Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 CO 265/2022-199

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Karetové a soudců Mgr. Alice Žáčkové a Mgr. Pavla Freiberta ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových

sídlem adresa

pro zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. -164

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky částka s přísl. coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. spisová značka. Žalovaná uplatnila námitku promlčení.

2. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně žalobu zamítl. Vyšel ze zjištění učiněného ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. spisová značka, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum byla žalobkyně zproštěna obžaloby. Rozsudek nabyl právní moci datum. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne datum.

3. Po právním posouzení skutkových zjištění podle z. č. (dále jen„ OdpŠk“) soud I. stupně dovodil, že se počátek běhu 6měsíční subjektivní promlčecí lhůty odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy, kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé okolnosti. Trestní stíhání pravomocně skončilo zproštěním obžaloby dne datum. Nejpozději tohoto dne se žalobkyně dozvěděla o tvrzené nemajetkové újmě způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání a od tohoto dne počala běžet zákonná 6 měsíční promlčecí lhůta. Ta uplynula dne datum (úterý). Pokud žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne datum, učinila tak až po marném uplynutí promlčecí lhůty.

4. Při posuzování, zda není námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy, vyšel z ustálené judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu a uzavřel, že nejsou dány žádné výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly či ospravedlňovaly závěr o nemravnosti vznesené námitky promlčení. Z tvrzení žalobkyně neplyne, že by se žalovaná dopustila jednání, které by znemožnilo žalobkyni podat žádost včas či že by jinak zneužila běhu promlčecí doby v neprospěch žalobkyně.

5. O nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěšnosti ve sporu a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši částka.

6. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Vyvracela závěr soudu I. stupně o promlčení nároku. Namítala, že nepřiměřená doba řízení přestala v právní sféře žalobkyně působit až poté, co bylo řízení definitivně skončeno, tedy až po marném uplynutí lhůty, ve které mohl státní zástupce podat dovolání. Poukázala na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. . Vyslovila názor, že fakt právní moci rozhodnutí není z hlediska působení průtahů ve sféře poškozeného vůbec významný. Výklad provedený soudem I. stupně by zakládal nelogický a neodůvodněný rozdíl mezi během promlčecí doby v občanském soudním a trestním řízení. V řízení nebylo zjištěno, kdy se žalobkyně o úspěšném výsledku odvolacího řízení dozvěděla. Presumovat, že se tak stalo týž den, kdy se o výsledku dozvěděl její obhájce, postrádá podklad v provedeném dokazování. Obhájce má v trestním řízení zvláštní postavení odlišné od postavení obviněného. Nadto namítala, že nedodržení lhůty v rozsahu několika dní, a to z omluvitelného důvodu, odvození počátku jejího běhu nikoli od ústního vyhlášení konečného rozhodnutí, ale od doručení jeho stejnopisu, mělo být tolerováno a námitka proto měla být posouzena jako rozporná s dobrými mravy. Poukázala na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. . Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudku změnil a žalobě vyhověl.

7. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku coby věcně správného. Rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Dodala, že v případě újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vzniká újma již v průběhu řízení. Nejpozději se o újmě lze dozvědět okamžikem právní moci posledního rozhodnutí ve věci. Odkaz na příjmení označila za nepřiléhavý. Závěry nálezu žalobkyně dezinterpretuje.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. a ust. , ust. ) a odvolání žalobkyně neshledal důvodným.

9. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. spisová značka, odvolací soud zjistil, že dne datum se konalo veřejné zasedání, v rámci kterého rozhodl Městský soud v Praze jako soud odvolací tak, že zamítl odvolání OSZ obec a číslo proti zprošťujícímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, přičemž uvedl podstatné důvody. Přítomen byl obhájce obžalované jméno příjmení jméno jméno příjmení (viz protokol o veřejném zasedání na č.l. 732-733). Usnesení bylo doručeno Mgr. jméno příjmení dne datum (viz doručenka na č. l. 751).

