Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 56/2022-36
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 22 702 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 702 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 450 Kč, náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 190,41 Kč od 16.12.2019 do 1.6.2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 15 000 Kč od 15.6.2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 759 Kč k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. jméno příjmení, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 702 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 450 Kč, náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 190,41 Kč od 16.12.2019 do 1.6.2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 15 000 Kč od 15.6.2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 759 Kč k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 15.11.2019 právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 18 450 Kč spolu v příslušenstvím do 15.12.2019 Smlouva byla uzavřena elektronicky, kdy žalovaný projevil vůli smlouvu uzavřít tzv. verifikační platbou. Úvěr byl čerpán bezhotovostně, převodem na účet. Poté byl zahájen schvalovací proces, jehož součástí bylo nahlížení do registrů a prověřování schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil, čímž mu vznikla povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a dále hradit náklady spojené s upomínáním. Pohledávka za žalovaným byla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.6.2021 převedena na žalobkyni. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 26 085 Kč, a to z dlužné jistiny 15 000 Kč, nesplaceného úroku 3 450 Kč, nesplacené smluvní pokuty 7 485 Kč (od 16.12.2019 do 28.4.2021) a neuhrazené paušální náhrady nákladů spojených s upomínáním 150 Kč právním předchůdcem žalobkyně. Žalobkyně dále požaduje částku 2 190,41 coby zákonného úroku z prodlení od 16.12.2019 do 1.6.2021, dále zákonný úrok z prodlení od 15.5.2021 z částky jistiny 15 000 Kč a na nákladech žalobkyně za upomínání částku 217 Kč. Souhrnně se tak žalobkyně na žalovaném domáhá částky 22 702 Kč (15 000 Kč jistina, 7 485 Kč smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním 217 Kč) s příslušenstvím sestávajícím z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 190,41 Kč, kapitalizovaného úroku 3 600 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 15 000 Kč od 15.6.2021 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ani nepožádal z důležitých důvodů o odročení jednání, přičemž předvolání mu bylo doručeno náhradním způsobem dne 11.7.2022, tedy v zákonem požadovaném předstihu nejméně 10 dnů před nařízeným jednáním. Pro nepřítomnost žalobkyně při jednání jí nemohlo být ze strany soudu poskytnuto procesní poučení ani dána případně výzva podle § 118a o.s.ř..
4. Soud učinil na základě provedeného dokazování následující skutková zjištění a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.
5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba, IČO (dále též jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným byla dne 15.11.2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále též jen„ smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský neúčelový úvěr splatný jednorázově, a to v částce 15 000 Kč, kdy žalovaný měl vrátit 15.12.2019 částku 18 450 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou 279,83 % ročně, výše úroku v celkové výši 3 450 Kč, RPSN za celý úvěr 1141,2 %, délka splatnosti půjčky 30 dnů. Úvěr se dále řídil obchodními podmínkami anonymizováno 2019 číslo (zjištěno ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 15.11.2019, uzavřené mezi věřitelem právnická osoba, IČO, a žalovaným coby klientem a obchodních podmínek právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných jednorázově anonymizováno 2019 číslo). Žalovaným byla provedena verifikační platba ve výši 1 Kč a poté mu byl poskytnut úvěr 15 000 Kč na jeho účet, z něhož byla verifikační platba odeslána (zjištěno z výpisu z účtu číslo za období od 25.10.2019 do 25.10.2019, č. výpisu 208 a za období od 15.11.2019 do 15.11.2019, č. výpisu 222). Právní předchůdce žalobkyně se dopisem dne 29.12.2019 a dopisem ze dne 15.1.2020 obrátil na žalovaného s tím, že dosud neobdržel splátku půjčky, kdy žalovaný byl vyzván k okamžitému zaplacení (zjištěno z upomínky ze dne 29. 12. 2019, adresované žalovanému a opakované výzvy k úhradě ze dne 15.1.2020, adresované žalovanému). Dále byla žalovanému zaslána předžalobní výzva ze dne 26.1.2020 (zjištěno z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 26. 1. 