Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 CO 323/2022-91
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Knotkové a soudců JUDr. Kateřiny Kodetové a Mgr. Zdeňka Váni ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená obecným zmocněncem příjmení jméno jméno
bytem adresa
o nahrazení projevu vůle
o odvolání žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 8 C 213/2020-73,
takto:
I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku III. o nákladech řízení mění jen tak, že výše náhrady činí částka, jinak se v tomto výroku potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku III. o nákladech řízení mění jen tak, že výše náhrady činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].
1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení zastavil poté, co žalobce vzal podanou žalobu v celém rozsahu zpět. Výrokem II. rozhodl o vrácení adekvátní částky soudního poplatku. Výrokem III. žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částka do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho právní zástupkyně. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. s tím, že žaloba byla podána důvodně.
2. Proti výroku III. o náhradě nákladů řízení podala žalovaná včasné odvolání s tím, že soud prvního stupně nezohlednil, že kupní smlouvu stačilo uzavřít ústně a že tvrzení žalobce byla pravdivá jen zčásti. Žalobce neseznámil řádně žalovanou se závadami na vozidle a trval na tom, aby ve smlouvě bylo uvedeno, že vozidlo je v bezvadném technickém stavu. Strany se dohodly, že žalobce doplatí ihned úvěr a vozidlo nechá přepsat na žalovanou. Na základě toho pak žalovaná datum zaslala žalobci kupní smlouvu. Žalobce ji použil k vypovězení pojistných smluv – povinného ručení i havarijního pojištění. V důsledku toho nebylo vozidlo určitou dobu pojištěno z odpovědnosti. Žalovaná nesporovala, že vyzvala žalobce k vrácení kupní ceny oproti vrácení vozidla. Trvala na tom, že hlavním důvodem, proč nebylo vozidlo přepsáno na žalovanou a proč nebyla uzavřena kupní smlouva, bylo to, že žalobce nepředal žalované technický průkaz vozidla a zmocnil žalovanou k převodu vozidla až v průběhu jednání. V závěru namítala, že soud prvního stupně neřešil, zda je žalobce aktivně legitimován, když v technickém průkazu vozidlo není vedeno na právnická osoba příjmení sídlem adresa, ale je vedeno na jméno příjmení, bytem adresa. Navrhla, aby odvolací soud napadený výrok usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že naopak bude žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení žalované.
3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrdit usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné s tím, že je to žalovaná, kdo svým chováním a postupem vyvolal dané řízení a následně i situaci, za které vzal žalobce žalobu zpět. Byla to žalovaná, která se pokoušela o vrácení kupní ceny a která neposkytla součinnost pro zdárný převod vozidla v evidenci vozidel. Žalobce tak musel opakovaně vysvětlovat obec kanceláři pojistitelů vzniklý stav, kdy vozidlo nemělo uzavřeno povinné ručení. Stalo se tak proto, že v době faktického předání vozidla do dispozice žalované nemohlo dojít k převodu vlastnického práva, když vozidlo bylo zatíženo úvěrovou smlouvou, a proto se účastníci dohodli na smlouvě budoucí kupní a zavázali se k uzavření kupní smlouvy za kupní cenu, kterou žalovaná uhradila. Učinila tak však později, než bylo sjednáno ústní dohodou, proto nemohlo dojít k předčasnému ukončení úvěru a ani převodu vlastnického práva. Žalovaná proto měla na výzvu žalobce přistoupit k uzavření kupní smlouvy poté, co nastaly podmínky převodu vlastnického práva po splacení úvěru. To neučinila. Teprve po zahájení řízení žalovaná přistoupila k dobrovolnému převodu vozidla v evidenci motorových vozidel; splnila takto, co bylo předmětem řízení.
4. Žalovaná v reakci na vyjádření žalobce popřela, že by neposkytla součinnost pro převod vozidla s tím, že se naopak žalovaná domáhala technického průkazu, aby mohlo být vozidlo přepsáno v evidenci. Popírala uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, přiznala, že nedodržela sjednané splátky pro zaplacení kupní ceny vozidla. Zároveň uvedla, že poté, co cenu uhradila, nedošlo k okamžitému uhrazení leasingu ze strany žalobce. Žalovaná vnímala žalobu jako zbytečnou s tím, že kdyby žalobce vydal žalované technický průkaz a zplnomocnil žalovanou k převodu vozidla, žalovaná by tak učinila.
5. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený výrok usnesení i řízení, které předcházelo jeho vydání, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a shledal, že odvolání není důvodné.
6. Podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).
7. Zastavuje-li soud řízení, zabývá se při rozhodování o nákladech řízení nejdříve tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno (§ 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.). V případě zpětvzetí žaloby posuzuje ještě, zda nebyl vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Zavinění zastavení řízení, stejně jako důvodnost podané žaloby ve shora uvedeném smyslu se zkoumá ryze z procesního hlediska.
8. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.
