Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 99/2022-83

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení 40 570 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 300 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 26 300 Kč ve výši 11,75% ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 14 270,90 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 33 853 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení z částky 7 553 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 59,8 % ročně z částky 27 850,32 Kč od datum do datum v kapitalizované výši 1 069,44 Kč a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 27 850,32 Kč od datum do zaplacení, maximálně do 88 992 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši, která odpovídá jejich 30% v částce 3 469 Kč, k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 300 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 26 300 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 14 270,90 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 33 853 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky 7 553 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 59,8 % ročně z částky 27 850,32 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 1 069,44 Kč a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 27 850,32 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do 88 992 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši, která odpovídá jejich 30% v částce 3 469 Kč, k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala vůči žalovanému zaplacení 40 570 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalobkyně jako věřitel uzavřela s žalovaným jako dlužníkem dne datum smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 59,8% ročně splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 700 Kč splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce, to vše dle splátkového kalendáře. Součástí bylo i pojistné za pojištění schopnosti splácet ve výši 155 Kč měsíčně. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě dokladů o příjmech a prohlášení dlužníka. Žalobkyně dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích příjmení a NRKI, prováděla kontrolu, zda žalovaný neprochází insolvencí, prověřovala, zda doklad žalovaného není evidován jako neplatný. Na základě těchto informací bylo zjištěno, že žalovaný má dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Žalovaný uhradil na splátkách úvěru celkem 1 700 Kč. V průběhu splácení se s plněním své povinnosti dostal do prodlení, protože řádně a včas neplatil splátky úvěru. V důsledku prodlení žalovaného došlo k automatickému zesplatnění celého dluhu. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činí 31 990,02 Kč Smluvní strany si ujednaly, že žalovaný je povinen v případě prodlení s uhrazením nové jistiny zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny v případě prodlení s její úhradou, úroky za poskytnutí úvěru z původně nesplacené jistiny úvěru. Dluh žalovaného se sestává z 31 990,02 Kč představující novou jistinu (z toho 27 850,32 Kč představuje dluh na jistině úvěru a 4 139,70 Kč dluh na úrocích za období do zesplatnění), 998 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se zaplacením dvou splátek v délce 30 dní, 400 Kč představující náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s uhrazením splátky v délce 15 dní (2 × 200 Kč) a 6 717,90 Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z 31 990,02 Kč od datum do datum. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku a úroku z prodlení ve výši, patrné z výroku II. rozsudku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože k tomu byl soudem vyzván.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalobkyně, jako poskytovatel nebankovních úvěrů, uzavřela s žalovaným na základě jeho návrhu smlouvu o úvěru č číslo, a to dne datum, podle níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s obchodním úrokem a pojistným ve 48 měsíčních splátkách po 1 700 Kč. Sjednaná výše úroku činila 59,80 % ročně, RPSN 79,24 % Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy) /viz výpis ze seznamu na č. l. 24 spisu, návrh/smlouvu o úvěru ze dne datum na č. l. 9-11 spisu, příloha číslo k návrhu na uzavření smlouvy na č. l. 23 spisu, dodatek číslo ze dne datum na č. l. 8, 22 spisu, předsmluvní formulář ze dne datum na č. l. 40-42 spisu, splátkový kalendář na č. l. 17 spisu, přihláška do pojištění ze dne datum na č. l. 25-26 spisu, informační dokument na č. l. 18, 31-32spisu, informace o pojištění na č. l. 19-21 spisu/. Žalobkyně žalovanému jistinu úvěru poskytla dne datum bezhotovostním převodem /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 30 spisu, oznámení o schválení úvěru ze dne datum na č. l. 16 spisu/. Žalovaný však jednotlivé splátky nehradil řádně a včas, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. Žalobkyně proto zesplatnila jistinu úvěru ke dni datum v celkové výši 33 853 Kč (z toho 27 850,32 Kč představuje dluh na jistině, 4 139,70 Kč představuje dluh na úrocích do zesplatnění, 998 Kč představují smluvní pokutu, 400 Kč náklady na vymáhání související s prodlením žalované a 465 Kč představují úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr) /viz výzva k úhradě ze dne datum na č. l. 43-44 spisu a oznámení ze dne datum na č. l. 14 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne datum /viz předžalobní výzvu ze dne datum na č. l. 27 spisu a poštovní podací arch na č.l. 28 spisu/. Ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně vycházel z prohlášení žalovaného, že žalovaný je svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je středoškolské s maturitou, žije u rodičů, jeho měsíční příjem činí 29 215 Kč a výdaje 7 244 Kč, včetně bydlení ve výši 3 384Kč. Z výpisu z účtu žalovaného soud ale zjišťuje, že za období datum - datum bylo připsáno na účet žalovaného celkem 41 750,30Kč a odepsáno 42 627,22Kč, tedy žalovaný měl vyšší výdaje než příjmy. Konečný zůstatek v daném období činil - 1 386,66 Kč /viz karta klienta na č. l. 12 spisu, hodnocení klienta ze dne datum na č. l. 39 spisu, výpis z bankovního účtu na č. l. 35-38 spisu/. V databázi příjmení nebyly evidovány žádné dluhy žalovaného po splatnosti /viz výpis záznamů z registru SOLUS/. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by dluh žalobkyni uhradil. Tato skutečnost nevyšla najevo ani z provedených důkazů.

