Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 381/2021-24
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 45 192,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 147,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 41 147,87 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh žalobkyně, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 044,23 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 254,70 Kč od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 554,18 Kč od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021, úrok ve výši 11,99 % ročně z částky 44 347,10 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44 347,10 Kč od 16. 2. 2021 do 30. 4. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 199,23 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 961,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 147,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 41 147,87 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Návrh žalobkyně, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 044,23 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 254,70 Kč od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 554,18 Kč od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021, úrok ve výši 11,99 % ročně z částky 44 347,10 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44 347,10 Kč od 16. 2. 2021 do 30. 4. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 199,23 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 961,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 192,10 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 254,70 Kč od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 554,18 Kč od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021, úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky 44 347,10 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44 347,10 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že její aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 2. 2021 mezi společností právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“) a právnická osoba anonymizováno (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 3. 2021 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 21. 2. 2020 smlouvu o rychlé půjčce číslo v níž se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 11,99 % p.a. a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Původní věřitel (v žalobě zjevně nesprávně žalobkyně) svou povinnost splnil a úvěr žalovanému poskytl, žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek řádně a včas. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a byl s úhradou dluhu v prodlení, na základě produktových podmínek pro osobní úvěry původní věřitel přistoupil dne 26. 1. 2021 k zesplatnění dluhu. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 44 347,10 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 254,70 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 554,18 Kč a z dlužných poplatků ve výši 845 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu neprodleně (do 7 dnů) předžalobní výzvou, žalovaný však dluh neuhradil.
2. K výzvě soudu pak žalobkyně v podání ze dne 3. 3. 2022 uvedla, že nikdy nebyla účastníkem uzavřené smlouvy o úvěru, tudíž nezná konkrétní okolnosti, které předcházely jejímu uzavření, nicméně že původní věřitel dle svého prohlášení přiměřeně ověřil schopnost žalovaného splácet s ohledem na typ nabízeného produktu v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a to prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS) a kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR), přičemž zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Dále žalobkyně sdělila, že žalovaný celkem uhradil na dluh částku ve výši 8 852,13 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Soud ve věci výzvou ze dne 7. 1. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s tímto postupem soudu souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 24. 1. 2022. Žalovaný na výzvu nereagoval. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.
5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy založenými žalobkyní, a to označenými jako:
-) návrh na uzavření smlouvy o rychlé půjčce číslo ze dne 21. 2. 2020 včetně ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby (1. část), produktových podmínek pro osobní úvěry právnická osoba a všeobecných obchodních podmínek, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný navrhnul, aby původní věřitel akceptoval tento návrh a uzavřel se žalovaným smlouvu o rychlé půjčce, na jejímž základě by se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč převodem na účet č. bankovní účet a žalovaný by se zavázal úvěr včetně úroku ve výši 11,99 % ročně a poplatků sjednaných smlouvou splácet jednou úrokovou a 24 anuitními splátkami ve výši 2 523 Kč splatnými vždy k 20. dni v měsíci; z listiny se dále podává o žalovaném: stav: druh/družka, druh bydlení: vlastní dům/byt, dosažené vzdělání: vyučen, pracovní zařazení: zaměstnanec, pracovní pozice: profese anonymizováno, zaměstnavatel: právnická osoba od 11/ 2019, obor činnosti: zpracovatelský průmysl, čistý měsíční příjem 22 000 Kč, nezbytné měsíční výdaje: 6 000 Kč, splátky úvěrů: 0 Kč;
-) akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne 21. 2. 2020, z níž soud zjistil, že původní věřitel přijal návrh žalovaného na uzavření smlouvy o rychlé půjčce číslo čímž došlo k uzavření smlouvy o rychlé půjčce mezi původním věřitelem a žalovaným, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr včetně úroku ve výši dle žádosti a poplatků případně sjednaných smlouvou splácet jednou úrokovou a 24 anuitními splátkami, přičemž první splátka ve výši 635,27 Kč byla splatná dne 20. 3. 2020 a každá další splátka ve výši 2 523 Kč byla splatná vždy k 20. dni v měsíci;
-) kopie občanského průkazu žalovaného, z níž soud zjistil, že žalovaný poskytl a souhlasil s pořízením fotokopie jeho občanského průkazu;
