Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 67/2022-33
Okresní soud v Berouně, sídlem adresa, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení, LL.M.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 8.272 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.272 Kč spolu s úrokem ve výši 2.365,65 Kč a ve výši 16,07 % ročně z částky 7.072 Kč ode dne 23. 2. 2022 do zaplacení, dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 1.507,09 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 8.272 Kč ode dne 23. 2. 2022 do zaplacení, jakož i spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 330 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 3.667 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, LL.M., advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.272 Kč spolu s úrokem ve výši 2.365,65 Kč a ve výši 16,07 % ročně z částky 7.072 Kč ode dne 23. 2. 2022 do zaplacení, dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 1.507,09 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 8.272 Kč ode dne 23. 2. 2022 do zaplacení, jakož i spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 330 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 3.667 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta se sídlem [adresa].
1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2022 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 8.272 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě úvěrové smlouvy č. číslo, uzavřené mezi účastníky dne 27. 1. 2015. Tvrdil, že na základě uvedené smlouvy, jejíž součástí byly též příslušné úvěrové podmínky, byl žalovanému po zhodnocení jeho úvěruschopnosti (zjišťováním dalších závazků prostřednictvím dostupných registrů NRKI, BRKI a SOLUS, Centrální evidence exekucí a insolvenční rejstřík, a dále porovnáním příjmů a výdajů žadatele o úvěr) poskytnut úvěr ve výši 250.470 Kč za účelem úhrady kupní ceny předmětu financování (motorového vozidla specifikovaného v článku 2.1. smlouvy), převodem této částky na účet prodejce. Konečná cena předmětu financování činila 278.300 Kč, žalovaný pak při podpisu smlouvy uhradil na kupní cenu pouze 27.830 Kč; zbývající částka představuje úvěrové prostředky. Současně byla sjednána roční úroková sazba z úvěru ve výši 16,065262 % s tím, že žalovaný se zavázal takto poskytnuté prostředky žalobci splatit v celkem 60 pravidelných měsíčních splátkách po 7.072 Kč počínaje dnem 24. 2. 2015 do 24. 1. 2020; celkem měl takto uhradit 365.580 Kč. Jelikož žalovaný tomuto svému závazku nedostál, neboť poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, žalobce v souladu s úvěrovými podmínkami celý úvěr ke dni 24. 1. 2020 zesplatnil, žalovaného o této skutečnosti informoval a vyzval jej k úhradě dlužné částky, vyčíslené ke dni zesplatnění na celkem 8.602 Kč. Dluh sestával ze splátek dlužných do zesplatnění ve výši 7.072 Kč, dále ze smluvních sankcí jednaných pro případ prodlení v částce 1.200 Kč (200 a 2x 500 Kč za celkem tři upomínky) a z účelně vynaložených nákladů v částce 330 Kč, jak byly sjednány ve smlouvě. Žalovaný nereagoval ani na následnou předžalobní upomínku, a žalobce se proto se svým nárokem, nadále úročeným smluveným úrokem a zákonným úrokem z prodlení, obrátil na soud.
2. Následně žalobce k výzvě soudu doplnil, že v souvislosti uzavíráním smlouvy žalovaného vyzval ke sdělení výše svých příjmů a výdajů, přičemž žalovaný uvedl, že je osoba samostatně výdělečně činná a má trvalý příjem ve výši 35.000 Kč, výdaje potom 2.700 Kč, 3.410 Kč a 2.999 Kč (disponibilní prostředky pak 25.891 Kč). Bonitu klienta dále žalobce pověřil v externích registrech, přičemž neměl důvodné pochybnosti o pravdivosti tvrzení žalovaného, a to i s ohledem na výši úvěru a provedenou analýzu. Ke smluvním sankcím upřesnil, že se jedná o účtované poplatky za upomínky ze dne 31. 1. 2020, 28. 2. 2020 a 26. 3. 2020 v částkách 200 Kč, 500 Kč a 500 Kč dle úvěrových podmínek.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily, přičemž strana žalující svou neúčast řádně omluvila, soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
5. Soud ve věci provedl dokazování obsahem listin založených ve spise, a to úvěrové smlouvy č. číslo ze dne 27. 1. 2015, úvěrových podmínek žalobce AUTO/MOTO, souhlasu se zpracováním osobních údajů a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkového kalendáře, saldokonta úvěrové smlouvy ke dni 22. 2. 2022, výpisu čerpání, splátek a úhrad, výzvy k zaplacení celého úvěru – zesplatnění ze dne 14. 4. 2020 včetně kalkulace finančního vyrovnání pro předčasné splacení a ukončení úvěrové smlouvy ke dni 24. 1. 2020, jakož i výpisu žalobce z obchodního rejstříku a předžalobní upomínky – výzvy k plnění ze dne 15. 2. 2021 včetně poštovního podacího archu.
6. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož účastníci uzavřeli dne 27. 1. 2015 úvěrovou smlouvu č. číslo, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému účelový úvěr za účelem úhrady části kupní ceny předmětu financování – motorového vozidla tovární značky Volkswagen Transporter, dodaný prodejcem právnická osoba, obec a číslo, anonymizována tři slova, IČO ulice cena předmětu financování činila 278.300 Kč a žalovaný uhradil v hotovosti při podpisu smlouvy akontaci v částce 27.830 Kč; výše úvěru tedy činila 250.470 Kč. Strany si pak sjednaly ve smlouvě úrok z úvěru s roční úrokovou sazbou ve výši 16,065262 % s tím, že celkem se tak žalovaný zavázal uhradit žalobci částku 365.580 Kč v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 7.072 Kč počínaje dnem 24. 2. 2015 dle přiloženého splátkového kalendáře. Součástí smlouvy o úvěru bylo též ujednání o poplatcích za upomínky, účtovaných žalobcem žalovanému v případě porušení jeho smluvních povinností, a to ve výši 300 Kč za prvou upomínku a 3.500 Kč za každou další (do zesplatnění; žalobce však v žalobě požadoval tyto poplatky pouze v ponížených částkách 200 Kč, resp. 500 Kč za upomínku). Součástí smluvních ujednání zachycených v úvěrových podmínkách žalobce jakožto nedílné součástí smlouvy pak byly též poplatky za administrativní úkony, jakož i oprávnění žalobce celý úvěr zesplatnit v případě prodlení klienta se splacením alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 30 dnů. Při sjednávání smlouvy žalobce vycházel ze zjištění o poměrech žalovaného, které si prověřil, že žalovaný byl svobodný, žil ve vlastním bydlení ve společné domácnosti s dalšími dvěma osobami a neměl žádnou vyživovací povinnost. Živil se jako podnikatel v oboru provozní pracovníci ve službách a obchodě, z čehož dosahoval čistého měsíčního příjmu ve výši 35.000 Kč. Jeho výdaje pak činily 2.700 Kč a kromě toho (se zohledněním výdajů odpovídajících životnímu minimu dle nijak nezpochybněného tvrzení žalobce) splácel další závazek z titulu spotřebního úvěru měsíčními splátkami po 2.999 Kč. V době sjednání předmětné úvěrové smlouvy se nenacházel v prodlení s plněním tohoto dalšího závazku. Žádná žádost o úvěr mu pak do té doby nebyla odmítnuta. Žalovaný pak neuhradil poslední splátku splatnou dne 24. 1. 2020, pročež mu byly účtovány účelně vynaložené náklady (celkem 330 Kč) a sankce (celkem 1.200 Kč za upomínky ze dne 31. 1. 2020, 28. 2. 2020 a 26. 3. 2020) a z dlužné splátky mu byl dále účtován smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Následně žalobce přistoupil k zesplatnění celého neuhrazeného zůstatku úvěru a vyzval žalovaného dopisem ze dne 14. 4. 2020 k úhradě dlužné částky, sestávající z dlužné splátky ve výši 7.072 Kč, ze sankcí v částce 1.200 Kč a z účelně vynaložených nákladů ve výši 330 Kč. Žalovaný pak nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.
7. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Dle ustanovení § 2048 a 2049 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.
9. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
10. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.
11. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.
12. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
16. Na podkladě provedených důkazů soud v daném případě dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému na základě ujednání o smlouvě o úvěru úvěr ve výši 250.470 Kč, účelové vázaný na financování kupní ceny motorového vozidla, a že žalovaný žalobci toto peněžité plnění doposud zcela nevrátil, neboť nezaplatil poslední sjednanou úvěrovou splátku a neuhradil ani další plnění vyplývající z předmětné smlouvy, tj. sjednané sankční poplatky za upomínky a náklady spojené s uplatněním pohledávky včetně příslušenství v podobě úroku a úroku z prodlení. Soud pak posoudil platnost předmětné úvěrové smlouvy z hlediska právní úpravy ochrany spotřebitele co dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Dospěl pak závěru, že v dané věci žalobce dostál své zákonné povinnosti a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když si vyžádal relevantní údaje o příjmech a výdajích žalovaného a prověřil stav jeho závazků i v dostupných registrech. S ohledem na výši poskytnutého úvěru, sjednaných splátek a celkové platební morálky i zjištěné bonity žalovaného, který až na poslední splátku svůj závazek z úvěrové smlouvy plnil, pak lze mít bezpochyby za to, že tento svůj závazek byl žalovaný s ohledem na výši svého příjmu a i přes existenci dalšího závazku (až na výjimku řádně spláceného) schopen hradit tak, jak bylo sjednáno ve smlouvě. S ohledem na uvedené závěry tedy výrokem I. uložil žalovanému, který se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnil (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení), povinnost zaplatit žalobci výše uvedený obnos 8.272 Kč, sestávající z neuhrazené úvěrové jistiny, poplatků/smluvní pokuty za upomínky tak, jak jsou vyčísleny shora, spolu s úrokem (zčásti kapitalizovaným ke dni 22. 2. 2022) z dlužné jistiny úvěru a s (opět částečně kapitalizovaným) zákonným úrokem z prodlení z této částky, jak jsou vyčísleny shora ve výroku I. tohoto rozsudku, a dále jdoucími ode dne 23. 2. 2022 (tj. od data následujícího po kapitalizaci příslušenství) až do zaplacení, jakož i spolu s náklady na vymáhání v účtované částce 330 Kč. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.
17. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem II. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši, odpovídající částce 3.667 Kč, představované jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč a jednak náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 2.100 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění), a za jeden úkon právní služby po 1.500 Kč (písemné podání ve věci samé) dle § 7 bod 4. citované vyhlášky, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 600 Kč, a to za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a za jeden úkon právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) citované vyhlášky; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 567 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.