Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

40 C 288/2021-48

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 574 582,03 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 550 955,06 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 728,21 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 25. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 23 626,97 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 43 479,71 Kč, úrokem z úvěru ve výši 6,9 % ročně z částky 571 412,36 Kč od 10. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 383,39 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 23 626,97 Kč od 10. 7. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 28 099 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 550 955,06 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 728,21 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 25. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 23 626,97 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 43 479,71 Kč, úrokem z úvěru ve výši 6,9 % ročně z částky 571 412,36 Kč od 10. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 383,39 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 23 626,97 Kč od 10. 7. 2021 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 28 099 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 7. 2021 ve znění pozdějších změn a doplnění domáhala po žalovaném zaplacení částky 574 582,03 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 43 479,71 Kč a dále pak s úrokem z úvěru ve výši 6,9 % ročně z částky 571 412,36 Kč od 10. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 111,60 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 574 582,03 Kč od 10. 7. 2021 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že dne 17. 12. 2019 uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru číslo, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 18. 12. 2019 úvěr ve výši 590 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl veden u žalobkyně na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal splácet předmětný úvěr v měsíčních splátkách ve výši 8 015 Kč splatných vždy k 15. kalendářnímu dni každého kalendářního měsíce se splatností první splátky dne 15. 2. 2020 Poslední splátka měla být při řádném splácení zaplacena dne 15. 1. 2028 II. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 6,9 % ročně. Poslední řádná splátka byla uhrazena dne 8. 6. 2021. Protože úvěr nebyl žalovaným řádně a včas splácen, byl prohlášen za okamžitě splatný ke dni 15. 5. 2021. Ke dni podání žaloby činila pohledávka žalobkyně 627 859,44 Kč, která sestává z jistiny úvěru po splatnosti ve výši 571 412,36 Kč, poplatků po splatnosti ve výši 3 169,67 Kč a příslušenství pohledávky tvořené řádným úvěrovým úrokem ve výši 6,9 % ročně z jistiny pohledávky ve výši 571 412,36 Kč z jednotlivých neuhrazených splátek a ode dne zesplatnění do dne podání žaloby, tj. ode dne 15. 5. 2021 (zesplatnění) v kapitalizované výši 45 362,39 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny a poplatků ve výši 574 582,03 Kč z nezaplacených splátek do zesplatnění a ode dne zesplatnění tj. ode dne 15. 5.2021 do dne podání žaloby v kapitalizované výši 7 915,02 Kč. Žalovaný byl k úhradě výše uvedené pohledávky písemně vyzván kvalifikovanou předžalobní výzvou zaslanou dne 30. 6. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se nevyjádřil.

3. K jednání dne 2. 6. 2022 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoli byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svou neúčast u ústního jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ustanovením , (dále jen ), v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Dne 22. 2. 2018 žalovaný požádal divizi žalobkyně právnická osoba právnická osoba o založení poštovního účtu (zjištěno z Žádosti o založení poštovního účtu), které žalobkyně vyhověla a zřídila a vedla žalovanému účet č. bankovní účet (zjištěno z Oznámení o otevření účtu).

6. Dne 17. 12. 2019 požádal žalovaný žalobkyni o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 590 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, manuálně pracující na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 25 728 Kč a měsíční výší splátek úvěrů, leasingů a splátkového prodeje ve výši 8 168 Kč. Svůj běžný příjem doložil historií běžného účtu v právnická osoba (zjištěno z Žádosti o poskytnutí úvěru).

