Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 237/2022-26
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Nikol Salákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 4 100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení 4 100 Kč
-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 337,62 Kč,
-) s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 054,61 Kč,
-) se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 188,89 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení
ve výši 8,25%,
-) s úrokem 25,77% ročně z částky 3 188,89 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení,
se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení 4 100 Kč -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 337,62 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 054,61 Kč, -) se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 188,89 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25%, -) s úrokem 25,77% ročně z částky 3 188,89 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 4 100 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřela společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou dne 9. 8. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se je zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a spolu s nimi jí zaplatit i částku 4 800 Kč (představující úroky, odměnu za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek). Žalovaná se zavázala poskytnutou částku uhradit v 60 týdenních splátkách po 180 Kč od 16. 8. 2019 do 2. 10. 2020. Žalovaná celkem uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 6 700 Kč. Pohledávka za žalovanou byla dne 7. 1. 2022 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná byla výzvou ze dne 14. 4. 2022 žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila.
3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal.
4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině částky 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci práva odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (seznam postoupených pohledávek, karta zákazníka ze dne 7. 8. 2019, Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 14. 4. 2022, smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 9. 8. 2019, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022, podací lístek s podacím číslem RR2581400515F, podací lístek s podacím číslem RR2583428848F, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se kromě vrácení této jistiny zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit i částku ve výši 4 800 Kč. Celkově tak měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradit 10 800 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 180 Kč. Žalovaná uvedla v zákaznické kartě, že je na mateřské/rodičovské, jako zaměstnavatele uvedla Úřad práce. Dále uvedla, že její celkové příjmy činí 9 383 Kč, skládající se z čistého příjmu ve výši 5 083, dalších příjmů ve výši 1 800 Kč a dalších příjmů ve výši 2 500 Kč. Jako celkové měsíční výdaje žalovaná uvedla částku 7 400 Kč skládající se z výdajů na bydlení ve výši 1 000 Kč a osobních výdajů ve výši 6 400 Kč. Její použitelný příjem tedy právní předchůdkyně žalobkyně určila na částku 1 983 Kč Tyto údaje měla žalovaná dle zákaznické karty doložit bankovními výpisy a složenkami. Tyto dokumenty soudu předloženy nebyly. Jako druh bydlení zaškrtla žalovaná„ spolubydlící“, což měla dle zákaznické karty doložit smlouvou, která rovněž soudu předložena nebyla. Žalovaná uvedla 1 nezaopatřené dítě. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná byla prostřednictvím žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky.
6. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.
7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
11. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
12. Dle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
13. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
19. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
21. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
22. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena dne 9. 8. 2019 smlouva o úvěru číslo ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě žalobkyně tvrdila, že údaje ohledně majetkových poměrů žalované byly ověřovány z bankovních výpisů, složenek a jiné smlouvy. Tyto dokumenty však žalobkyně soudu přes výzvu ze dne 14. 7. 2022 nepředložila, a proto nelze její tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalované považovat za prokázaná. Ze zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně se nezabývala a nijak neověřovala žalovanou tvrzené„ další příjmy“ a nezkoumala ani výdaje žalované kromě výdajů na bydlení. Z takto zjištěných údajů nelze dojít k závěru, zda žalovaná byla schopna poskytnutý úvěr splácet a soud nepovažuje způsob zkoumání úvěruschopnosti právní předchůdkyní žalobkyně za řádný a provedený s náležitou odbornou péčí. Nad to je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalované zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena její právní předchůdkyní.
23. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smluv o zápůjčkách, přičemž soud je přesvědčen, že ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 o. z. Poskytovatelům úvěrů byla povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitelů před uzavřením smlouvy uložena již v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 a jako důsledek nesplnění této povinnosti byla judikaturou vyvozena absolutní neplatnost následně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Zákon o spotřebitelském úvěru v podobě právní úpravy účinné do 30. 11. 2016 stojí na zásadě ochrany spotřebitele jako slabší strany. Tato zásada byla přenesena i do právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 přijaté zákonem č. 257/2016 Sb., přičemž z důvodové zprávy k tomuto zákonu jednoznačně vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo v nové právní úpravě ochranu spotřebitele posílit. Tomuto záměru by posouzení neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako relativní zcela odporovalo, neboť by to ochranu spotřebitele naopak zjevně oslabovalo. Pokud tak za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. bylo na neplatnost spotřebitelských smluv ustáleně nahlíženo jako na neplatnost absolutní, nelze ji napříště ve smyslu právě uvedeném posuzovat jako pouhou neplatnost relativní. Takový výklad § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by pomíjel jeho účel a smysl.
24. Opomenout nelze ani rozhodnutí Soudního dvoru EU ve věci C -679/18 OPR-Finance, ve kterém Soudní Dvůr EU uvedl, že:„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 (pozn. transponované do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.
25. Na základě výše uvedeného soud posoudil stranami uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, a proto byla žalovaná povinna je vrátit, avšak s ohledem na závěr o neplatnosti uzavřených smluv, jako bezdůvodné obohacení v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila částku ve výši 6 700 Kč a soudu tedy nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalované, která byla ve věci úspěšná, dle spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).