Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 205/2022-37
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 22 708,21 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 694 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 71,01 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 694 Kč od 13. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 21 014,21 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 295,06 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 869,95 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 21 272,21 Kč od 13. 4. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 014,21 Kč od 13. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 694 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 71,01 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 694 Kč od 13. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 21 014,21 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 295,06 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 869,95 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 21 272,21 Kč od 13. 4. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 014,21 Kč od 13. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 708,21 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 23. 1. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 31 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný prostřednictvím kreditní karty celkem vyčerpal částku 59 299 Kč a celkem uhradil 57 605 Kč. Jelikož žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, žalobkyně jej dopisem ze dne 30. 9. 2021 zesplatnila. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 22 708,21 Kč představující neuhrazenou jistinu ve výši 21 272,21, poplatky za vedení účtu ve výši 4 x 59 Kč měsíčně, tj. ve výši 236 Kč, náklady na vymáhání ve výši 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč, tj. smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení příslušenství v podobě smluvního úroku ve výši 26,28 % ročně kapitalizovaného z částky 21 272,21 Kč ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od 1. 10. 2021 do dne sepsání žaloby, tj. do 12. 4. 2022 ve výši 4 295,06 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného od 15. dne po zesplatnění úvěru, tj. od 15. 10. 2021 do dne sepsání žaloby, tj. do 12. 4. 2022 ve výši 940,96 Kč a dále obchodního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 21 272,21 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 22 708,21 Kč od 13. 4. 2022 do zaplacení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud tedy v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Soud učinil následující skutková zjištění:
4. Z úvěrové smlouvy a z úvěrových podmínek, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 1. 2019 úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr ve výši do výše kreditního limitu 31 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky a sazebník poplatků.
5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad a z výpisu z účtu, že žalovaný celkem na úvěr vyčerpal částku 59 299 Kč a celkem uhradil 57 605 Kč.
6. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 30. 9. 2021 a z podacího archu, že žalobkyně dopisem ze dne 30. 9. 2021 odeslaným doporučeně dne 1. 10. 2021 vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru do 14 dnů ode dne sepsání výzvy z důvodu prodlení s úhradou závazků vyplývajících ze smlouvy.
7. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 10. 2021 a z poštovního podacího archu, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 21. 10. 2021 odeslaným doporučeně dne 22. 10. 2021 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 1. 2019 úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr ve výši do výše kreditního limitu 31 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný celkem vyčerpal částku 59 299 Kč a celkem uhradil 57 605 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 30. 9. 2021 odeslaným doporučeně dne 1. 10. 2021 vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru do 14 dnů ode dne sepsání výzvy z důvodu prodlení s úhradou závazků vyplývajících ze smlouvy. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 21. 10. 2021 odeslaným doporučeně dne 22. 10. 2021 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
12. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na webová adresa). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
17. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
18. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když k této skutečnosti nepředložila žádné důkazy. Soud byl připraven žalobkyni o tomto poučit dle ust. § 118a o. s. ř., avšak žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a zbavila se tak svého práva být soudem v tomto směru poučena. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl pravidelně splácet sjednané splátky úvěru.
19. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.
20. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ponížené o platby žalovaného. Žalovaný celkem vyčerpal částku 59 299 Kč a celkem uhradil 57 605 Kč, zbývá tedy uhradit částku 1 694 Kč. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k zaplacení dlužné částky v dopise ze dne 30. 9. 2021, a to do 14 dnů ode dne sepsání výzvy, splatnost dluhu tak nastala dne 14. 10. 2021 a ode dne následujícího, tj. od 15. 10. 2021 byl žalovaný s plněním svého dluhu v prodlení. Jelikož žalobkyně zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny, poplatků a smluvních pokut od 15. 10. 2021 do 12. 4. 2022 kapitalizovala na částku 940,96 Kč, bylo nutné zákonný úrok z prodlení přepočíst a přiznat jej pouze z částky 1 694 Kč. Zákonný úrok z prodlení z částky 1 694 Kč od 15. 10. 2021 do 12. 4. 2022 pak činí 71,01 Kč, co do zbytku, tedy co do částky 869,95 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Soud tedy uložil žalovanému žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení z této částky běžícího od 15. 10. 2021 až do úplného zaplacení. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.
21. Ve zbývajícím rozsahu pak bylo nutno žalobu z důvodů již shora uvedených zamítnout.
22. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný by jakožto plně procesně úspěšný účastník řízení měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.