7. Z informací z právnická osoba právnická osoba žalobkyně zjistila, že žalovaný již má tři existující„ splátkové kontrakty a hypotéky“, jeden„ nesplátkový kontrakt a debet na BÚ“ a jeden„ splátkový kontrakt a hypotéka“ byl ukončen tak, že byl předčasně splacen. Celková výše nesplacené jistiny u„ splátkových kontraktů a hypoték“ činila 767 792 Kč s měsíčními splátkami ve výši 13 378 Kč. U jednoho kontraktu – osobního úvěru poskytnutého dne 15. 3. 2019 byla v číslo zaznamenána delikvence v podobě dlužné či nesplacené splátky. V případě„ nesplátkových kontaktů a debetů na BÚ“ měl žalovaný zřízen na běžném účtu kontokorent ve výši 10 000 Kč, z něhož v číslo vyčerpal 6 439 Kč a v číslo vyčerpal 10 072 Kč (zjištěno z CBCB). Při schvalování úvěru žalobkyně dospěla k závěru, že aplikační skóre žalovaného je 257, právnická osoba právnická osoba skóre 334 a platební kapacitou 11 165,20 Kč. Žalobkyně evidovala tři úvěry poskytnuté žalovanému, a to 1. se zůstatkem 12 809,21 Kč, 2. poskytnutý dne 3. 7. 2019 kontokorent s úvěrovým limitem ve výši 10 000 Kč, 3. poskytnutý dne 13. 9. 2019 se zůstatkem úvěru ve výši 528 914,94 Kč (zjištěno z CRIF). Z Výpisu z BÚ – přijaté platby soud zjistil, že dne 13. 9. 2019 byla na běžný účet žalovaného připsána částka 540 000 Kč, dne 8. 10. 2019 částka 25 728 Kč s označením„ výplata na účet“, dne 7. 11. 2019 částka 39 543 Kč s označením„ výplata na účet“ a dne 9. 12. 2019 částka 25 142 Kč s označením„ výplata na účet“. Žalobkyně schválila žalovanému poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši a s parametry sjednanými v následně uzavřené smlouvě o úvěru (zjištěno ze Schvalovacího protokolu).

8. Téhož dne, tj. 17. 12. 2019 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu 590 000 Kč, a to účelově vázaný na předčasné splacení všech peněžitých závazků žalovaného ze smlouvy uzavřené mezi ním a právnická osoba ze smlouvy číslo ze dne 19. 4. 2019 ve výši zůstatku jistiny včetně naběhlých úroků a poplatků ve výši 536 789,96 Kč plus úroky a poplatky úvěru naběhlé od podání žádosti do data jeho splacení převodem na účet. V rozdílu mezi úvěrovým limitem a součtem výše uvedených závazků se jednalo o bezúčelový úvěr, který bude klientovi převeden na jeho běžný účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 6,9 % ročně v 96 pravidelných splátkách ve výši 8 544 Kč (výše splátky při sjednaném pojištění) a výší poslední splátky 8 488,31 Kč, počínaje od 15. 2. 2020. V období čerpání se žalovaný zavázal splatit úroky z vyčerpané části úvěru ve výši 3 166,33 Kč jednorázovou platbou ke dni 15. 1. 2020 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru).

9. Dne 18. 12. 2019 byly z úvěrového účtu žalovaného odepsány částky 529 477,98 Kč a 60 522,02 Kč, tj. celkem 590 000 Kč. Částka 529 477,98 Kč byla odeslána na účet č. bankovní účet a částka 60 522,02 Kč byla odeslána na běžný účet žalovaného (zjištěno z Výpisu z účtu žalovaného za období 17. 12. 2019 31. 12. 2019 ve spojení s Výpisem z úvěrového účtu).

10. Z Výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že dne 17. 12. 2019 byl žalovanému zřízen úvěrový účet s limitem 590 000 Kč, z něhož byla dne 18. 12. 2019 čerpána částka 529 477,98 Kč a částka 60 522,02 Kč. Ve prospěch tohoto účtu byla dne 15. 1. 2020 uhrazena částka 3 695,33 Kč, dne 15. 2. 2020 částka 74,21 Kč, dne 15. 3. 2020 částka 8 792,72 Kč a 207,26 Kč, dne 8. 4. 2020 částka 9 164,53 Kč, dne 12. 5. 2020 částka 8 562,56 Kč a 415,16 Kč, dne 8. 6. 2020 částka 8 128,84 Kč a naposledy dne 15. 6. 2020 částka 3,33 Kč a 1 Kč. Žalovaný tak uhradil částku v celkové výši 39 044,94 Kč.

11. Dopisem Oznámení o neprovedení změny data splátky ze dne 27. 4. 2020 sdělila žalobkyně žalovanému, že z důvodu delikvence na účtu č. bankovní účet jeho žádosti nelze vyhovět. Dopisem Potvrzení o přijetí oznámení odkladu splátek žalobkyně žalovanému dne 15. 6. 2020 sdělila, že přijala jeho oznámení o využití ochranné doby dle zákona o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19. Dopisem 1. upomínka žalobkyně oznámila žalovanému, že na jeho účtu k 23. 11. 2020 není dostatek peněz k provedení pravidelné splátky jeho úvěru. Dopisem Výzva k zaplacení dluhu (1. výzva) žalobkyně oznámila žalovanému, že je k 20. 12. 2020 je v prodlení se splácením svého úvěru. Dopisem Opakovaná výzva k zaplacení dluhu (2. výzva) žalobkyně oznámila žalovanému, že je k 21. 1. 2021 je v prodlení se splácením svého úvěru. Naposledy žalobkyně oznámila žalovanému, že k 24. 2. 2021 je v prodlení se splácením svého úvěru dopisem Poslední výzva k zaplacení dluhu, v němž jej současně upozornila na možnost zesplatnění úvěru. Dopis byl odeslán žalovanému dne 25. 2. 2021 (zjištěno z podací knihy k Poslední výzvě). Dne 17. 5. 2021 odeslala žalobkyně žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru Oznámení o zesplatnění úvěru, v němž jej vyzvala k zaplacení částky 615 185,52 Kč do 24. 5. 2021. Zásilka byla doručena do dispozice žalovaného dne 20. 5. 2021 (zjištěno z Oznámení o zesplatnění úvěru vč. podací knihy a dodejky). Dne 30. 6. 2021 byla žalovanému právním zástupcem žalobkyně odeslána předžalobní výzva (zjištěno z Předžalobní výzva vč. poštovního podacího archu).

12. Z dalších žalobkyní předložených listin (Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, informace k pojištění dlužníků že spotřebitelských úvěrů podle pojistné smlouvy číslo Obchodní podmínky pro právnická osoba spotřebitelské úvěry) soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná.

13. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení a násl. č. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

14. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

15. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

18. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

19. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

20. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Žalobkyně se při prověřování úvěruschopnosti žalovaného zaměřila pouze na zkoumání jeho příjmové stránky, což také soudu doložila v podobě předložených důkazních prostředků. Žalobkyně vůbec nezkoumala výdaje žalovaného, rovněž nijak neověřovala údaje žalovaného o způsobu bydlení, popř. nákladech vynakládaných na bydlení. Rovněž tak žalobkyně poskytla žalovanému konsolidační úvěr za situace, kdy již pravděpodobně žalovaný přestával být schopen splácet své stávající dluhy vůči žalobkyni, což naznačuje delikvence v číslo u jednoho z čerpaných úvěrů. Po zjištění těchto skutečností nelze uvěřit žalobkyni jako profesionální poskytovatelce spotřebitelských úvěr, že na základě výsledků posouzení úvěruschopnosti žalovaného neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

21. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 590 000 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni částku 39 044,94 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalovanému, Oznámení o zesplatnění úvěru, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 24. 5. 2021.

22. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 590 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 39 044,94 Kč a zbytek neuhradil, a to ani po doručení výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 550 955,06 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle o. z. ve spojení s také právo na úroky z prodlení za dobu od 25. 5. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle o. z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzván. V souladu s podanou žalobou soud zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky 550 955,06 Kč za dobu od 25. 5. 2021 do 9. 7. 2021 kapitalizoval, čemuž odpovídá částka 5 728,21 Kč (výrok I.).

23. Ohledně zbývajících dílčích nároků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 574 582,03 Kč. Soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 550 955,06 Kč a vyhověl tak žalobě v 96 %. V části požadovaného příslušenství byla žalobkyně úspěšná v 54 %, kdy žalobkyni byl přiznán toliko zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Procesní úspěch žalobkyně tak činí 50 %. Plně úspěšné žalobkyni by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 50 434 Kč (plus DPH), sestávající z odměny za právní zastoupení žalobkyně ve výši 26 550 Kč dle ust. vyhl. č. ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška) za 3 úkony právní služby dle ust. , 2 x písm. d) vyhlášky, tří režijních paušálů ve výši 300 Kč, tj. celkem 900 Kč dle ust. vyhlášky, to vše zvýšeno o zaplacený soudní poplatek 22 984 Kč. Jelikož byla žalobkyně úspěšná v 50 %, přiznal jí soud na nákladech řízení částku 25 217 Kč, spolu s 21 % DPH ve výši 2 882 Kč dle ust. , tj. celkem 28 099 Kč. V souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaná povinna podle ust. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.

25. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. , když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.