10. Odvolací soud shledal ve shodě se soudem I. stupně námitku promlčení důvodnou. Otázkou, odkdy počíná běžet subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta upravená v § 32 odst. 3 OdpŠk ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním poškozeného v situaci, kdy vyhlášení konečného rozhodnutí soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce podané proti rozsudku o zproštění poškozeného obžaloby, byl přítomen pouze obhájce poškozeného a nikoliv též samotný poškozený, se již Nejvyšší soud opakovaně ve své judikatuře zabýval a dovodil, že počátek běhu této lhůty je nutno vztáhnout na den následující po dni právní moci zprošťujícího rozsudku (srov. např. rozsudek ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo rozsudky ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. a ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ). V posledně jmenovaném rozsudku Nejvyšší soud dovodil, že …„ z pohledu vztahu mezi (dřívějším) nabytím právní moci rozhodnutí vydaného v trestním řízení a (následným) doručením tohoto rozhodnutí obviněnému (jeho obhájci), odvolací soud tento počátek stanovil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu reprezentovanou rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , a ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , uzavřel-li, že vyhlášením v přítomnosti účastníka nabývá v trestním řízení právní moci i rozsudek odvolacího soudu, neboť proti němu není přípustné odvolání, přičemž od tohoto okamžiku počíná běžet zmíněná promlčecí lhůta, když s následným doručením rozhodnutí již nejsou co do právní moci rozhodnutí spojovány žádné právní účinky“. V rozsudku ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. (proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ) vyslovil Nejvyšší soud závěr, že odpověď na otázku, kdy se považuje ve vztahu k účastníkovi řízení (poškozenému) rozhodnutí za doručené či oznámené, je nutno hledat v příslušných procesních předpisech, přičemž se zde neuplatní požadavek, aby rozhodnutí bylo doručeno (oznámeno) přímo poškozenému, neplyne-li takovýto požadavek právě z příslušného procesního předpisu. Veškeré tyto závěry lze vztáhnout i na nárok na uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení a odvolací soud nemá důvod se od nich odchýlit. Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty by se odvíjel od následujícího dne po doručení konečného rozhodnutí pouze v případě, že by vyhlášení rozsudku nebyla osobně přítomna ani žalobkyně, ani její právní zástupce, což daný případ není. Odkaz odvolatelky na nález Ústavního soudu sp. zn. je zcela nepřiléhavý, neboť tamní soud řešil otázku náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím v občanském soudním řízení.

11. Soud I. stupně se ztotožňuje i se závěrem soudu I. stupně, že námitka promlčení vznesená žalovanou není v rozporu s dobrými mravy. Rovněž otázkou, kdy se ocitá vznesení námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy, se Nejvyšší soud ČR ve své judikatuře opakovaně zabýval a dovodil, že smyslem zákonné úpravy (v té době účinného z. č. (dále jen „obč. zák.“) je zamezit výkonu práva, který sice odpovídá zákonu, avšak odporuje dobrým mravům, jež lze definovat jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura číslo pod číslo). Není tedy vyloučeno, že i takový výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy a že mu proto bude soudem odepřena právní ochrana. Na druhé straně však fungování systému psaného práva je založeno zejména na důsledném dodržování pravidel vyplývajících z právních předpisů a korektiv dobrých mravů nesmí být na újmu principu právní jistoty a nesmí nepřiměřeně oslabovat subjektivní práva účastníků vyplývající z právních norem. Postup soudu podle obč. zák. má proto místo jen ve výjimečných situacích, kdy k výkonu práva založeného zákonem dochází z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu (tzv. šikanozní výkon práva), případně kdy je zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , publikovaný pod číslo ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2002). Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozhodnutí ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ). Závěr tam uvedený shodně potvrzuje i další judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo pod pořadovým číslo ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , ze dne sp. zn. ) i judikatura Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne datum, sp. zn. , nález ze dne datum, sp. zn. , nebo nález ze dne datum, sp. zn. ). Veškeré tyto závěry jsou použitelné i v prostředí nové právní úpravy realizované s účinností od datum z. č. , , podle které je výkon subjektivních práv a povinností spojen s podmínkou poctivosti () a právní ochrany nepožívá zjevné zneužití práva ().

12. Vzhledem k odvolacím námitkám odvolací soud poukazuje na judikaturu Ústavního soudu ČR, kdy tento soud opakovaně neshledal důvod ke zrušení ustanovení , s tím, že toto ustanovení je ústavně konformní, nezakládá nerovnost mezi jednotlivými poškozenými, bezdůvodně neprivileguje stát a není projevem svévole zákonodárce, protože odchylnou úpravu otázky promlčení dovoluje specifický charakter uplatňovaného nároku, přičemž stanovená promlčecí doba poskytuje dostatečný časový prostor k jeho uplatnění (srov. např. usnesení ze dne datum, ze dne datum a nález ze dne datum).

13. Odvolatelka netvrdí žádný relevantní důvod pro závěr, že žalovanou uplatněná námitka promlčení se ocitá v rozporu s dobrými mravy, tedy, že námitka je např. pouze prostředkem umožňujícím žalobkyni značně poškodit, případně, že žalobkyně marné uplynutí promlčecí doby nezavinila, a za takové situace by byl zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jí uplatňovaného práva. Naopak žalobkyně měla dostatek času k uplatnění nároku, i pokud by soud odvodil počátek běhu promlčecí lhůty od doručení konečného rozhodnutí jejímu advokátu (datum). Nerozhodné je také to, že žalobkyně lhůtu nedodržela pouze v rozsahu několika dnů. Poukaz na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , je nepřípadný. Soud v něm řešil situaci, kdy bylo obviněnému doručeno písemné vyhotovení konečného rozhodnutí až po uplynutí šestiměsíční lhůty k uplatněním nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, když navíc při hlavním líčení své rozhodnutí neodůvodnil, což není daný případ.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé i akcesorickém výroku o nákladech řízení postupem dle coby věcně správný potvrdil.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle odst. l ve spojení s  odst. l a procesně úspěšné žalované přiznána na podkladě ve spojení s  ve spojení s  vyhl. č. 3 x paušální náhrada výdajů po částka za vyjádření k odvolání žalobce, přípravu účasti na odvolacím jednání a účast na odvolacím jednání.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (, a ). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (ust. ).