Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

91 CO 441/2021-226

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň JUDr. Blanky Trávníkové a Mgr. Markéty Jiráskové ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

se sídlem adresa,

zastoupen Mgr. jméno příjmení, advokátem,

obec a číslo, ulice a číslo,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

insolvenční správce úpadce: právnická osoba, IČO,

se sídlem obec a číslo, ulice a číslo,

zastoupen JUDr. jméno příjmení, advokátem,

obec a číslo, ulice a číslo,

o zaplacení částky částka s příslušenstvím,

k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne datum rozhodnutí, č. j. -192,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta žalovaného.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobní návrh, kterým se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení (výrok I.). Současně uložil žalobci povinnost, aby žalovanému na nákladech řízení zaplatil částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o návrhu, kterým se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení ceny opravy vozu příjmení jméno, registrační značka s tím, že opravu provedl žalobce na základě objednávky ze dne datum, přičemž se jednalo o vůz v majetku úpadce, jehož insolvenčním správcem byl žalovaný ustanoven (právnická osoba). Návrh žalobce na zaplacení peněžité částky byl vyloučen jakožto vzájemný návrh (žalovaného) jméno příjmení z jiného soudního řízení, vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. . Předmětem posledně uvedeného řízení byl návrh insolvenčního správce JUDr. jméno příjmení proti jméno příjmení (zde žalobce) o vydání věci movité (vozidlo tov. zn. Ford Tranzit, registrační značka).

3. Ve věci samé rozhodoval prvostupňový soud již podruhé poté, kdy byl jeho předchozí rozsudek ze dne datum zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. -161 Odvolací soud ve zrušujícím usnesení soudu I. stupně především vytkl, že odůvodnění jeho rozhodnutí neobsahuje srozumitelný skutkový závěr, kterým by se soud vypořádal se všemi zjištěními, která v průběhu důkazního řízení činil z výpovědí svědků jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení. Nebylo tak možno ani oddělit závěry, které soud I. stupně zjistil z jednotlivých důkazů od skutkového závěru, k němuž soud I. stupně dospěl. Rozhodnutí se proto stalo částečně nepřezkoumatelným. Dále soudu I. stupně vytkl, že v řízení zjistil neúplným způsobem skutkový stav věci. V této souvislosti odvolací soud vysvětlil, že se jedná o nárok, který uplatňuje třetí osoba proti insolvenčnímu správci dlužníka (úpadce). Soud I. stupně si tak měl v řízení jako předběžnou otázku nejprve vyjasnit, zda žalobce jako třetí osoba měl možnost svou pohledávku přihlásit v otevřené lhůtě podle , (dále jen ). Pokud by takovou možnost neměl, jednalo by se o tzv. nový osobní dluh žalovaného, který vzniká až po uplynutí třicetidenní lhůty stanovené soudem pro přihlášení pohledávek. Náležitosti takového nároku třetí osoby proti insolvenčnímu správci jsou upraveny v ustanovení . S tímto podstatným odůvodněním Městský soud v Praze usnesením ze dne datum rozsudek soudu I. stupně zrušil podle a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení na základě

4. Soud I. stupně se v dalším řízení řídil pokynem odvolacího soudu a po doplnění dokazování se jako otázkou předběžnou nejprve zabýval věcnou legitimací žalovaného ve sporu. Zdůraznil, že žalovaný byl označen žalobcem jako osobní údaje žalovaného insolvenční správce úpadce právnická osoba Insolvenční řízení bylo zahájeno dne datum. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum byl zjištěn úpadek právnická osoba a.s. a současně byl této společnosti ustanoven správce (žalovaný). Vozidlo bylo předáno k opravě dne datum, přičemž otevřená třicetidenní lhůta uplynula ještě před vznikem předmětné pohledávky. Na podkladě těchto zjištění soud I. stupně uzavřel, že se v tomto případě jednalo v souladu s ustanovením o pohledávku, postavenou naroveň pohledávkám za majetkovou podstatou, a to o náhradu nákladů, které třetí osoby vynaložily na zhodnocení majetkové podstaty úpadce.

