Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 101/2022-51
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 6 261,04 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 401,95 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 829,34 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 199,66 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 300,72 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 3 859,09 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 288,93 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 319,75 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 699,28 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 401,95 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 829,34 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 199,66 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 300,72 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 3 859,09 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 288,93 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 319,75 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 699,28 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení 6 261,04 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena mezi Emma’s credit s.r.o., IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou dne 21. 4. 2020. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytl její právní předchůdce žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a úrok v celkové výši 1 458,27 Kč. Na základě dodatku k úvěrové smlouvě byla splatnost úvěru prodloužena do 11. 12. 2020. Žalovaná však v této lhůtě své platební povinnosti ze smlouvy nesplnila a dostala se do prodlení jednak s úhradou jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč, jednak poplatku a úroku ve výši 1 458,27 Kč. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil svou pohledávku z předmětné smlouvy na žalobkyni. Ta se podanou žalobou předně domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč. Dále požadovala úhradu položky označené v žalobě jako„ kapitalizovaný úrok“, jejíž výše činila 4 118,27 Kč a která sestávala z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 458,27 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 160 Kč (úrok ve výši 36 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině, tj. z částky 6 000 Kč, kapitalizovaný za období od 12. 12. 2020 do 12. 12. 2021) a poplatku za odeslání upomínky ve výši 500 Kč. Podanou žalobou si též nárokovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 261,04 Kč, která odpovídala sazbě ve výši 0,1 % denně z částky 6 000 Kč za období od 12. 12. 2020 do 24. 1. 2021, a to s odkazem na čl. VIII odst. 1 písm. d) smlouvy o úvěru, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč za období od 12. 12. 2020 do 30. 12. 2021, jehož výše činila 519,41 Kč, a běžícího zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení. V neposlední řadě pak požadovala úhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 473 Kč, které měly odpovídat nákladům na odeslání jednoho obyčejného dopisu ve výši 39 Kč a dále nákladům na dvě osobní návštěvy pověřeného terénního pracovníka žalobkyně u žalované, kdy náklady na jednu návštěvu měly činit 217 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádná z účastnic se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto jejich souhlas s tímto postupem ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.
4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 21. 4. 2020 uzavřena smlouva o úvěru číslo spisová značka. Právní předchůdce žalobkyně téhož dne na základě této smlouvy poskytl žalované bezhotovostním převodem ve prospěch jejího bankovního účtu č. bankovní účet uvedeného ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se v původní smlouvě zavázala uvedenou částku vrátit nejpozději do 21. 5. 2020 a v téže lhůtě též uhradit poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 280,74 Kč a úrok ve výši 177,53 Kč, tedy úplatu za poskytnutí úvěru v celkové výši 1 458,27 Kč. Zápůjční úroková sazba dle smlouvy činila 36 % ročně. V čl. VIII. odst. 1 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované se splacením úvěru vznikne právnímu předchůdci žalobkyně právo na smluvní úrok dle smlouvy, úrok z prodlení v zákonné výši, náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých právnímu předchůdci žalobkyně v důsledku prodlení žalované s úhradou dlužné částky (konkrétní výše těchto nákladů byla vymezena v bodě 3 Sazebníku, který tvořil nedílnou součást úvěrové smlouvy, přičemž zde byla obsažena mimo jiné výše nákladů na odeslání doporučené upomínky ve výši 500 Kč) a rovněž na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy uplatněná smluvní pokuta nesměla přesáhnout limit 0,1 % denně a v celkovém souhrnu součin čísla 0,5 a celkové částky úvěru. Dne 11. 11. 2020 byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřen dodatek k předmětné úvěrové smlouvě, v němž bylo uvedeno, že žalovaná má zájem ke dni uzavření dodatku splatit poplatek za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 2 192,47 Kč, úrok za dobu prodloužení ve výši 177,53 Kč a veškeré sankce, které souvisejí s prodlením se splacením úvěru ve výši 3 968,16 Kč a tímto způsobem prodloužit splatnost jistiny úvěru do 11. 12. 2020. Dodatek obsahoval výslovnou zmínku o tom, že je uzavřen s rozvazovací podmínkou, že v případě, kdy žalovaná neuhradí shora uvedený poplatek a sankce ve lhůtě 72 hodin od okamžiku uzavření dodatku, tento dodatek se automaticky od počátku ruší, ke změně úvěru nedochází a žalovaná je povinna uhradit úvěr v původní výši k původně sjednanému datu splatnosti úvěru. Za předpokladu úhrady shora uvedených částek tak měla být prodloužena splatnost úvěru do 11. 12. 2020 s tím, že žalovaná k tomuto datu bude povinna uhradit jistinu ve výši 6 000 Kč, poplatek ve výši 1 280,74 Kč a úrok ve výši 177,53 Kč, celkem tedy 7 458,27 Kč. V dodatku bylo výslovně potvrzeno, že žalovaná odeslala platbu na prodloužení a že právní předchůdce žalobkyně tuto platbu dne 11. 11. 2020 přijal, čímž udělil souhlas s podmínkami sjednanými v dodatku. Právní předchůdce žalobkyně písemně vyzýval žalovanou k úhradě jejího dluhu z předmětné úvěrové smlouvy upomínkami z 16. 12. 2020, 21. 12. 2020, 31. 12. 2020 a 10. 1. 2021. Následně s účinností k datu 14. 1. 2022 postoupil svou pohledávku za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem právního předchůdce žalobkyně ze 4. 2. 2022. Sama žalobkyně následně opakovaně písemně vyzývala žalovanou k zaplacení dluhu, naposledy předžalobní upomínkou jejího zástupce z 12. 4. 2022.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, nicméně svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalované pohledávky včetně jejího příslušenství.
9. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo ke vzniku závazkového právního vztahu založeného smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, když poskytl žalované peněžní prostředky v ujednané výši. Žalované tím dle smlouvy i shora citovaného ustanovení zákona vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru ve výši 6 000 Kč.
10. Ve smlouvě byl dále sjednán smluvní úrok a poplatek za poskytnutí úvěru, které ve svém souhrnu tvořily úplatu za poskytnutí peněžních prostředků žalované. V původním znění smlouvy se sice výše těchto plateb lišila v závislosti na tom, zda žalovaná vrátí poskytnutý úvěr v původním termínu splatnosti (tj. do 21. 5. 2020), či nikoliv, s ohledem na to, že následně došlo k uzavření dodatku, jímž byla splatnost úvěru odložena, však soud ujednání stanovující výši poplatku a úroku pro případ prodlení žalované nebral v úvahu, neboť uzavřený dodatek ke smlouvě upravil podmínky vrácení úvěru zcela novým způsobem. Na podkladě tohoto dodatku bylo tedy třeba vycházet z toho, že žalovaná se zavázala uhradit vedle dlužné jistiny úvěru též úrok ve výši 177,53 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 280,74 Kč, dále poplatek za prodloužení úvěru ve výši 2 192,47 Kč, úrok za dobu prodloužení ve výši 177,53 Kč a blíže nespecifikované sankce související s jejím prodlením ve výši 3 968,16 Kč. Přímo z textu dodatku vyplývá, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za prodloužení ve výši 2 192,47 Kč, úrok za dobu prodloužení ve výši 177,53 Kč a sankce ve výši 3 968,16 Kč, celkem tedy částku ve výši 6 338,16 Kč. Zmíněnou úhradu lze dovodit i z toho, že pokud by k této úhradě nedošlo, uplatnila by se rozvazovací podmínka uvedená v dodatku, podle níž by v případě, kdy žalovaná v dodatku uvedené platby neuhradí ve lhůtě 72 hodin od jeho uzavření, došlo automaticky ke zrušení dodatku. Žalobkyně přitom v podané žalobě na předmětný dodatek odkazovala a zjevně vycházela z toho, že měl právní účinky, neboť tvrdila, že splatnost úvěru byla prodloužena do 11. 12. 2020. Je tedy zjevné, že žalovaná musela shora uvedených 6 338,16 Kč právnímu předchůdci žalobkyně uhradit, byť to není v žalobě výslovně zmíněno.
