Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 267/2021-52

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 31 500 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 15 800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 161,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 469,68 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do 25. 5. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 300 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 15 700 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 21, 27 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 700 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů do právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 15 800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 161,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 469,68 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do 25. 5. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 300 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 15 700 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 21, 27 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 700 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů do právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 31 500 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ anonymizováno“), a žalovaným byla dne 22. 12. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného příjmení žalovanému poskytla hotovostní peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal anonymizováno vrátit spolu s úrokem ve výši 3 400 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 21,27 %, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč Smluvní strany si sjednaly 78 splátek ve výši 485 Kč týdně, počínaje dne 29. 12. 2018, se splatností poslední splátky dne 20. 6. 2020. Žalovaný své povinnosti z této smlouvy řádně neplnil a na jistině ke dni 15. 1. 2021 dlužil 20 000 Kč, na úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 0 Kč, poplatku za administrativní činnost 2 833,29 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 8 666,71 Kč. Ode dne 21. 6. 2020 byla jistina úročena sazbou 21,27 % ročně. Za dobu trvání smlouvy žalovaný až do okamžiku postoupení pohledávky žalobkyni dne 15. 1. 2021 anonymizováno uhradil pouze 6 300 Kč. Pohledávka za žalovaným byla dne 15. 1. 2021 postoupena žalobkyni. Žalovaný žalobkyni ani její předchůdkyni nad rámec uvedených plnění, ač písemně upomínán, ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se po celé řízení k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 12. 4. 2022, k němuž se žalovaný, ač řádně předvolán více než deset dní před konání jednání, nedostavil s tím, že je pracovně mimo republiku. Protože z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle

4. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr/karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný požádal společnost právnická osoba o poskytnutí anonymizováno ve výši 20 000 Kč formou hotovostního plnění, na dobu 78 týdnů s výběrem v pátek. Ke svým poměrům uvedl, že žije jako spolubydlící v samostatné domácnosti žije spolu s jiným rodinným příslušeníkem, děti nemá. Je osobou samostatně výdělečně činnou, jeho čistý měsíční příjem činí 15 000 Kč. Hradí 3 500 Kč na bydlení, 4 000 Kč na osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) a 2 000 Kč na další výdaje (sociální a zdravotní pojištění). K osvědčení uvedených skutečností měl doložit výpis ze živnostenského rejstříku, daňové přiznání, složenky a nájemní smlouvu. Exekuce proti němu vedeny nebyly. Smlouvu podepsal žalovaný jako žadatel dne 21. 12. 2018 a zástupce úvěrující společnosti téhož dne.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti anonymizováno číslo ze dne 22. 12. 2018 vyplynulo, že společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti proti podpisu smlouvy na dobu 78 týdnů. Žalovaný se zavázal uhradit úvěrující společnosti úrok ve výši 21,27 % ročně, tj. 3 400 Kč, dále administrativní poplatek ve výši 20 % z jistiny, tj. 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 52 % z jistiny, tj. 10 400 Kč, tedy celkem částku 37 800 Kč v 78 splátkách po 485 Kč týdně, v případě poslední splátky po 455 Kč.

6. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 právnická osoba žalovanému oznámila, že pohledávku ze smlouvy číslo v celkové výši 33 500 Kč bez příslušenství postoupila žalobkyni a žalovaný má možnost ji uhradit na tam uvedené bankovní účty.

7. Dle informace o zpracování osobních údajů ze dne 19. 2. 2021 žalobkyně žalovanému oznámila, že zpracovává osobní údaje žalovaného.

8. Z podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně předala dne 22. 2. 2021 k poštovní přepravě doporučenou zásilku adresovanou žalovanému pod podacím číslem anonymizováno.

9. Z podacího lístku soud zjistil, že advokátní kancelář zastupující anonymizováno předala dne 14. 5. 2021 k poštovní přepravě doporučenou zásilku adresovanou žalovanému pod podacím číslem anonymizováno.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh bylo zjištěno, že právnická osoba postoupila dne 15. 1. 2021 pohledávku za žalovaným žalobkyni.

11. Z detailu informace k zásilkám se podává, že zásilka pod podacím číslem anonymizováno byla doručována žalovanému dne 24. 5. 2021, protože adresát byl na uvedené adrese neznámý, byla týž den vrácena odesilateli.

12. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně, společnost právnická osoba o poskytnutí spotřebitelského úvěru a to dne 21. 12. 2018 částky 20 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně ještě v den podání žádosti se žalovaným uzavřela písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, když dle svého tvrzení řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Byť ve formuláři smlouvy byly údaje k osobním a majetkovým poměrům žalovaného vyplněny, z žádnéy předložené žalobkyní, byť jen jediné, nevyplývá, že právnická osoba, resp. obchodní zástupce, jehož prostřednictvím byly smlouvy sjednány, žalovaným tvrzené skutečnosti prověřili. Protože ekonomickým zájmem obchodního zástupce je uzavřít co nejvíce úvěrových smluv, jeví se logické, že ke zkoumání úvěruschopnosti budoucího klienta může přistupovat záměrně liknavě či s nepřiměřenou benevolencí. Za takové situace by mělo být i zájmem úvěrující společnosti, aby jí obchodní zástupcey osvědčující žalovaným tvrzené skutečnosti předal. Pakliže žalobkyně jako důkaz prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného i přes poučení nepředložila, nelze uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala skutečně s náležitou péčí. Při podpisu smlouvy právnická osoba žalovanému předala 20 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně samé žalovaný na pohledávku z úvěrové smlouvy uhradil částku 6 300 Kč. Předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně žalovaného o zaplacení upomínaly, leč marně.

13. Dle , (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Bylo prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dvě písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale s ohledem na postavení žalovaného coby spotřebitele bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními , dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

21. Povinnost věřitele poskytujícího spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j.  – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy ZÚS a podle jeho striktně jazykového výkladu by lze na první pohled dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. , ale též , o ochraně spotřebitele, a až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13 EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu protistrany, čímž nestanovuje dostatečně účinné následky porušení povinnosti podnikatele jako profesionála při neposuzování úvěruschopnosti. Poskytovatelům úvěrů následek v podobě relativní neplatnosti umožňuje systematicky takovou povinnost porušovat. Oslabení ochrany spotřebitele však nebylo záměrem zákonodárce. Tento závěr podporuje i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle d, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.

22. Z výše uvedeného proto vyplývá, že povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost i podle nové právní úpravy je stanovena nejen na ochranu spotřebitele, který není schopen dostát svým závazkům, ale také na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, a především pak na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky. Vzhledem k tomu, že zákonodárce v důvodové zprávě prohlásil, že jeho cílem není oslabení ochrany spotřebitele, ale právě posílení této pozice, nedává rozumný smysl, aby změnou právní úpravy došlo k tomu, že dosavadní následek spočívající v absolutní neplatnosti právního jednání bude reformován na relativní neplatnost právního jednání. Tento výklad činí ochranu spotřebitele podmíněnou vznesením námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, čímž ji značně oslabuje.

23. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Nadto lze dodat, že relativní neplatnost ani v tomto ohledu neposkytuje společnosti dostatečnou záruku k zajištění zájmů chráněných zákonem.

24. Z řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti nepřistoupila řádně, když neprokázala, že její smluvní partner, zvolený obchodní zástupce, úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumal a žalovaným tvrzené skutečnosti ověřoval předloženými doklady.

25. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy, neboť odporuje smyslu a účelu zákona, a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tedy především povinnost žalovaného úvěr žalobkyni vrátit spolu se všemi sjednanými poplatky a pojištěním, a pro případ prodlení s plněním této povinnosti žalobkyni uhradit dohodnuté sankce.

26. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč a 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, jedná se mezi stranami o plnění bez právního důvodu a příjemci, tedy žalovanému, podle § 2991 odst. 2 o. z. vzniká bezdůvodné obohacení, které je podle § 2991 odst. 1 o. z. povinen ochuzenému, tedy žalobkyni, vydat. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 15 700 Kč (poskytnutých 20 000 Kč 6 300 Kč, které na ni žalovaný uhradil). Vzhledem k tomu, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dopisem doručeným mu dne 24. 5. 2021, následující den, tj. 25. 5. 2021 byl povinen žalobkyni plnit a ode dne 26. 5. 2021 je v prodlení, soud žalobkyni podle přiznal i příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nař. vlády č. Ve zbývající části předmětu řízení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků řízení náklady řízení nepřiznal, když v řízení úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.