5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle ust. § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle ust. č. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § ust. 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému 28 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 28 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V případě žalovaného žalobkyně nedostatečným způsobem posoudila výdaje žalovaného, když z předloženého bankovního výpisu žalovaného ten hospodaří v záporných číslech. Soud proto posoudil smlouvu o úvěru za neplatně sjednanou. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dosud neuhrazené části jistiny ve výši 26 300 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně vyšla při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, z jeho osobního prohlášení o jeho majetkových a výdělkových poměrech, z běžných veřejných rejstříků a bankovního výpisu žalovaného, který však, jak bylo výše uvedeno, byl v záporných hodnotách. Takový postup žalobkyně nesplňuje znaky odborné péče, neboť ta předpokládá, že žalobkyně tvrzení žalovaného řádně ověří, což se v daném případě nestalo (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 cdo číslo). V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů (z pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu a výplatních pásek) a výdajů. Žalobkyně vyšla jen z tvrzených informací žalovaného o jeho výdajích, a to ještě neúplných. Žalovaný uvedl, že jeho výdaje činí 7 244 Kč, přičemž u výdajů na živobytí uvedl jen zákonnou paušální částku životního minima. Žalobkyně nezkoumala další výdaje žalovaného, resp. vycházel z výpisu z účtu, který však byl v záporných hodnotách a nesvědčil o schopnosti splácet úvěr žalovaným. Pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

19. Žalobkyně na výzvu soudu dle a odst. 3 učiněnou při jednání před soudem dne datum k doložení tvrzení o splnění povinnosti poskytovatele úvěru, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to po výdajové stránce /viz protokol o jednání ze dne datum na č. l. 55-56 spisu/, vyjádřením doručeným soudu dne datum shrnuje, že úvěruschopnost zjišťovala řádně, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, přičemž konkrétně byla schopnost žalovaného úvěr řádně hradit prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisu z databází NRKI a příjmení, z hodnocení klienta a prohlášení klienta. Žalobkyně tvrdí, že vycházela z tvrzení žalovaného uvedených do formuláře hodnocení klienta, kdy k výdajové stránce by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje , o životním a existenčním minimu. Žalobkyně tvrdí, že jako poskytovatel úvěru se nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky, jako paušální výdajové stránky žadatele s tím, že další výdaje byl povinen uvést žalovaný a žalobkyně nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovaným /viz doplnění důkazů ze dne datum na č. l. 60-74 spisu/.