-) vyjádření společnosti právnická osoba ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného včetně průvodního sdělení ze dne 3. 3. 2022, z nichž soud zjistil, že původní věřitel vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti klienta o půjčku ze dne 21. 2. 2020, kdy žalovaný žádal o úvěr v celkové výši 50 000 Kč; žádost žalovaného původní věřitel hodnotil individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi původního věřitele a s principy obezřetného úvěrování; v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd.; původní věřitel vycházel z příjmu, který žalovaný deklaroval do žádosti ve výši 22 000 Kč; při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel porovnával jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, přičemž výpočtem získal částku disponibilních zdrojů žalovaného; z interních/externích zdrojů původní věřitel zjistili, že žalovaný měl v době podání žádosti další závazky, ale kapacita splácet byla pořád dostatečná; po provedeném individuálním hodnocení žalovaného původní věřitel žádosti žalovaného vyhověl a schválil mu půjčku ve výši 50 000 Kč s měsíční splátkou 2 354 Kč;
-) prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 26. 1. 2021 včetně přehledu podacích čísel ze dne 25. 3. 2021, z nichž soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému, že prohlásil již vyčerpané částky úvěru včetně úroků a ostatních finančních závazků za okamžitě splatné dle produktových podmínek pro osobní úvěr u právnická osoba, a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 48 000,98 Kč, a dále sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, že prohlášení o okamžité splatnosti a výzvu k uhrazení dluhu žalovanému zaslal;
-) rámcová smlouva o postupování pohledávek ze dne 29. 8. 2018, z níž soud zjistil, že původní věřitel a právní předchůdkyně žalobkyně dohodli podmínky postupování pohledávek původního věřitele na právní předchůdkyni žalobkyně na základě jednotlivých smluv o postoupení pohledávek;
-) smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24. 2. 2021 včetně potvrzení o uhrazení kupní ceny ze dne 8. 3. 2021, z nichž bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil na právní předchůdkyni žalobkyně v souladu s rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne 29. 8. 2018 mj. pohledávku za žalovaným ve výši jistiny po splatnosti 44 347,10 Kč;
-) oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 3. 2021 včetně přehledu podacích čísel ze dne 24. 3. 2021, z nichž soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným ze smlouvy o rychlé půjčce číslo na právní předchůdkyni žalobkyně, a sdělil právní předchůdkyni žalobkyně, že oznámení o postoupení pohledávky žalovanému zaslal;
-) smlouva o postoupení pohledávek ze dne 9. 3. 2021, z níž bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni mj. pohledávku za žalovaným ve výši jistiny po splatnosti 44 347,10 Kč;
-) oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 4. 2021 včetně seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne, z nichž soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že postoupila pohledávku za žalovaným ve výši jistiny 44 347,10 Kč plus příslušenství na žalobkyni, a vyzvala žalovaného k neprodlené úhradě dluhu žalobkyni;
-) předžalobní výzva k úhradě ze dne 21. 4. 2021 včetně seznamu odeslaných předžalobních výzev z téhož dne, z nichž bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k neprodlené úhradě dlužné částky ve výši 57 343,42 Kč s příslušenstvím ze smlouvy číslo s tím, že pro přesné vyčíslení dluhu měl žalovaný kontaktovat právního zástupce žalobkyně;
-) souhrnný výpis pohybů na účtu ze dne 12. 3. 2021, z níž soud zjistil, že žalovaný uhradil na dluh z úvěru částku celkem ve výši 8 852,13 Kč;
pro úplnost soud dodává, že nevyzýval původního věřitele ke sdělení a prokázání skutečností týkajících se způsobu ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet, jak žalobkyně navrhovala v podání ze dne 3. 3. 2022, když sama žalobkyně předložila k důkazu vyjádření původního věřitele k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a nebylo tak důvodné jej vyzývat znovu.
6. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Původní věřitel uzavřel se žalovaným na základě návrhu a akceptace dne 21. 2. 2020 smlouvu označenou jako smlouva o rychlé půjčce, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr včetně úroku včetně úroku ve výši 11,99 % ročně a poplatků případně sjednaných smlouvou splácet jednou úrokovou a 24 anuitními splátkami, přičemž první splátka ve výši 635,27 Kč byla splatná dne 20. 3. 2020 a každá další splátka ve výši 2 523 Kč byla splatná vždy k 20. dni v měsíci. Původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o půjčku ze dne 21. 2. 2020, kdy žalovaný žádal o úvěr v celkové výši 50 000 Kč. V listině označené jako návrh na uzavření smlouvy o rychlé půjčce číslo ze dne 21. 2. 2020 bylo k osobě žalovaného uvedeno, že měl družku/druha, bydlel ve vlastním domě nebo bytě, byl vyučen (dosažené vzdělání), byl zaměstnán od listopadu 2019 u právnická osoba anonymizováno na pozici profese anonymizováno ve zpracovatelském průmyslu, jeho čistý měsíční příjem činil 22 000 Kč a nezbytné měsíční výdaje 6 000 Kč, nesplácel žádné úvěry. Dále původní věřitel zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že žádost žalovaného hodnotil individuálně, v souladu se svými platnými schvalovacími strategiemi a s principy obezřetného úvěrování; v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Původní věřitel vycházel z příjmu, který žalovaný deklaroval do žádosti ve výši 22 000 Kč; při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitel porovnával jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, přičemž výpočtem získal částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních/externích zdrojů původní věřitel zjistili, že žalovaný měl v době podání žádosti další závazky, ale kapacita splácet byla pořád dostatečná. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného původní věřitel žádosti žalovaného vyhověl a schválil mu půjčku ve výši 50 000 Kč s měsíční splátkou 2 354 Kč. Původní věřitel žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný však úvěr nesplácel v souladu se smlouvu řádně a včas, pročež původní věřitel prohlásil již vyčerpané částky úvěru včetně úroků a ostatních finančních závazků za okamžitě splatné dle produktových podmínek pro osobní úvěr u právnická osoba, a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 48 000,98 Kč. Na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 29. 