9. Z obsahu spisu se podává, že žaloba byla podána dne datum, kdy se žalobce pod právnická osoba příjmení, IČO, sídlem adresa, domáhal po žalované nahrazení projevu vůle s uzavřením tam specifikované kupní smlouvy ve vztahu k převodu vozidla Volvo, jež bylo v žalobě konkretizováno. Žalobce tvrdil uzavření budoucí kupní smlouvy dnem datum, kdy také bylo vozidlo předáno do faktického držení žalované. Uváděl, že na vozidle byl sjednán spotřebitelský úvěr s věřitelem - společnosti právnická osoba, což žalovaná věděla. Dne datum byla splatná cena ve výši částka, žalovaná však uhradila cenu se zpožděním až datum. Přitom vozidlo užívala, měla a má ho v držení. Teprve v říjnu rok došlo k ukončení smlouvy o spotřebitelském leasingu a teprve tímto dnem byl žalobce oprávněn převést legitimně své vlastnické právo k vozidlu na žalovanou. K původně zamýšlenému předčasnému ukončení smlouvy o spotřebitelském úvěru nemohlo dojít pro prodlení s plněním ze strany žalované. Žalovaná tak byla srozuměna, že kupní smlouva bude uzavřena později, že se jedná toliko o formalitu. Následně datum vyzvala žalovaná žalobce ryze účelově k vrácení kupní ceny, když tvrdila, že bylo prodáno vozidlo z roku rok namísto rok, a dále namítala náklady s výměnou pneumatik, oleje a další údržbou. Žalobce reagoval tím, že žalovanou vyzval k uzavření kupní smlouvy a informoval žalovanou o tom, že vozidlo je právně volné. Žalovaná na to nepřistoupila. Žalovaná v řízení namítala, že vozidlo je možné převést na základě smlouvy z roku 2018, kterou žalobce využil ke zrušení smlouvy o povinném ručení a havarijním pojištění. Dále je zřejmé z listin založených do spisu, že smlouva s poskytovatelem úvěru - společností právnická osoba, byla uzavřena s vypůjčitelem jméno příjmení, který zde vystupuje jako podnikatel pod výše uvedeným identifikačním číslem, byť je zde uvedeno místo podnikání/sídlo„ adresa“. Taktéž smlouva kupní ve vztahu k tomuto vozidlu ze dne datum je uzavřena kupujícím jméno příjmení pod výše uvedeným identifikačním číslem, tato firma jako kupující je zastoupena jméno příjmení, uvedeného rodného čísla. Prodávajícím byla společnost právnická osoba Soud prvního stupně nařídil jednání na datum, které však bylo odročeno za účelem mimosoudního vyřešení sporu, stejně jako jednání dne datum, aniž by bylo zahájeno jednání ve věci samé. K tomuto jednání se dostavili jak žalobce, tak jeho právní zástupkyně, za žalovanou jednatel společnosti a výše uvedený obecný zmocněnec. Následně v číslo žalobce vystavil žalované plnou moc k převodu vozidla a žalovaná tuto plnou moc přijala. Dne datum byl v osvědčení o technickém průkazu uveden jako vlastník jméno příjmení (jednatel žalované), u něhož je uvedeno rodné čísla a bydliště. Do této doby byl v osvědčení o technickém průkazu uveden jako vlastník jméno příjmení, rovněž pod svým rodným číslem a bydlištěm. Podáním ze dne datum vzal žalobce svůj návrh zpět a žádal náhradu nákladů řízení.
10. S ohledem na shora uvedené odvolací soud shledal, že soud prvního stupně nepochybil, pokud dospěl k závěru, že zavinění zastavení řízení je na straně žalované. Nelze přehlédnout, že žalovaná až po podání žaloby splnila dne datum svoji povinnost a převedla na sebe (svého jednatele) sporné vozidlo, přičemž bez její součinnosti tak žalobce učinit nemohl. Uvedená skutečnost postačí pro závěr, že návrh byl podán důvodně, když zavinění zastavení řízení se posuzuje ryze z procesního hlediska. K námitce žalované o nedostatku aktivní legitimace na straně žalobce pak odvolací soud dodává, že žalobu zahájil žalobce jméno příjmení jako podnikatel, který také vozidlo jako podnikatel zakoupil a sjednal na koupi tohoto vozidla spotřebitelský úvěr, což bylo doloženo listinami založenými před soudem prvního stupně. Skutečnost, že v technickém průkazu je uveden tentýž jméno příjmení označený pouze rodným číslem a svým bydlištěm pak nemůže nic změnit na tom, že vlastníkem tohoto vozidla byl do datum jméno příjmení, podnikatel. Ten jako takový také zahájil řízení. Námitka žalované o nedostatku aktivní legitimace na jeho straně tak není důvodná. Z obsahu spisu nelze dovodit ani žádné okolnosti, které by svědčily proto aplikaci § 150 o. s. ř. a výjimečné odepření náhradu nákladů řízení žalobci.
11. Soud prvního stupně tak rozhodl správně, pokud na věc aplikoval § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a správně též určil výši účelně vynaložených nákladů na straně žalobce, s výjimkou náhrady za účast advokáta na jednání dne datum. Toho dne však nedošlo k projednání věci a jednání bylo bez dalšího odročeno za účelem mimosoudní dohody. Právnímu zástupci žalobce tak vznikl nárok toliko na náhradu za ztrátu času ve výši jedné poloviny odměny podle § 14 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT). Odvolací soud proto pouze početně korigoval výši náhrady nákladů řízení, na které žalobci vznikl nárok, když správným shledává přiznání odměny podle § 7 a § 11 AT ve výši 4 x částka za předžalobní výzvu, převzetí zastoupení, žalobu a zpětvzetí žaloby, 4 x částka režijní paušál po 300 korunách podle § 13 odst. 4 AT a 1 x náhrady za promeškaný čas ve výši částka za jednání datum. Celkem jde o náklady právního zastoupení ve výši částka, což spolu s 21% DPH činí částka. Dále náklady tvoří adekvátní část soudního poplatku, která nemůže být žalobci vrácena ve výši částka, tj. dohromady částka. K této změně odvolací soud přistoupil postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jinak byl tento výrok usnesení soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen podle § 219 o. s. ř.
12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce měl neúspěch pouze v nepatrné části. Odvolací soud vycházel z puncta částka, tedy z odměny advokáta ve výši částka podle § 11 odst. 2 písm. c) a § 7 advokátního tarifu. K tomu žalobci náleží částka režijní paušál podle § 13 odst. 4, to vše spolu s 21% DPH celkem částka.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).