20. Soud si stojí za tím, že žalobkyně ani přes doplnění důkazů dostatečně neprokázala, že schopnost žalovaného úvěr splácet posoudila řádně a s odbornou péčí. Žalobkyně vyjádřením ze dne datum uvádí, že schopnost žalovaného hradit úvěr byla prověřována mimo jiné na základě dokladů o příjmech, ovšem žádný důkaz prokazující toto tvrzení nebyl soudu předložen. K možnostem posouzení výdajů žalovaného soud sice přisvědčuje žalobkyni, že tato má omezené možnosti ověřit údaje sdělené žalovaným, nelze ale přisvědčit tvrzení, že žádné efektivní možnosti nemá. jméno žalobkyně jako důkaz posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet soudu předložila výpis z běžného účtu žalovaného za období datum – datum vedeného u právnická osoba, ze kterého zcela nesporně plyne, že měsíční výdaje žalovaného výrazně převyšují výdaje uvedené žalovaným do formuláře hodnocení klienta. Z tohoto výpisu plyne, že na účet bylo v daném období připsáno 41 750,30 Kč a odepsáno 42 627,22 Kč, kdy konečný zůstatek v daném období činil - 1 386,66 Kč. Zběžným posouzením výdajů plyne, že z účtu byly prováděny zejména platby ve prospěch právnická osoba, jméno, příjmení, BAGETERIE, příjmení, webová adresa, lékárna Dr. jméno, Tesco. Ve prospěch těchto společností byla v daném období odepsána částka cca 8 000 Kč, přičemž z výpisu dále plynou další platby ve prospěch společností, ze kterých lze dovodit ostatní výdaje žalovaného (např. opakující se platby ve prospěch Wellness club Lublanská). Žalobkyně tedy měla informace, na základě kterých mohla dospět k závěru, že výdaje uváděné žalovaným do formuláře hodnocení klienta nejsou úplné a neodpovídají skutečnosti. Nelze tedy přisvědčit žalobkyni, že schopnost žalovaného úvěr splácet posoudila řádně a s odbornou péčí. Naopak se žalobkyně zcela a bez dalšího posouzení spokojila s tvrzeními žalovaného uvedenými do formuláře hodnocení klienta a nijak při posuzování bonity žadatele (žalovaného) nezohlednila jeho skutečné výdaje. Ačkoliv se při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně má zabývat skutečnými výdaji žalovaného tak, aby si mohla uzavřít, zda je ve finančních možnostech potencionálního klienta (žalovaného) úvěr za sjednaných podmínek splácet, vycházela toliko z obecné částky životního minima stanovené zákonem.

21. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., tedy od datum soud uvádí, že pouhý jazykový výklad ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.

22. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. (N 113/53 SbNU 409)). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne datum, sp. zn. , zdůraznil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. , Sb.n.u. sv. 7, str. 87, , Sb.n.u. sv. 13, str. 131, , , , vše dostupné na webová adresa). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“

23. Zákon číslo Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.

24. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).

25. Soud má tedy za to, že v ust. zákona o spotřebitelském úvěru č. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. - 97 nebo rozsudek ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. -118).

26. Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného 28 000 Kč, z čehož jí část vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení a povinností žalovaného je toto obohacení žalobkyni vydat. Tím, že žalovaný žalobkyni zaplatil 1 700 Kč, došlo k částečnému uhrazení závazku žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto vyhověl žalobě jen co do částky 26 300 Kč (tj. 28 000 Kč – 1 700 Kč). Závazek z bezdůvodného obohacení je splatný v přiměřené lhůtě od výzvy k jeho zaplacení. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne datum, lhůta k plnění tedy uplynula dne datum. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení od datum, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění.

27. Ve zbytku soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství (výrok II. tohoto rozsudku).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 469 Kč, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše 11 563,80 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 029 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 570 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t., odměna stanovená podle , ., , g), a. t. z tarifní hodnoty ve výši 40 570 Kč sestávající z částky 2 740 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných po podání návrhu ve věci (účast na jednání dne datum, vyjádření ze dne datum) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 654,80 Kč. Ohledně aplikace a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS.

29. Lhůta k plnění ve výrocích I. a III. byla určena podle ust. 160 odst. 1 a platební místo dle ustanovení

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze. Odvolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.

Žalobkyně má právo v případě, že žalovaná nesplní svou povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně podat návrh na provedení soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na provedení exekuce podle , exekučního řádu.