Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 20/2022-33
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 903,16 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 782,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 782,40 Kč od 3.12.2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit úrok ve výši 120,76 Kč a úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 5 782,40 Kč od 3.12.2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 637 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 782,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 782,40 Kč od 3.12.2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit úrok ve výši 120,76 Kč a úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 5 782,40 Kč od 3.12.2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 637 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobou podanou na soud dne 8. 11. 2021, doplněnou o podání ze dne 17. 3. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 5 903,16 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) a žalovaným byla dne 1. 2. 2017 uzavřena rámcová smlouva o finančních službách, na základě které právní předchůdce žalobce zřídil a pro žalovaného vedl účet. Dne 29. 3. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na jejímž základě byl žalovanému k účtu poskytnut úvěr formou čerpání úvěrového rámce až do výše limitu 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně a poplatky dle ceníku žalobce nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu tím způsobem, že nejpozději ke dni splatnosti zajistí na účtu dostatek finančních prostředků ke splacení pohledávky; v takovém případě byl žalovaný oprávněn čerpat kontokorent opětovně. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobce úvěr ke dni 2. 12. 2019 zesplatnil. Žalobce dále doplnil, že se jednalo o speciální typ kontokorentního úvěru (kontokorent pro studenty), kdy po žalovaném nebylo požadováno doložení příjmů. Žalovaný uvedl příjem ve výši 9 000 Kč, s ohledem na skutečnost, že byl žalovaný studentem, pak právní předchůdce žalobce předpokládal, že žalovaný má příjem z brigády, stipendií či kapesného od rodičů. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení nesplacené jistiny ve výši 5 782,40 Kč a řádných a zákonných úroků ve výši 120,76 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2020 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.
2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.
3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasil).
4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:
5. Z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 1. 2. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce se zavázal pro žalovaného zřídit a vést účet č. bankovní účet a žalovaný se zavázal za takto poskytnuté služby hradit cenu dle ceníku právního předchůdce žalobce.
6. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 3. 3. 2017 a žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 29. 3. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr formou přečerpání k účtu č. bankovní účet až do výše limitu 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně a poplatky dle ceníku žalobce nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu tím způsobem, že nejpozději ke dni splatnosti dluhu zajistí na účtu dostatek finančních prostředků ke splacení dluhu.
7. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že se jednalo o studentský kontokorentní úvěr, který podléhal zjednodušenému procesu schvalování. Právní předchůdce žalobce ověřoval potvrzení o studiu a dále informace z interních systémů a insolvenčního rejstříku; výše tvrzených příjmů ověřována nebyla. Dle posouzení neměl žalovaný žádné jiné měsíční splátky.
8. Z výpisu z účtu žalovaného č. bankovní účet za období od1. 10. 2019 do 31. 10. 2019 a za období od 1. 11. 2019 do 31. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný ke dni 1. 12. 2019 čerpal úvěr ve výši 5 782,40 Kč.
9. Z výpisu z interního systému žalobce (podklady pre súdne konanie) soud zjistil, že ke dni 1. 12. 2019 činil dluh žalovaného na jistině 5 782,40 Kč.
10. Z dopisu ze dne 3. 12. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 2. 12. 2019 zesplatnil, neboť ze strany žalobce nedošlo k vyrovnání nepovoleného přečerpání na účtu č. bankovní účet.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2020 soud zjistil, že s účinností k témuž dni právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dne 14. 10. 2020.
12. Z předžalobní upomínky ze dne 8. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě.
13. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
14. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).
15. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám
17. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
19. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
24. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.
25. V rámci posouzení úvěruschopnosti ověřoval právní předchůdce žalobce pouze informace ohledně studia žalovaného, současně pak zjišťoval, zda žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku a zda nehradí další dluhy. Příjmy žalovaného v tvrzené výši 9 000 Kč nebyly vůbec ověřovány s ohledem na skutečnost, že se jednalo o studentský kontokorentní úvěr. Dospěl–li právní předchůdce žalobce k závěru, že u studentského úvěru není nutné zkoumat a zjišťovat podrobnosti stran příjmů a výdajů žalovaného, pak takový postup není možné označit za postup v souladu s § 86 z.s.ú. Naopak bylo-li právnímu předchůdci žalobce známo, že žalovaný je studentem a není známo, zda má vůbec nějaké příjmy, bylo povinností právního předchůdce žalobce postupovat obezřetněji a zamezit tak poskytnutí úvěru osobě, která nebude schopna úvěr hradit. Pokud se tedy právní předchůdce žalobce spokojil s tvrzením žalovaného o měsíčním příjmu, aniž se zajímal o jeho zdroj, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že právní předchůdce žalobce neučinil žádné kroky ke zjištění (a také ověření si) výdajů žalovaného.
26. Právní předchůdce žalobce postupoval zcela formálně bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit příjmy a výdaje žalovaného, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 -39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn 33 Cdo 2178/2018 ).
27. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18 ).
28. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil, tedy jistiny ve výši 5 782,40 Kč. Současně soud zavázal žalovaného dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I). Žalovaný je povinen plnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ).
29. Ve zbytku nároku na zaplacení úroku ve výši 120,76 Kč soud návrh žalobce zamítl (výrok II.), neboť ujednání úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o kontokorentním úvěru.
30. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 5 782,40 Kč, řádných a zákonných úroků z prodlení ve výši 120,76 Kč a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 782,40 Kč od 3. 12. 2019 do 17. 6. 2022 v kapitalizované výši 1 470 Kč a úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 5 782,40 Kč od 3. 12. 2019 do 17. 6. 2022 v kapitalizované výši 2 778 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 7 252,40 Kč (5 782,40 Kč + 1 470 Kč), neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 2 898,76 Kč (120,76 Kč + 2 778 Kč). Žalobce byl proto úspěšný v 71,4 % předmětu řízení, v 28,6 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 42,8 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří:
- zaplacený soudní poplatkem ve výši 400 Kč,
- náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka),
- paušální částka náhrad hotových výdajů 300 Kč (za 3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ,
- částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu ) ve výši 189 Kč.
Celkem náklady žalobce činí 1 489 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 637 Kč, která odpovídá 42,8 % účelně vynaložených nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.