Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku jako nedůvodnou zamítl.
Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 3 OSŘ , podle kritéria přiznání práva na tuto náhradu účastníku (zde žalobkyni) s převážným procesním úspěchem při jen nepatrném neúspěchu. Nahrazované náklady řízení žalobkyně spočívají podle § 137 OSŘ v hotovém výdaji za soudní poplatek ve výši 400 Kč podle § 137 odst. 1 OSŘ , když jiné náklady nebyly žádány k náhradě.
Lhůty pro splnění ukládaných povinností byly stanoveny podle § 160 odst. 1 OSŘ .
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ ).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.