Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 418/2021-69

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 1 520 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 1 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky za období od 16. prosince 2020 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 1 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky za období od 16. prosince 2020 do zaplacení. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. října 2021, ve znění jeho doplnění ze dne 3. prosince 2021, na zaplacení částky 1 520 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené z ceny jízdného 20 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč. Platební povinnost žalovaného dovozovala žalobkyně z toho, že žalovaný bez platného jízdního dokladu cestoval dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní (dále také jako„ přepravkyně“), a to druh dopravního prostředku na lince číslo dne datum v čase údaj o čase hodin. Při této jízdě se žalovaný neprokázal na výzvu osoby pověřené žalobkyní platným jízdním dokladem a byla mu proto uložena povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému podle tarifu a smluvních přepravních podmínek přepravkyně. Tyto pohledávky žalovaný dosud neuhradil, přestože k tomu byl vyzván. Vedle těchto částek žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z těchto částek podle výroku I.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a stejně jako žalobkyně (jejíž neúčast byla ovšem předem omluvena) se nedostavil k jednání před soudem, nařízenému na den 3. srpna tr.

Po dokazování soud nezjistil, že by žalovanému bylo žalobkyní uloženo zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Záznam o provedené přepravní kontrole, jako jediný písemný doklad podepsaný žalovaným, totiž nic o uložení platební povinnosti nestanoví. První výzva k placení tak byla obsažena teprve v dopise ze dne 19. srpna 2021, adresovaném žalovanému. Žalobkyně však neoznačila a soudu také nepředložila žádný důkazní prostředek, jímž by bylo prokázáno alespoň odeslání této výzvu k poštovní přepravě žalovanému, ačkoli jí v tomto směru podle , , (dále jen„ OSŘ“) tíží důkazní břemeno.

Shrneme-li uvedené skutkové zjištění, k němuž soud dospěl na základě označených důkazů, pak je zřejmé, že žalovaný použil dopravní prostředek provozovaný přepravkyní bez platného jízdního dokladu, když sám netvrdil, že by jízdním dokladem disponoval. Jde totiž o tvrzení o negativní skutečnosti, ohledně nějž tíží břemeno tvrzení a prokázání opaku žalovaného ve smyslu a . Bylo tedy na žalobkyni, aby využila svého oprávnění zakotveného v  a odst. 6 , o drahách, a uložila žalovanému zaplatit jízdné za tuto jízdu, které odpovídá jejímu tarifu a přirážky k jízdnému, odpovídající jejím přepravním podmínkám. To však již zjištěno nebylo.

Protože splatnost těchto pohledávek je ve smyslu , , (dále jen„ OZ“) vázána na výzvu věřitelky k placení, když žádný další předpis nestanoví jinak, nelze dosud hodnotit, že právo žalobkyně na zaplacení žalovaných pohledávek dospělo do nároku. Žalobkyní uváděný odkaz na smluvních přepravních podmínek není v této souvislosti významný, protože smluvní přepravní podmínky řeší jen dobu pro zaplacení přirážky a její výši. Samotný vznik povinnosti je však vždy vázán na (právní) jednání přepravkyně, jímž je povinnost k placení uložena. Ke splatnosti pochopitelně nemůže dojít dříve, než povinnost vznikne. V daném případě je navíc významné, že ve smyslu nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 10. ledna 2001, sp. zn. , vyhlášeném ve sbírce zákonů pod č. 78/2001, který je pro všechny závazný ve smyslu ,y, mají nároky žalobkyně právní původ ve smlouvě účastníků. V tomto smluvním vztahu tedy vystupovala na straně dodavatele profesionálka, podnikající v oboru přepravy osob a na straně odběratele vystupoval žalovaný. Ve vztahu k němu totiž nebylo tvrzeno, že by přepravu využíval v souvislost se svou podnikatelskou činností. Závazkový vztah účastníků je tak nutno hodnotit jako spotřebitelský ve smyslu , 420 a 1810 a násl. . Podle přitom platí, že podnikatel nesmí po spotřebiteli požadovat další platbu, než kterou je spotřebitel povinen uhradit na základě hlavního smluvního závazku, pokud spotřebitel nedal k této další platbě výslovný souhlas. Protože žalobkyně nic o výslovném souhlasu žalovaného s povinností platit přirážku k jízdnému netvrdila, nelze při právním hodnocení vzniku nároku na její placení vycházet z přílohy smlouvy, a to ani ohledně splatnosti, nýbrž z obecné právní úpravy obsažené ve výše citovaném zákoně o drahách.

Žaloba je tak v tomto rozsahu předčasná a soud ji proto výrokem I. zamítl. Jelikož nebylo zjištěno prodlení žalovaného s placením peněžitého dluhu ve smyslu , byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení.

Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu , podle kritéria procesního úspěchu ve věci. Zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na tuto náhradu žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).