Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 83/2022-58

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 38 689,68 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11.506,60 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 27.183,08 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 26.420,56 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11.506,60 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se pro částku 27.183,08 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 26.420,56 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 38.689,68 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 37.927,16 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru ze dne datum poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve výši 35.000 Kč. Žalovaný celkem vyčerpal částku 79.484,60 Kč, kterou nesplácel řádně a včas, proto dnem datum žalobkyně od smlouvy odstoupila. K tomuto dni dluh ze smlouvy činil na jistině 38.107,68 Kč a na smluvní pokutě částku 582 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného pak žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným před uzavřením úvěru vyhodnocením informací získaných výstupy z rejstříku příjmení ani z jiných databází.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z úvěrové smlouvy ze dne datum číslo úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně se zavázala mimo jiné poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do úvěrového rámce v částce 50.000 Kč. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit žalobkyni prostředky poskytnuté formou revolvingového úvěru spolu s úroky ve výši 22,06 % ročně, a to ve splátkách. Žalovaný v rámci smlouvy prohlásil, že je svobodný, bydlí ve vlastním bytě, nemá vyživovací povinnosti, jeho příjem činí 35.000 Kč čistého měsíčně a jeho výdaje na bydlení činí 1.000 Kč, výdaje na spoření 500 Kč, splátky ostatních úvěrů činí částku 1.000 Kč a ostatní výdaje 600 Kč měsíčně.

4. Z dopisu ze dne datum a podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně v souvislosti se smlouvou číslo ze dne datum dopisem odeslaným dne datum vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek ve výši 21.135 Kč do datum.

5. Z dopisu ze dne datum a poštovního podacího archu ze dne datum má soud prokázáno, že žalobkyně dopisem odeslaným dne datum vyzvala žalovaného v souvislosti s úvěrem číslo mimo jiné k zaplacení dlužné částky 38 653,71 Kč ve lhůtě nejpozději do 20 dnů od vystavení dopisu.

6. Z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku ze dne datum má soud prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného v souvislosti se smlouvou číslo k úhradě žalované pohledávky s upozorněním na možnost jejího vymáhání.

7. Z výpisu transakcí na úvěrovém účtu číslo soud zjistil, že žalovaný celkem čerpal finanční prostředky v celkové výši 79.484,60 Kč a uhradil splátky v celkové částce 67.978 Kč.

8. Dle , (dále jen „o. z.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, v platném znění, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 věta první a třetí citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

16. V projednávaném případě pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka, tedy aniž by bylo spolehlivě zjištěno, zda žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tedy vrátit jistinu a zaplatit úroky ve splátkách. Žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, co o příjmech žalovaného zjistila z jeho prohlášení. Jeho skutečné příjmy a výdaje, ani majetkové poměry, nijak neověřovala. Stejně tak žalobkyně ani po poučení podle ust. neprokázala, že by před uzavřením smlouvy v dostupných registrech dlužníků jakkoliv ověřila existenci a výši dluhů žalovaného a příslušnými úvěrovými smlouvami i výši měsíčních splátek jeho dosavadních finančních závazků. Postup žalobkyně tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Pokud by žalobkyně postupovala odborně a s řádnou péčí, nemohla by žalovanému úvěr poskytnout, aniž by ověřila jeho skutečné příjmy a výdaje. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Příjmy žalovaného nebyly žalobkyní ověřeny vůbec. Výdaje žalovaného byly ověřeny zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s  o. z. neplatná, když žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou ve smyslu o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

17. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku 79.484,60 Kč, plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil již 67.978 Kč, zbývá mu k úhradě částka 11.506,60 Kč. Žalovaným již uskutečněné splátky v souhrnu 67.978 Kč lze na dluh z bezdůvodného obohacení započíst, aniž by bylo zapotřebí projevu směřujícího k započtení (shodně viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 30. 4. 2009). Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 11.506,60 Kč se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaný byl vyzván k jeho zaplacení nejpozději do 20 dnů od vystavení výzvy ze dne datum, dřívější výzvu k plnění žalobkyně ani po poučení dle neprokázala. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od datum, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,25% p. a. (výrok I.). Ve zbytku uplatného nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byl úspěšnější žalovaný, který by měl právo na 40,52% všech svých nákladů řízení. Žalovaný nicméně v řízení zůstal nečinný a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.