Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
61 C 74/2022-27
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 27 913,47 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se co do částky 19 751,47 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 352,16 Kč od 1.1.2019 do 6.6.2019 a úrokem z prodleni ve výši 9 % ročně z částky 14 190,16 Kč od 7.6.2019 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 162 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 162 Kč od 7.6.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se co do částky 19 751,47 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 352,16 Kč od 1.1.2019 do 6.6.2019 a úrokem z prodleni ve výši 9 % ročně z částky 14 190,16 Kč od 7.6.2019 do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 162 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 162 Kč od 7.6.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 9.5.2022 ve znění doplnění ze dne 16.8.2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 27 913,47 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela prostřednictvím mandatáře se žalovaným na základě jeho žádosti ze dne 17.12.2016 smlouvu o úvěru číslo to na základě akceptace této žádosti žalovaného žalobkyní prostřednictvím prodejce. Nedílnou součástí této smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Na základě smlouvy o úvěru byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 21 999 Kč, který byl dne 30.12.2016 převeden na účet prodejce. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr spolu se smluvním úrokem prostřednictvím 72 měsíčních splátek ve výši 705 Kč, vždy k 15. dni daného měsíce, počínaje od 15.1.2017. Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena žalobkyní prostřednictvím nebankovních registrů (NRKI, Registr rizikových subjektů Komerční banky = RRS), registru SOLUS, ostatních registrů a databází, interní platební morálky klienta, interního příjmení příjmení právnická osoba anonymizováno, insolvenčního rejstříku, neplatných dokladů MVČR, evidence adres obecních/městských úřadů, registru hledaných osob, centrální evidence exekucí, příjmu žalovaného, výdajů žalovaného, výdajů na splátky úvěrů, finančních rezerv, disponibilního příjmu a demografických a statistických informací (skóringový model). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 19. splátky splatné dne 15.7.2018. Žalovaný neuhradil ani přes upomínky žalobkyně další splátky v následujícím období od 15.8.2018 do 15.11.2018. V souladu s obchodními podmínkami žalobkyně dne 29.11.2018 smlouvy ukončila a úvěr ke dni 16.11.2018 zesplatnila. Žalovaná částka se skládá z dlužných splátek do zesplatnění úvěru v celkové výši 3 525 Kč (splátky od 15.7.2018 do 15.11.2018) a zbylé výše jistiny ve výši 18 827,16 Kč, dále ze smluvní pokuty ve výši 4 650,31 Kč (představující 0,1 % denně z částky 18 827,16 Kč od 18.12.2018 do 22.8.2019), z úroku z prodlení ve výši 48 Kč, z účelně vynaložených nákladů na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 450 Kč, z účelně vynaložených nákladů za oznámení o okamžité splatnosti jistiny ve výši 200 Kč a ze smluvní pokuty za prodlení s úhradou měsíčních splátek ve výši 213 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 352,16 Kč od 1.1.2019 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Soud tak má za to, že účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:
5. Žalobkyně prostřednictvím mandatáře, právnická osoba s.r.o., uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne 30.12.2016 úvěr ve výši 21 999 Kč na nákup zboží – televizoru, a to převodem na účet právnická osoba s.r.o. (viz úvěrová smlouva, viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, viz mandátní smlouva č. U číslo, viz výňatek z výpisu z účtu žalobkyně). Nedílnou součástí byly i obchodní podmínky a sazebník (viz úvěrové podmínky, viz sazebník). Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 33,09 % ročně v 72 měsíčních splátkách po 705 Kč, počínaje 15.1.2017. V případě prodlení si účastníci ujednali smluvní pokutu ve výši 10 % z dlužné měsíční splátky a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jiné dlužné částky, než je měsíční splátka. Dále bylo mezi účastníky ujednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou tří a více měsíčních splátek je žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru, pokud žalovaný dlužnou částku přes výzvu žalobkyně neuhradí ve stanovené, alespoň 30 denní lhůtě (viz úvěrová smlouva, viz splátkový kalendář, viz úvěrové podmínky). V sazebníku byly m.j. uveden poplatek za účelně vynaložené náklady související s odesláním upomínky ve výši 150 Kč a poplatek za účelně vynaložené náklady související s odesláním oznámení o odstoupení od smlouvy nebo za oznámení o okamžité splatnosti jistiny úvěru ve výši 200 Kč (viz sazebník). Právní osobnost žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku (viz výpis z obchodního rejstříku). Žalovaný byl zaměstnán s čistým příjmem 16 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení činily 3 000 Kč měsíčně. Měsíční příjmy domácnosti činily 25 000 Kč měsíčně, splátky dalších dluhu 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný bydlel v nájmu/podnájmu (viz úvěrová smlouva). Žalovaný na úvěr zaplatil do 15.6.2018 celkem 13 837 Kč (viz přehled plateb). Žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného s úhradou dlužných splátek v celkové výši 3 525 Kč úvěr dne 29.11.2018 zesplatnila, a to ke dni 16.11.2018 a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (viz dopis žalobkyně, viz doklad o odeslání – dodejka). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou s tím, že má dlužnou částku zaplatit do 7 dnů od odeslání upomínky (viz předžalobní upomínka ze dne 30.5.2019, viz doklad o odeslání ze dne 30.5.2019 – poštovní podací arch).