2020, adresované žalovanému). Právní předchůdce žalobkyně coby postupitel poté dohodou o postoupení pohledávek ze dne 4.6.2021 postoupil a převedl žalobkyni, coby postupníkovi, pohledávky, které tvoří úvěrové portfolio a jsou uvedeny v příloze číslo v počtu 1 772. Z části přílohy k této dohodě vyplývá, že předmětem postoupení byla i pohledávka právnická osoba za žalovaným na žalobkyni (zjištěno z dohody o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2021, uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní). právnická osoba informovala žalovaného, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11.6.2021 se žalobkyně stala věřitelem pohledávky, která vůči žalovanému vznikla společnosti právnická osoba Dále žalovaného informovala, že výše pohledávky k datu postoupení činila 26 085 Kč, včetně příslušenství. Dále žalovanému sdělili účet, na který má uhradit dlužnou částku s tím, že pouze plnění zaplacená na uvedený účet budou považována za řádná plnění na úhradu dluhu žalovaného (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25.6.2021). Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25.6.2021 bylo podáno na poště k doručení žalovanému dne 29.6.2021 (zjištěno z podacího archu České pošty ze dne 29.6.2021). Žalobkyně rovněž informovala žalovaného, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11.6.2021 se žalobkyně stala majitelem pohledávky, která vznikla společnosti právnická osoba na základě smlouvy číslo. Dále žalobkyně vyčíslila závazek ke dni 7.7.2021 ve výši 26 175,41 Kč, a žádala o úhradu dlužné částky do 30. 7. 2021 (zjištěno z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 7.7.2021). Právní zástupce žalobkyně oznámil žalovanému, že žalobkyni dosud nebyl uhrazen dluh vyplývající ze smlouvy číslo. Dále vyčíslil dlužnou částku ke dni 9.11.2021 ve výši 26 085 Kč, a dále požadované příslušenství s výzvou k uhrazení do 9. 12. 2021. Dále informoval žalovaného, že se jedná o předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. (zjištěno z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 11. 2021, od právního zástupce žalobkyně, adresovaná žalovanému). Z podacího archu České pošty zjištěno, že předžalobní upomínka – výzva před podáním žaloby ze dne 9. 11. 2021 byla odevzdána na poště k doručení žalovanému dne 11. 11. 2021. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 21. 12. 2021 zjištěno, že jde o přehled úkonů realizovaných ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky za žalovaným, coby dlužníkem, kdy se jedná o pohledávku ze smlouvy o úvěru číslo s tím, že tím je potvrzena cesta pověřeného terénního pracovníka žalobkyně na kontaktní adresu žalovaného dne 19. 8. 2021.
6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ SpotřÚv“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 SpotřÚv poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚv poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚv poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Z provedeného dokazování vyplynulo, a ani žalobkyně to nečinila sporným, že úvěr ve výši 15 000 Kč byl žalobci poskytnut coby spotřebiteli. Poskytnutí částky 15 000 Kč žalovanému právním předchůdcem žalobkyně a postoupení této pohledávky za žalovaným žalobkyni má soud za prokázané. Ze shora citovaných ustanovení SpotřÚv vyplývala právnímu předchůdci žalobkyně coby poskytovali spotřebitelského úvěru, povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 věty druhé SpotřÚv sice platí, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, tedy mělo by jít o neplatnost relativní (nadto v tomto případě žalované pro svoji procesní pasivitu takovou námitku ani nevznesl), nicméně toto ustanovení je neaplikovatelné s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále též jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, kterým bylo rozhodnuto o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v Ostravě v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“ (důraz přidal soud). V tomto směru soud odkazuje na obdobné závěry, které vyslovilo plénum Ústavního soudu v usnesení ze dne 6. 10. 2021, sp.zn. Pl.ÚS 3/20, kterým byl odmítnut návrh Krajského soudu v Brně na zrušení § 87 odst. 1 věty druhé zákona SpotřÚv. V tomto směru pak poukazuje soud na to, že působení nové judikatury se řídí zásadou tzv. incidentní retrospektivity, tedy nová judikatura se užije i v těch řízeních, která mají základ v minulosti, ale ještě nebyla pravomocně skončena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1980/2019). Jinými slovy, předmětné závěry SDEU ohledně výkladu unijního práva se použijí i v situaci, kdy smlouva mezi účastníky byla uzavřena přede dnem vyhlášení citovaného rozsudku SDEU.