11. Výši a přiměřenost sjednaných plateb souvisejících s úvěrem a dodatečným prodloužením jeho splatnosti soud posuzoval v jejich vzájemné souvislosti, neboť jak sjednaný úrok, tak i poplatek za poskytnutí úvěru ve své podstatě představovaly úplatu, kterou byla žalovaná povinna zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků. Soud si je dobře vědom toho, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší úroku, respektive úplaty za poskytnutí úvěru, není právními předpisy striktně upravena. Obecně však lze konstatovat, že aby bylo jakékoliv smluvní ujednání (tedy i výše úplaty) v souladu s dobrými mravy, mělo by odpovídat nejen obecně uznávaným pravidlům slušného chování, ale též rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně i mravním principům, které jsou všeobecně uznávány v demokratickém právním státě. Z ustálené judikatury lze dále dovodit, že při posouzení přiměřenosti výše smluveného úroku je třeba vycházet v prvé řadě z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétní smlouvy. Zároveň je nutné zohlednit okolnosti daného případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015 ). Za rozpornou s dobrými mravy pak zpravidla je třeba považovat takovou výši úroků, která obvyklou úrokovou sazbu v době sjednání úroků podstatně převyšuje, což vyplývá např. ze závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 . Dle tohoto rozsudku současně platí, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce„ spokojí“ – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá„ zhodnotit“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Uvedený závěr lze dozajista vztáhnout i na smlouvu úvěrovou.
12. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD, která je dostupná na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz – tabulka B2 .1.2, ukazatel č. 2, Domácnosti a NISD (S.14 + S.15) – na spotřebu celkem), soud zjistil, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu u nových obchodů činila v dubnu 2020, tj. v době uzavření předmětné smlouvy, 8,04 % ročně. Zápůjční úroková sazba posuzovaného úroku přitom dle smlouvy odpovídala 36 % ročně a sama o sobě převyšovala uvedenou průměrnou sazbu bankovních úroků v době uzavření smlouvy více než čtyřikrát, přičemž nad rámec takto vysokého úroku byl sjednán ještě poplatek za poskytnutí úvěru, jehož výše odpovídala více než 21 % z poskytnuté jistiny úvěru. Je zjevné, že takto vysoká úplata nemůže ve světle shora uvedených judikatorních závěrů obstát a soud ji vyhodnotil jako zjevně nepřiměřenou. Ustanovení zakládající povinnost žalované zaplatit úplatu za poskytnutí úvěru v celkové výši 1 458,27 Kč tak soud posoudil jako zjevně rozporné s dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z.
13. Smlouva o úvěru je ze samotné podstaty smlouvou úplatnou, neboť ujednání o úroku z úvěru je ve smyslu § 2395 o. z. její podstatnou náležitostí. Podle § 1802 o. z. přitom platí, že mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Z uvedeného vyplývá, že právnímu předchůdci žalobkyně vznikl z titulu předmětné smlouvy o úvěru při závěru o absolutní neplatnosti ujednání o úplatě za poskytnutí úvěru nárok na zaplacení úroku ve výši 8,04 % ročně, která odpovídá shora uvedené průměrné bankovní sazbě v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. K datu 11. 11. 2020, kdy byl uzavřen dodatek k předmětné úvěrové smlouvě a kdy žalovaná uhradila 6 338,16 Kč, činila absolutní výše smluvního úroku 268,88 Kč (úrok ve výši 8,04 % ročně z částky 6 000 Kč od doby poskytnutí peněžních prostředků, tj. od 21. 4. 2020, do 11. 11. 2020). K datu 11. 11. 2020 tedy žalovaná byla povinna uhradit právnímu předchůdci žalobkyně jistinu ve výši 6 000 Kč, úrok ve výši 268,88 Kč a dále též poplatek za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 2 370 Kč (výše poplatku dle Sazebníku). Výši tohoto poplatku soud nevyhodnotil jako nepřiměřenou proto, že právní předchůdce žalobkyně za tento poplatek posunul žalované termín splatnosti úvěru téměř o šest měsíců, tedy velmi výrazně, přičemž takové protiplnění je z pohledu soudu odpovídající výši sjednaného poplatku.