6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Dle § 562 odst. 1 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
Dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Dle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 21 999 Kč na koupi zboží. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni úvěr spolu se smluvním úrokem prostřednictvím 72 měsíčních splátek po 705 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 13 837 Kč.
8. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel jako fyzická osoba – spotřebitel. Zároveň tento úvěr nebyl vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru (viz § 4 tohoto zákona). Žalobkyně tak byla povinna řádně posoudit úvěryschopnost žalovaného dle spotřebitelského zákona.
9. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“
10. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. 14 Co 4/2019-89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1726/2006 již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/18, v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS.“
11. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. 14 Co 36/2020-63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
12. Shodně k posouzení úvěryschopnosti též rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.7.2021, sp.zn. 14 Co 65/2021, dle kterého při posouzení úvěryschopnosti dlužníka nelze vycházet pouze z odhadovaných výdajů uvedených dlužníkem bez prověření jejich skutečné výše.
13. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/2018 ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
14. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že provedla u žalovaného lustraci v různých databázích a že prověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Z úvěrové smlouvy vyplývá, že žalovaný v době uzavření smlouvy měl bydlet v nájmu/podnájmu a měl být zaměstnán s čistým příjmem 16 000 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení měly činit 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána a poučena o důsledcích neunesení důkazního břemene, nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně jeho výdajů, neboť soudu nedoložila ani pracovní smlouvu či jiný doklad o příjmech žalovaného ani žádné doklady o výdajích žalovaného. Žalobkyně vycházela výhradně z databází a z údajů sdělených žalovaným, aniž by tyto údaje jakkoliv prověřila. Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech nelze pro účely posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr vycházet
15. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle § 588 o.z., neboť porušením svých povinností žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, neboť ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2018, č.j. 17 Co 149/2018-86, viz rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018, viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/2018 ze dne 5.3.2020).
16. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka 21 999 Kč (částka poskytnutá žalovanému) bezdůvodné obohacení, které je žalovaný dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinen vrátit žalobkyni. Žalovaný uhradil celkem 13 837 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit 8 162 Kč (21 999 Kč – 13 837 Kč). Žalovaný byl vyzván k úhradě úvěru v předžalobní výzvě ze dne 30.5.2019, kdy mu byla stanovena lhůta k zaplacení 7 dnů od odeslání výzvy. K poštovní přepravě byla předžalobní výzva předána dne 30.5.2019. Třetí pracovní den, tj. v úterý 4.6.2019, se zásilka považuje za doručenou (viz § 573 o.z.) Lhůta 7 dnů k úhradě žalovanému uplynula ve čtvrtek 6.6.2019, od 7.6.2019 je žalovaný s plněním v prodlení. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 8 162 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 162 Kč od 7.6.2019 do zaplacení (viz výrok II). Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. Ve zbývající části, tedy co do částky 19 751,47 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 352,16 Kč od 1.1.2019 do 6.6.2019 a úrokem z prodleni ve výši 9 % ročně z částky 14 190,16 Kč od 7.6.2019 do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že v převážné většině byl ve věci úspěšný žalovaný. Soud však nezjistil, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
19. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.