13. Soud tedy je oprávněn i bez námitky žalovaného coby spotřebitele, a aniž by byl vázán jakoukoli lhůtou v tomto směru, posoudit, zda právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Soud v tomto směru dospěl k závěru, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno, když neprokázala svá žalobní tvrzení, že její právní předchůdce nahlížel do bankovních i nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a že činil další kroky k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, resp. se z něj omluvila a souhlasila s projednáním v její nepřítomnosti, nemohl jí soud poskytnout procesní poučení o tom, že neunáší důkazní břemeno ohledně splnění zákonné povinnosti jejího právního předchůdce posoudit úvěruschopnost žalovaného před tím, než mu úvěr byl poskytnut. Ze stejného důvodu nemohla být žalobkyni dána ani výzva k tomu, aby k prokázání svých tvrzení případně předložila důkazy. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutích sp.zn. 32 Cdo 2528/2010 či sp.zn. 28 Cdo 3665/2009, tato rozhodnutí, jakož i další citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Právní povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací tak nelze mít za prokázanou a tudíž ani za splněnou. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je zákonem o spotřebitelském úvěru ukládána poskytovateli úvěru, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzený úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Za situace, kdy posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo v řízení žalobkyní nijak prokázáno, je třeba uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně povinnost uloženou v § 86 odst. 1 SpotřÚv nesplnil a předmětnou smlouvu je proto třeba vyhodnotit jako absolutně neplatnou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Avšak převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 87 odst. 1 věty třetí SpotřÚv a to ve lhůtě, kterou soud stanoví. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč, která mu byla poskytnuta na účet. K jejímu zaplacení proto soud žalovaného výrokem I. zavázal. Protože z absolutně neplatné smlouvy nevznikla účastníkům žádná práva a povinnosti, nemá žalobkyně nárok na jakoukoliv další příslušenství, spočívající v požadovaných úrocích, smluvních pokutách a nákladech na upomínání a vymáhání.
14. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, ani tento požadavek žalobkyně neshledal soud po právu, a to vzhledem k tomu, že § 87 SpotřÚv představuje speciální ustanovení k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci zákonu odporujícímu poskytování spotřebitelských úvěrů, která spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z., vzniká případně až teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 SpotřÚv. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262). S ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce a speciální úpravu vracení jistiny podle SpořÚv se žalovaný do prodlení ještě nedostal. Proto žalobkyni nemohl nárok na úroky z prodlení z poskytnuté jistiny dosud vzniknout. Jen pro úplnost soud dodává, že zákonný úrok z prodlení ke dni 21.6.2021 činil 8,25 % a nikoli 10,00 %
15. Soud proto všechny další požadavky žalobkyně nad rámec poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 15.6.2021 do zaplacení zamítl (výrok II.).
16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků dosáhl částečného úspěchu ve věci, přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky 15 000 Kč a žalovaný co do částky 7 702 Kč. Převážně procesně úspěšná byla žalobkyně v rozsahu 32,15 % a v tomto rozsahu má právo na náhradu nákladů, které jí v souvislosti s podáním žaloby vznikly. příjmení náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem 909 Kč a za náklady právního zastoupení částkou 1 452 Kč, která sestává z 3 úkonů právní služby po 300 Kč (jednoduchá výzva k plnění před podáním žaloby, příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, a náhrady za 21% DPH z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Celkově má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 759 Kč (2 361 * 35,15 %), kterou soud uložil zaplatit převážně neúspěšnému žalovanému k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok III.).
17. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuci.