Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
45 C 138/2022-32
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 476,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 5 100 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 100 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 924,99 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč a částky 3 376,20 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 5 100 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 100 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 924,99 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč a částky 3 376,20 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 8 476,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 18. 6. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 10 320 Kč, jež představuje kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za správu úvěru, případně poplatek za uzavření smlouvy a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku ve výši 22 320 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 594,29 Kč, s poslední splátkou splatnou dne 18. 8. 2019. Na základě žalovaným vyplněné žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru s uvedením osobních údajů, zaměstnání, měsíčních příjmů a výdajů, ostatních finančních závazků, a předložených listin a dokladů byla posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný na uvedenou pohledávku uhradil částku ve výši 17 220 Kč. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z nesplacené jistiny ve výši 5 100 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 924,99 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 100 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 376,20 Kč. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu předchůdkyně žalobkyně (tvořená divizí spotřebitelských úvěrů) převedena na společnost právnická osoba, IČO, která se stala přechodným věřitelem pohledávky za žalovaným. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhů s výstrahou soudního vymáhání.
2. Dne 13. 6. 2022 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru vyhodnotila předchůdkyně žalobkyně žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru ve výši 12 000 Kč. Žalovanému mělo po odečtení měsíční splátky úvěru měsíčně zůstat 1 600 Kč, kterými mohl volně disponovat. Žalovaný dále předložil předchůdkyni žalobkyně nájemní smlouvu, výplatní pásky, dohodu o změně pracovní smlouvy, výpisy z účtu. Žalovaný rovněž nemá záznam v insolvenčním rejstříku.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
5. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř.
6. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 18. 6. 2018 při podpisu smlouvy o úvěru v hotovosti částku 12 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr a z žalovaným předložené nájemní smlouvy, výplatních pásek, dohody o změně pracovní smlouvy a výpisů z účtu. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 17 220 Kč. Pohledávka za žalovaným byla převedena na společnost právnická osoba a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.
7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Dle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
16. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde, než shledat smlouvu neplatnou.
17. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným měla uzavřít dne 18. 6. 2018 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel v hotovosti částku ve výši 12 000 Kč, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, tvrzené skutečnosti si ověřovala na základě žalovaným předložených dokumentů, ale zjištěné informace již správně nevyhodnotila a neučinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr, když z předložených listin jednoznačně vyplývá, že žalovaný nebyl schopen dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru.
Anonymizovaný odstavec.
19. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 12 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobkyně v žalobě ohledně úhrad jednotlivých splátek a provedeného dokazování však plyne, že žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně celkem částku 17 220 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaný již bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni vrátil ještě před podáním žaloby, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
20. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle
§ 142 odst. 1 o. s. ř., když měl žalovaný v řízení plný úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).