Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 92/2022-47
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 56 963,58 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 980 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 980 Kč od 20. 1. 2021 do zaplacení ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 980 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 980 Kč od 20. 1. 2021 do zaplacení ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbývající části zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 10. 12. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 37 209,59 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 516,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 087,36 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně a s úrokem ve výši 29 % ročně vždy z částky 37 209,59 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a částku ve výši 19 753,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 129,04 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 651,61 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně a s úrokem ve výši 29 % ročně vždy z částky 19 753,99 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne 6. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet zapůjčenou částku. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 39 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se pak zavázal půjčenou částku, spolu s poplatkem ve výši 33 840 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 558 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 smlouvy o zápůjčce, z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 17 348 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 6 934 Kč a pojistného, bylo-li sjednáno uhradit v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 4 047 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 9. 2020. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, porušil tím své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradil dne 9. 9. 2019. Ke dni 1. 1. 2020 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina představovala 37 209,59 Kč a dlužný poplatek částku 29 288,51 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 5 020 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupila na žalobkyni s účinností ke dni 5. 1. 2021, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Ke dni postoupení pohledávek, tedy ke dni 18. 12. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství 87 198,10 Kč, když součástí této částky je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně neuplatňuje. Žalobkyně požaduje po žalovaném k zaplacení dlužnou jistinu ve výši 37 209,59 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 087,36 Kč, představující sjednaný úrok ve výši 29 % ročně, počítaný z dlužné jistiny ve výši 37 209,59 Kč od 7. 9. 2020, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 18. 12. 2020, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 516,83 Kč, když se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 37 209,59 Kč od 9. 10. 2019, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 18. 12. 2020 a dále pak do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dlužnou částku ani přes písemnou upomínku neuhradil.
2. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne 27. 4. 2018 smlouvu o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet zapůjčenou částku. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se pak zavázal půjčenou částku, spolu s poplatkem ve výši 28 673 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 028 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 smlouvy o zápůjčce, z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 017 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 6 934 Kč a pojistného, bylo-li sjednáno, uhradit v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 4 093 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 10. 2019. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, porušil tím své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradil dne 9. 9. 2019. Ke dni 27. 10. 2019 pak činila dlužná jistina částku 19 753,99 Kč a dlužný poplatek částku 7 889,01 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 46 030 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupila na žalobkyni s účinností ke dni 5. 1. 2021, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 18. 12. 2020 činila pohledávka částku 44 785,55 Kč, jejíž součástí je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 753,99 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 651,61 Kč, když se jedná o sjednaný úrok ve výši 29 % ročně, počítaný z dlužné jistiny ve výši 19 753,99 Kč od 28. 10. 2019, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 18. 12. 2020 a dále do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 129,04 Kč, když se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19 753,99 Kč od 27. 11. 2019, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 18. 12. 2020 a dále do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dlužnou částku ani přes písemnou upomínku neuhradil.
3. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., jeho souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.
6. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce číslo má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným dne 6. 3. 2019, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 39 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 33 840 Kč, celkem tedy částku 72 840 Kč formou 18 měsíčních splátek ve výši 4 047 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den 6. 9. 2020 Touto smlouvou o zápůjčce byla refinancována zápůjčka ze smlouvy o zápůjčce číslo to v částce 17 035 Kč RPSN byla sjednána ve výši 1408,7 % ročně, úrok ve výši 29 % ročně. Z karty zákazníka ze dne 6. 3. 2019 vyplývá, že žalovaný v den uzavření smlouvy sdělil své příjmy a výdaje své domácnosti, ovšem není doloženo, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny, a dále zda a jak byly řádně zjištěny a ověřeny údaje o existenci a výši jiných závazků Dále ze smlouvy o zápůjčce číslo má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným dne 27. 4. 2018, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 45 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 28 673 Kč, celkem tak částku 73 673 Kč v pravidelných 18 měsíčních splátkách ve výši 4 093 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den 27. 10. 2019 Touto půjčkou byla refinancována zápůjčka ze smlouvy o zápůjčce číslo v částce 21 844 Kč RPSN činila 96,65 %, úroky z půjčených peněz 29 %. Z karty zákazníka ze dne 27. 4. 2019 vyplývá, že žalovaný v den uzavření smlouvy sdělil své příjmy a výdaje své domácnosti, ovšem není doloženo, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny, a dále zda a jak byly řádně zjištěny a ověřeny údaje o existenci a výši jiných závazků. Z výzvy ze dne 28. 6. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň ho vyzvala k uhrazení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně, jakož i z vyjádření žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil.
7. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
8. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
9. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalovaného, v tom směru pouze tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovaným a nahlédl do blíže neoznačených„ databází“ a odkázala na kartu zákazníka, z ní však způsob zjištění a ověření údajů nevyplývá. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.
10. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo anonymizováno, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.
11. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné s ohledem na shora uvedené posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaný si v případě smlouvy o zápůjčce číslo zapůjčil dne 27. 4. 2018 finanční prostředky ve výši 45 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby z tohoto titulu uhradil částku 46 030 Kč, tedy více, než mu bylo poskytnuto. S ohledem na právní názor soudu, že nárok žalobkyně bude posuzován z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve vztahu k této smlouvy o zápůjčce, soud žalobkyni nepřiznal ničeho. Co se týče pak smlouvy o zápůjčce číslo v tomto případě si žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčil dne 6. 3. 2019 částku 39 000 Kč, když z této částky, jak z tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě vyplývá, uhradil částku 5 020 Kč. Zbývá tedy doplatit částka 33 980 Kč. Jelikož se žalovaný se zaplacením této částky dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 20. 1. 2021, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne 6. 1. 2021. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když podle poměru úspěchu a neúspěchu by to byl žalovaný, kdo by měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak ze spisu soud nemá za prokázané, že by žalovanému náklady řízení vznikly a proto rozhodl tak, že tyto nepřiznal žádnému z nich.
14. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta druhá a uložil žalovanému splnit povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí v obecné 3 denní lhůtě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň – město.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.