Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 68/2022-32
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Chlupovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 5 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 500 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 26. 2. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se do výše 8,05 % úroku z prodlení z částky 5 500 Kč od 21. 1. 2020 do
25. 2. 2020 a do výše 29 % úroku z částky 5 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a dále do výše kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 945,76 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 060,21 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 500 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 26. 2. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se do výše 8,05 % úroku z prodlení z částky 5 500 Kč od 21. 1. 2020 do 25. 2. 2020 a do výše 29 % úroku z částky 5 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a dále do výše kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 945,76 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 060,21 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 5 500 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, na základě smlouvy
číslo ze dne 1. 12. 2017. Na základě výše uvedené smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se zavázal uhradit ve 45 týdenních splátkách po 237 Kč, kdy vedle jistiny se zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit částku 4 640 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků, odměnu za zpracování a doručení a za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti). Žalovaný uhradil na zápůjčku toliko částku 500 Kč. Žalobou žalobce uplatňuje nesplacenou jistinu ve výši 5 500 Kč, dále kapitalizované úroky ve výši 2 060,21 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 945,76 Kč (za období od 13. 12. 2017 do 20. 1. 2020), a dále úrok z úvěru z dlužné jistiny ve výši 29 % a úroky z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům.
5. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 1. 12. 2017 soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč. Převzetí této částky žalovaný stvrdil svým podpisem na listině. Vedle jistiny se žalovaný zavázal uhradit poplatek za zápůjčku ve výši 4 640 Kč, to vše ve 45 týdenních splátkách po 237 Kč. Z tabulky umoření vyhotovené k datu 27. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný uhradil splátku dne 5. 12. 2017 ve výši 500 Kč.
6. Z přípisu společnosti právnická osoba ze dne 20. 1. 2020 a podacího lístku ze dne 14. 2. 2020 soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 11. 5. 2020 a podacího lístku ze dne 12. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 18. 5. 2020.
7. Žalobce k důkazu neoznačil a nedoložil žádný důkaz, kterým by prokázal svá tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného.
8. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před poskytnutím spotřebitelského úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, které zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele.
15. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena dne 1. 12. 2017 smlouva o zápůjčce číslo ve které vystupoval předchůdce žalobce jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému téhož dne peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (anonymizováno číslo anonymizováno) zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného zápůjčku splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel zápůjčky nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).
16. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluveného poplatku a smluvených úroků nevzniklo a nelze jej proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné smlouvy předmět zápůjčky převzal (čerpal dne 1. 12. 2017 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč), je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud dle tvrzení žalobce žalovaný po uzavření smlouvy uhradil částku 500 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou, tj. 6 000 Kč a částkou již uhrazenou, tj. 500 Kč. S ohledem na právě uvedené, tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku, zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 5 500 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svoji povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, povinen zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatný bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto případě považovat přípis předchůdce žalobce ze dne 20. 1. 2020, ve kterém stanovil lhůtu 10 dnů od data doručení přípisu o oznámení o postoupení pohledávky k úhradě dlužné částky. Tento přípis byl předán k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Žalovaný se tak k datu 26. 2. 2020 dostal do prodlení se svým plněním a žalobci tak náleží úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, tj. zaplacení úroku z prodlení z jistiny od data 21. 1. 2020 do 25. 2. 2020 a dále do výše úroku ve výši 29 % a kapitalizovaného úroku z prodlení k datu 20. 1. 2020 a kapitalizovaného úroku ve výši 2 060,21 Kč, soud žalobu zamítl, jak shora ve výroku II. uvedeno.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení, která v daném případě spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, dále v odměně za právní zastoupení a to za tři úkony právní pomoci po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč dle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. + DPH ve výši 21 %.
Poučení:
Proti rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným soudním rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu tohoto rozhodnutí (exekuce).