5. Na podkladě tohoto dílčího závěru soud I. stupně poskytl žalobci poučení podle a 3 a vyzval jej, aby doplnil žalobní tvrzení o konkretizaci nákladů, které byly vynaloženy na zhodnocení majetkové podstaty úpadce (jaké konkrétní práce byly provedeny, jaké díly byly poskytnuty, a to včetně cen). Přestože soud I. stupně žalobce poučil a poskytl mu lhůtu k doplnění tvrzení a důkazů, tato lhůta marně uplynula, aniž by žalobce svá tvrzení před soudem doložil. Soud I. stupně v této souvislosti uvedl, že z faktury číslo bylo zjištěno pouze tolik, že autoopravna AUTO – příjmení – jméno příjmení vystavila fakturu na odběratele právnická osoba zaplacení částky částka za opravu předmětného vozidla. Je to však cena účtovaná za opravu vozidla a nikoliv za jeho zhodnocení. V řízení tak nebylo prokázáno, jaké konkrétní práce byly na vozidle provedeny a jaké díly byly žalobcem dodány. Konečně, pokud jde o žalobcem požadované DPH, soud I. stupně shledal, že k této části nelze žalobu považovat za důvodnou, neboť již ze samotných tvrzení vyplývá, že se majetková podstata o toto obohatit ani nemohla. Pokud žalobce poukazoval na plnění pojišťovnou, toto nemá souvislost s žalovaným nárokem, neboť se jedná o pojistný vztah mezi odlišnými subjekty a nijak nesouvisí s pohledávkou žalobce uplatněnou v tomto sporu. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně žalobní návrh v celém rozsahu zamítl.

6. Výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na ustanovení , přičemž náklady na straně procesně úspěšného žalobce vypočetl podle na výsledných částka.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne datum včasné odvolání, které k výzvě soudu I. stupně ještě doplnil podáním z datum. Odvolání žalobce směřovalo proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí. Žalobce zopakoval průběh dosavadního řízení a rozebral již provedené důkazy. Zdůraznil, že žalovaný má předmětné vozidlo v držení na základě rozhodnutí soudu, přičemž se jedná o vozidlo, které bylo řádně opraveno na náklady žalobce a současně bylo žalovanému vyplaceno i pojistné plnění. Žalobce tak na své náklady opravil vozidlo, avšak pojistné plnění za opravu vozidla bylo vyplaceno žalované straně. Vše na základě soudních rozhodnutí. Žalobce proto tvrdí, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení. Žalobce je proto přesvědčen, že má právo na náhradu nákladů, které vynaložil na opravu vozidla, nikoliv na zhodnocení předmětného vozidla.

8. Odvolatel současně soudu I. stupně vytkl, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržený důkaz připojení spisů pojišťovny právnická osoba, ze kterého je zřejmá výše nákladů, které žalobce vynaložil. Zopakoval přitom, že po žalovaném požaduje náhradu nákladů za opravu uvedeného vozidla, vyplývající z faktury číslo znějící na částku částka, k tomu DPH v částce částka, dále částku za odtah vozidla ve výši částka a k tomu daň z přidané hodnoty ve výši částka a dále částku za zapůjčení náhradního vozidla ve výši částka, včetně DPH v částce částka Celkem částka.

9. S tímto podstatným odůvodněním žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobnímu návrhu v celém rozsahu vyhoví a právo na náhradu nákladů řízení přizná žalobci.

10. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání žalobce ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Zdůraznil, že žalobce provedl bez vědomí a bez souhlasu insolvenčního správce nákladnou opravu uvedeného auta, které bylo již na konci životnosti a mělo v době opravy najeto více než 300 000 km. Dovodil, že předmětný vůz byl tak téměř bezcenný a pokud by bylo na úvaze insolvenčního správce, nikdy by nedovolil opravu provádět. Tomu ostatně nasvědčuje i skutečnost, že předmětný vůz byl v rámci zpeněžení majetkové podstaty úpadce prodán za částka, tedy za cenu výrazně nižší, než je žalobcem požadovaná částka. Nemohlo tak dojít ani ke zhodnocení tohoto auta opravou.

11. Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné. Současně požadoval náhradu nákladů odvolacího řízení.

12. V dané věci se má za to, že účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení odvolacího jednání. K výzvě odvolacího soudu zástupce žalovaného dne datum výslovně sdělil, že s tímto procesním postupem souhlasí, zástupce žalobce se k výzvě odvolacího soudu dosud nevyjádřil. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení a o odvolání žalobce rozhodl bez nařízení jednání. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno veřejně dne datum.

13. Odvolací soud přezkoumal podle a a 5 správnost rozsudku soudu I. stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

14. Žalobce v odvolání z datum citoval bez dalšího pouze odvolací důvody podle ustanovení , c), d), e) a f) Přes výzvu soudu I. stupně však ani v rámci doplňku odvolání z datum nespecifikoval, v čem konkrétně spatřuje naplnění odvolacího důvodu podle a c) V této souvislosti je třeba uvést, že odvolací důvod podle může být dán pouze v těch řízeních, ve kterých se uplatní zásada koncentrace řízení ze zákona ( a část první věty za středníkem ) O žádný z těchto případů se však v dané věci nejedná, tento odvolací důvod tak nemůže být ve věci založen. Naplněn není ani odvolací důvod podle , neboť odvolací soud neshledal žádnou vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí soudu I. stupně ve věci ( věta druhá ), když odvolatel žádnou takovou vadu ve svém opravném prostředku ani netvrdil. Soud I. stupně se v dalším řízení (po zrušení předchozího rozsudku) řídil závazným pokynem soudu odvolacího a po doplnění důkazního řízení řešil nejdříve otázku předběžnou tak, jak mu bylo odvolacím soudem uloženo. Z doplněných skutkových zjištění následně učinil srozumitelný skutkový a právní závěr. Odůvodnění napadeného rozhodnutí tak bylo v souladu s ustanovením , přičemž závěry zde uvedené hodnotí odvolací soud jako přesvědčivé. Z výše uvedeného plyne, že odvolací důvod podle ustanovení ve věci rovněž nebyl dán.

15. V přezkoumávané věci nebyly naplněny ani odvolací důvody podle a e) , neboť dokazování před soudem I. stupně bylo provedeno řádně ve smyslu ustanovení a následujících Provedené důkazy pak soud I. stupně hodnotil podle zásad uvedených v  a vyvodil z nich správná skutková zjištění. Dokazování současně provedl v dostatečném rozsahu, a to s ohledem na předtím poskytnuté procesní poučení ve smyslu ustanovení , 3

16. Soud I. stupně vyšel ze správného skutkového zjištění, že úpadek úpadce: právnická osoba byl zjištěn usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2012, č. j. MSPH -35. Toto rozhodnutí bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne datum v 11 hodin 13 minut. Okamžikem zveřejnění nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Jelikož soud zároveň tímto rozhodnutím vyzval věřitele, aby přihlásili své pohledávky do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku, běžela lhůta pro přihlášení pohledávek do datum. Jelikož k dopravní nehodě vozidla příjmení jméno došlo dne datum a vůz byl do servisu žalobce přivezen a žalobcem převzat dne datum, byl správný závěr soudu I. stupně, podle něhož žalobce již neměl možnost tvrzenou pohledávku za úpadcem přihlásit v otevřené lhůtě podle usnesení Městského soudu v Praze ze dne datum, jímž byl zjištěn úpadek dlužníka.