14. Ze shora uvedeného plyne, že k datu 11. 11. 2020 činil dluh žalované z předmětné smlouvy celkem 8 638,88 Kč (6 000 + 268,88 + 2 370 = 8 638,88). Žalovaná v souvislosti s uzavřeným dodatkem uhradila právnímu předchůdci žalobkyně 6 338,16 Kč. Po započtení této částky jí tak zbývá uhradit na jistině úvěru ještě 2 300,72 Kč. Z ničeho pak nevyplývá, že by kdykoliv později žalovaná provedla na svůj dluh ještě nějakou další úhradu. Pokud se tak přitom stalo, bylo na žalované, aby takovou skutečnost případně před soudem tvrdila a prokázala. Žalovaná však zůstala v řízení nečinnou, na podanou žalobu nereagovala a se soudem nekomunikovala. Ten proto vycházel z toho, že žádná další úhrada z její strany provedena nebyla, a posoudil jako oprávněný nárok na zaplacení částky 2 300,72 Kč z titulu dlužné jistiny úvěru.
15. Podle § 2399 odst. 2 věty druhé o. z. platí, že úvěrovaný je povinen platit úrok z úvěru od poskytnutí peněžních prostředků až do jejich úplného vrácení úvěrujícímu. Žalovaná doposud celou jistinu úvěru právnímu předchůdci žalobkyně, respektive žalobkyni samotné nevrátila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila právo na zaplacení smluvního úroku v kapitalizované výši, nemohl soud přiznat žalobkyni běžící smluvní úrok až do zaplacení jistiny úvěru, nýbrž maximálně smluvní úrok z úvěru kapitalizovaný k datu vyhlášení tohoto rozsudku. tj. k datu 23. 8. 2022. Žalobkyni tak přiznal právo na zaplacení smluvního úroku ve výši 8,04 % ročně z částky 6 000 Kč od 12. 11. 2020 (tedy ode dne následujícího po dni uzavření dodatku a úhradě provedené žalovanou) do 23. 8. 2022 (den vyhlášení tohoto rozsudku). Výše úroku za uvedené období přitom činí v absolutní částce 329,34 Kč.
16. Jako oprávněný soud vyhodnotil též nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za odeslání upomínky žalované ve výši 500 Kč. Nárokovaný poplatek odpovídá sazebníku, který tvořil součást úvěrové smlouvy, přičemž se nijak neliší od výše poplatků, které si za odeslání upomínky účtují banky. Proto soud neshledal důvod, proč nárokovaný poplatek žalobkyni nepřiznat.
17. Žalobkyně si podanou žalobou nárokovala též smluvní pokutu za prodlení žalované s vrácením úvěru, a to s odkazem na čl. VIII. odst. 1 písm. d) smlouvy. Základ tohoto nároku je nepochybně oprávněný, neboť žalovaná se skutečně dostala do prodlení s vrácením jistiny a zaplacením úroku z úvěru, vznikla jí tedy dle citovaného ustanovení povinnost hradit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive po postoupení pohledávky žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení. Žalobkyně v žalobě požadovala smluvní pokutu z nesplacené jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč. Soud však již shora vysvětlil, proč dle jeho názoru činí výše dlužné jistiny úvěru pouze 2 300,72 Kč. S ohledem na tuto skutečnost soud přepočítal výši smluvní pokuty a dospěl k závěru, že žalobkyni svědčí právo na zaplacení smluvní pokuty toliko ve výši 101,23 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 2 300,72 Kč od 12. 12. 2020 do 24. 1. 2021, tedy za období, za které si žalobkyně smluvní pokutu nárokovala). Žaloba je tak ve vztahu ke smluvní pokutě oprávněná pouze v tomto rozsahu.
