Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 143/2022-44
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Suchánkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 36 189,81 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 027 Kč s úrokem z prodlení od datum do datum ve výši 477,90 Kč a s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 25 027 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 162,81 Kč s úrokem ve výši 4 804,65 Kč, s 8,25 % úrokem ročně z částky 34 489,81 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 211,50 Kč, s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 11 162,81 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 694,74 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 027 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do [datum] ve výši 477,90 Kč a s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 25 027 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 162,81 Kč s úrokem ve výši 4 804,65 Kč, s 8,25 % úrokem ročně z částky 34 489,81 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 211,50 Kč, s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 11 162,81 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 694,74 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 36 189,81 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru dne datum a poskytla žalovanému úvěr, který žalovaný čerpal v částce 55 414 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelně měsíční splátkou spolu s úrokem, řádně však nesplácel, celkem splatil 30 387 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni datum a žalobkyně požadovala zaplatit 34 489,81 Kč jistinu, 200 Kč náklady na vymáhání, 1 500 Kč smluvní pokuty. Požadovala i 26,28 % úrok a zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce 34 990 Kč na zakoupení zboží Notebook Apple MacBook a dále revolvingový úvěr bezúčelový s úrokovou sazbou 26,28 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet měsíčně 4 % z dlužné částky. Podpis žalovaného byl zajištěn elektronickými prostředky, ke své osobě uvedl, že je zaměstnán s příjmem 20 000 Kč měsíčně, je svobodný, bezdětný, bydlí u rodičů, příjem ostatních členů domácnosti je 80 000 Kč. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný v době sjednání úvěru s žalobkyní splácel úvěr ve výši 39 710 Kč se splátkou 1 739 Kč, zbývalo mu 17 splátek a s jedna splátka byla po splatnosti, dále splácel úvěr ve výši 9 990 Kč měsíční splátkou 999 Kč a měl jednu splátku po splatnosti. Z úvěrové karty žalovaného soud zjistil, že žalobkyně prověřila žalovaného v registrech CEE, ISIR, MVČR, NRKI, vzhledem k uváděnému příjmu 20 000 Kč a výdajům domácnosti 10 000 Kč, dosavadním splátkám ve výši 999 Kč, posoudila žalobkyně při nové další splátce 1 400 Kč, žalovaného jako úvěruschopného. Z úvěrových podmínek žalobkyně soud zjistil, že strany si sjednaly podmínky zesplatnění úvěru tak, že žalobkyně může úvěr zesplatnit, pokud žalovaný dluží dvě a více splátek nebo nezaplatí splátku déle než tři měsíce. Z výzvy ze dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný celkem čerpal 55 414 Kč a splatil 30 387 Kč. Z výzvy ze dne datum má soud za prokázané další upomínání žalovaného.
4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně na základě smlouvy z datum poskytla žalovanému úvěr, který žalovaný čerpal v celkové výši 55 414 Kč. Žalovaný k prověření úvěruschopnosti sdělil své příjmy a svou životní situaci, žalobkyně si zjistila jeho úvěrovou situaci a provedla lustraci dostupných rejstřících. Žalovaná se zavázala úvěr řádně splácet pravidelnými splátkami. Žalovaný na úvěr splatil do doby zesplatnění dne datum částku 30 387 Kč. Žalobkyně žalovaného upomínala.
5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu
§ 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., a to způsobem ve smyslu § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 občanského zákoníku, kdy podpis žalovaného byl nahrazen elektronickými prostředky, kdy bylo zajištěno určení a ověření osoby, která úkon učinila, a obsah projevu vůle byl elektronickými prostředky zachycen.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smluv mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 věta prvá tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. ústavní nález ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. spisová značka ze dne 13. 2. 2019, soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb. I v případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyní ex offo, když tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. V tomto případě si žalobkyně obstarala údaje žalovaného, který sdělil, že je svobodný, bezdětný, zaměstnán s příjmem 20 000 Kč měsíčně, bydlí u rodičů, výdaje rodiny jsou 10 000 Kč měsíčně a příjmy ostatních členů 80 000 Kč měsíčně, dále žalobkyně lustrovala žalovaného v dostupných rejstřících a zjistila si jeho dosavadní úvěry, kde žalovaný splácel další dva úvěry částkami 1 739 Kč a 999 Kč měsíčně a nesplácel zcela řádně. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob a dále je povinen je v případě pochybností dále ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s dostatečnou odbornou péči, když při zjištění, že žalovaný již existující úvěry nesplácí řádně, neověřila důkladněji jeho příjem, například zprávou od zaměstnavatele, výpisem z účtu, výplatními páskami apod., navíc při posuzování úvěruschopnosti vycházela z nižšího než skutečného splátkového zatížení žalovaného, neověřila jeho skutečné výdaje a bez významu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného je i posuzování příjmů ostatních členů domácnosti. O nutnosti doplnit tvrzení a důkazní návrhy ohledně případného dalšího prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní nemohl soud žalobkyni poučit, neboť se jednání neúčastnila, ač v předvolání byla na to, že jí bude poučení poskytováno, upozorněna. Protože žalobkyně neprokázala dostatečné prověření úvěruschopnosti dlužníka, shledal z tohoto důvodu soud smlouvu absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku.
9. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyly sjednány platné závazky, má žalobkyně podle § 2993 o z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytla jako jistinu úvěru (55 414 Kč) poníženou o částku, kterou žalovaný splatil (30 387 Kč). Nejméně od doby zesplatnění žalovaný věděl, že žalobkyně požaduje vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. V ostatním pak soud žalobu zamítl.
11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla při započtení příslušenství úspěšná z 59,58 % a neúspěšná z 40,42 %. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni část nákladů řízení v částce 694,74 Kč, což odpovídá 19,16 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 500 Kč dle §14b odst. 1 bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14 b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., zaplacený soudní poplatek ve výši 1 448 Kč a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř., celkem náklady 3 626 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně coby advokáta.
12. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když k jinému postupu soud neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.