17. Podle je se zahájením insolvenčního řízení spojeno hned několik účinků. Pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. Zákon dle stanoví, že nelze uplatnit pohledávky týkající se majetkové podstaty žalobou, pokud je lze uplatnit přihláškou pohledávky. Je logické, že pokud tvrzená pohledávka na majetku úpadce vznikla až po uplynutí třicetidenní lhůty pro přihlášení pohledávky, stanovené insolvenčním soudem, neměl žalobce coby věřitel objektivně možnost takovou pohledávku přihlásit v otevřené lhůtě, kterou předpokládá . V dané věci se tedy jedná o tzv. nový osobní dluh žalovaného, který vznikl až po uplynutí třicetidenní lhůty pro přihlášení pohledávek věřitelů.

18. Soud I. stupně tedy dospěl ke správnému závěru, že se v případě pohledávky žalobce jedná o nárok třetí osoby proti insolvenčnímu správci, uplatněný za zhodnocení věci v majetkové podstatě úpadce. Náležitosti tohoto nároku jsou upraveny v  . Pasivní legitimace žalovaného je založena ( ). Z výše uvedeného plyne, že soud I. stupně postupoval zcela správně, pokud se v dalším řízení zabýval otázkou, zda byly v tomto případě splněny náležitosti, které zákon předpokládá pro uplatnění nároku žalobce proti insolvenčnímu správci.

19. Právní závěry přijaté soudem I. stupně v otázce předběžné tak byly správné. Na podkladě toho byl správný rovněž procesní postup prvostupňového soudu, který žalobci při ústním jednání dne datum poskytl procesní poučení podle a 3 a vyzval jej, aby tvrdil a prokázal náklady, které vynaložil na zhodnocení majetkové podstaty úpadce. Dosavadní tvrzení žalobce totiž neodpovídalo náhradě nákladů, vynaložených na zhodnocení věci v majetkové podstatě podle ustanovení Žalobce sice tvrdil, že provedl opravu vozidla v ceně částka, ovšem na tomto tvrzení setrval i za situace, kdy žalovaný před soudem doložil, že totéž vozidlo bylo insolvenčním správcem zpeněženo za cenu částka. Žalobce dále požadoval za zhodnocení majetkové podstaty částku, která byla vynaložena za náhradní vozidlo (částka), dále za odtah opravovaného vozidla (částka) a za DPH. Ani odvolacímu soudu není zřejmé, jak by tyto položky mohly být částkami vynaloženými na zhodnocení majetkové podstaty úpadce. Žalobce svá tvrzení odpovídajícím způsobem nedoplnil a relevantní důkazy neoznačil ani v podání ze dne datum. V rámci tohoto doplňku pouze zopakoval své dřívější argumenty a znovu vyčíslil již dříve specifikované částky, tedy výše specifikované položky za opravu a za odtah vozidla, za nájem vozidla náhradního a za DPH. Za této situace byl zcela správný závěr soudu I. stupně, podle něhož žalobce neunesl v dané věci důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že měl opravou předmětného vozidla vynaložit náklady na zhodnocení majetkové podstaty úpadce.

20. Z výše uvedeného plyne, že právní posouzení věci soudem I. stupně bylo správné. Odvolací důvod podle proto nebyl dán.

21. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle ustanovení a napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný, včetně věcně správného výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (do opakovaného rozhodnutí soudu I. stupně), jehož znění bylo v souladu s ustanovením

22. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením , ve spojení s  , neboť žalovaný byl v odvolacím řízení plně úspěšný. Náklady řízení na straně žalovaného, který byl zastoupen advokátem, jsou tvořeny odměnou advokáta za jeden úkon právní služby ve výši částka podle ., ve spojení s  vyhl. č. , náhradou hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši částka podle téhož předpisu a 21 % DPH v částce částka Celkem částka DPH je součástí nákladů řízení podle a 3 Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta žalovaného podle , za použití

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v ustanovení