18. Ze shora popsaných důvodů soud uložil žalované povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve výši 2 300,72 Kč, smluvní pokutu ve výši 101,23 Kč a dále kapitalizovaný úrok ve výši 829,34 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku z úvěru ve výši 329,34 Kč a poplatku za odeslání upomínky ve výši 500 Kč. Žalovanou zavázal též k úhradě zákonného úroku z prodlení, a to s odkazem na § 1970 o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a činí 8,25 % ročně. Soud přitom zavázal žalovanou k úhradě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 199,66 Kč, který odpovídá zákonné sazbě ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 300,72 Kč od 12. 12. 2020 do 30. 12. 2021 (období, za které žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení), a dále běžícího zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ve výši 2 300,72 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení.
19. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vedle argumentů, které již popsal shora, se na tomto místě pro úplnost sluší poznamenat, že žaloba byla zamítnuta mimo jiné i co do požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, a to proto, že tento nárok podle názoru soudu nemá jakoukoliv oporu v uzavřené úvěrové smlouvě. V ní byly poměrně detailně popsány jednotlivé nároky, které měly právnímu předchůdci žalobkyně vzniknout v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s vrácením úvěru, nicméně žádné ustanovení, které by zakládalo povinnost žalované hradit náklady spojené s jejím prodlením, které dle žaloby měly spočívat v nákladech na odeslání dopisu žalované a dále v nákladech souvisejících se dvěma návštěvami pověřené osoby u žalované, zde obsaženo nebylo. Všechny zpoplatněné úkony navíc měly být činěny až po postoupení pohledávky pracovníky samotné žalobkyně, a to v situaci, kdy žalobkyně věděla o tom, že byly neúspěšné čtyři předcházející písemné upomínky jejího právního předchůdce (kdy požadovaný poplatek za jednu z těchto upomínek soud žalobkyni přiznal). Za těchto okolností již měla žalobkyně podle názoru soudu přistoupit bez dalšího k podání žaloby a nečinit další, zjevně již neúčelné, úkony směřující k mimosoudnímu vymožení pohledávky. Proto soud nárok na úhradu nákladů vymáhání ve výši 473 Kč shledal jako nedůvodným, aniž by se detailněji zabýval například tím, zda skutečně došlo k avizovaným návštěvám u žalované.
20. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 11 671,43 Kč (jistina ve výši 6 000 Kč + smluvní pokuta ve výši 261,04 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 4 118,27 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 519,41 Kč + náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč + běžící zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný k datu vydání rozsudku ve výši 299,71 Kč). Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky v celkové výši 3 545,88 Kč (jistina ve výši 2 300,72 Kč + smluvní pokuta ve výši 101,23 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 829,34 + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 199,66 Kč + běžící úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 300,72 Kč od 15. 1. 2022 do 23. 8. 2022 ve výši 114,93 Kč), ve zbytku, tj. co do částky 8 125,55 Kč, pak byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu měla procesní úspěch žalovaná. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastnic ve vztahu k předmětu řízení tak činí 30 % ku 70 % ve prospěch žalované. Té by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. mělo svědčit právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 % (70 – 30 = 40), nicméně žalovaná byla po celou dobu trvání řízení zcela nečinná a žádné náklady jí ani dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením zjevně nevznikly, proto soud žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
21. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.