8. 2018 uzavřené mezi původním věřitelem a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 24. 2. 2021 byla uzavřena mezi totožnými účastníky smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla předmětná pohledávka za žalovaným ve výši jistiny po splatnosti 44 347,10 Kč postoupena právní předchůdkyni žalobkyně; o této skutečnosti byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 3. 2021. Následně byla předmětná pohledávka za žalovaným ve výši jistiny po splatnosti 44 347,10 Kč postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 3. 2021 žalobkyni; o této skutečnosti byl žalovaný rovněž uvědomen, a to oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 4. 2021, kdy současně byl vyzván k neprodlené úhradě dluhu. Přes předžalobní výzvu ze dne 21. 4. 2021, jíž byl žalovaný žalobkyní vyzván k neprodlené úhradě dlužné částky ve výši 57 343,42 Kč s příslušenstvím, žalovaný na svůj dluh uhradil za celou dobu jeho trvání pouze částku celkem ve výši 8 852,13 Kč.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
9. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Dle § 75 ZoSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Původní věřitel uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 29. 8. 2018 dne 24. 2. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. o. z., na jejímž základě byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyni žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně následně dne 9. 3. 2021 uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní, jíž byla předmětná pohledávka za žalovaným ve smyslu § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobkyni, pročež žalobkyně je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, když obě popsaná postoupení pohledávky byla též oznámena žalovanému.
19. Po právní stránce soud posoudil smluvní vztah původního věřitele a žalovaného jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., když původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému na jeho požádání finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr včetně úroku ve výši 11,99 % ročně a poplatků případně sjednaných smlouvou splácet jednou úrokovou a 24 anuitními splátkami splatnými vždy k 20. dni v měsíci, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že původní věřitel uzavřel úvěrovou smlouvu jako podnikatel (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), jedná se zároveň o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ.
20. S ohledem na to, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, měl původní věřitel povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se přitom posuzuje zejména jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů; hodnota majetku se přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Pouze v případě, že by z výsledku takového posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, mohl původní věřitel spotřebitelský úvěr poskytnout (srov. § 75 a § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).
21. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel dle svého prohlášení přiměřeně ověřil schopnost žalovaného splácet úvěr v souladu s ustanovením § 86 ZoSÚ. Soud však dospěl k opačnému názoru. V projednávaném případě totiž původní věřitel vycházel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pouze z údajů poskytnutých samotným žalovaným v listině označené jako návrh na uzavření smlouvy o rychlé půjčce číslo ze dne 21. 2. 2020 (slovy původního věřitele„ žádost klienta o půjčku ze dne 21. 2. 2020“), přičemž takto mohl zjistit jen to, že žalovaný měl v době uzavření úvěrové smlouvy družku (druha), bydlel ve vlastním domě nebo bytě, byl vyučen (dosažené vzdělání), byl zaměstnán od listopadu 2019 u právnická osoba anonymizováno na pozici manuálního anonymizováno ve zpracovatelském průmyslu, jeho čistý měsíční příjem činil 22 000 Kč a nezbytné měsíční výdaje 6 000 Kč, a že nesplácel žádné úvěry. Ze žádného z předložených důkazů se však nepodává, že by si původní věřitel vyžádal jakýkoliv podklad k ověření takto žalovaným tvrzených údajů. Původní věřitel pak nemohl dostát povinnosti postupovat s odbornou péčí, pokud postupoval tak, že pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného porovnal nijak nepodložené a tím pádem neověřené příjmy žalovaného a jeho výdaje založené na odhadu původního věřitele na základě obecných historických dat z ČSÚ. Takovým postupem bylo jen stěží možné dospět k reálné částce disponibilních příjmů žalovaného. Nadto je nutno podotknout, že žalovaný uvedl, že žádné úvěry nesplácel, avšak původní věřitel dle svých tvrzení zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr další – opět však nijak blíže specifikované – závazky; kromě povšechného tvrzení původního věřitele o tom, že i přes zjištěné závazky byla kapacita žalovaného splácet pořád dostatečná, však není zřejmé, jak konkrétně blíže nespecifikované závazky mohly výsledek posouzení úvěruschopnosti ovlivnit. Původní věřitel tedy neověřil ani jednu ze složek příjmy – výdaje žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a vycházel pouze z tvrzení žalovaného vedeného úmyslem získat požadované peněžní prostředky. Jen těžko tak bylo možné na základě postupu původního věřitele uzavřít, že rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného dostačuje pro to, aby žalovaný byl schopen splatit spotřebitelský úvěr. Na tom nic nemění ani skutečnost, že„ žádost“ žalovaného měl původní věřitel hodnotit individuálně, v souladu se svými platnými schvalovacími strategiemi a s principy obezřetného úvěrování, a že kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi MVČR, atd., když jednak tato tvrzení nebyla prokázána a jednak z těchto zdrojů neměl možnost zjistit informace o skutečných poměrech žalovaného. Za situace zcela nedostatečně zjištěných a neověřených příjmů a výdajů žalovaného existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, a původní věřitel tak spotřebitelský úvěr neměl poskytnout.
22. Soud tak uzavřel, že původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovaným nezkoumal s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, porušil povinnosti mu uložené § 86 ZoSÚ, jakož i judikaturou (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr přesto, že nebyly vyloučeny důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. To vše má za následek neplatnost úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní (srov. § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 580 a § 588 o. z.). Soud přihlédl k absolutní neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se jí žalovaný dovolal, neboť stanovení relativní neplatnosti by v projednávané věci bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, a to při vědomí smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele vybudované na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru z hlediska ekonomické síly. Rovněž podle judikatury SD EU by sankce za nezjišťování úvěruschopnosti měla být účinná a přiměřená a měla by mít odrazující účinek (C -565/12 Le Crédit Lyonnais).
23. Při závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je nutno vzájemný vztah mezi účastníky vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od původního věřitele finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a uhradil pouze částku ve výši 8 852,13 Kč. Žalovaný tak na jistině dluží po dvojím postoupení pohledávky žalobkyni, která je v současnosti věřitelem pohledávky za žalovaným, částku 41 147,87 Kč. K vrácení částky přitom byl žalovaný prokazatelně vyzván již v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 4. 2021, zaslané poštou téhož dne, podle níž měl žalovaný neprodleně uhradit svůj dluh. Při řádném doručování by se oznámení dle judikatury dostalo do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den po odeslání, tj. 23. 4. 2021, přičemž jako dostatečnou lhůtu k plnění soud vyhodnotil lhůtu alespoň 7 dnů, kterou je možno ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. považovat za lhůtu bez zbytečného odkladu, kdy tak žalovaný měl svůj dluh splnit nejpozději do 30. 4. 2021. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se do prodlení s vrácením částky 41 147,87 Kč dne 1. 5. 2021 a dle § 1970 o. z. má žalobkyně právo i na úrok z prodlení z této částky v žalobou požadované výši 8,25 % ročně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy výrokem I. zavázal podle § 2993 o. z. žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 41 147,87 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 5. 2021 do zaplacení; lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl, když nárok na zbývající část uplatňované jistiny, jakož i nárok na uplatňované příslušenství, které nebylo přiznáno, žalobkyni na základě smlouvy o úvěru pro její absolutní neplatnost nevznikl.
24. Výrok III. o nákladech řízení má oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 41 147,87 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, které soud v souladu s judikaturou zohlednil a kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku na částku 4 092,24 Kč, takže celková přiznaná částka k tomuto datu činila 45 240,11 Kč. Tento její úspěch však představuje jen 74,6 % ze 100 % (tj. z celkového předmětu řízení kapitalizovaného včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku na částku 60 640,95 Kč). Naopak neúspěch žalobkyně představuje částka 4 044,23 Kč a kapitalizované příslušenství ve výši 2 254,70 Kč, 554,18 Kč, 7 487,81 Kč, 741,75 Kč a 318,17 Kč, což bylo rozsudkem zamítnuto, kdy procesní neúspěch žalobkyně tak činí 25,4 %. Čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak činí 49,2 % a žalobkyni proto vzniklo právo na náhradu 49,2 % jí účelně vynaložených nákladů řízení.
25. Celkové náklady činí při 100 % úspěchu 3 986 Kč, částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 1 808 Kč a nákladů právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb., jenž jsou tvořené částkou 1 500 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři žalobkyni jejím právním zástupcem účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby po 500 Kč, dále částkou 300 Kč jako tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 378 Kč. Pro úplnost soud dodává, že za úkon právní služby spočívající v podání ze dne 3. 3. 2022 soud odměnu nepřiznal, když tvrzení v něm obsažená měla být součástí samotné žaloby. Protože žalobkyni vzniklo právo pouze na 49,2 % účelně vynaložených nákladů, byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 961,10 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku a k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti mu uložené tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.