Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 142/2022-45
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně,
právně zastoupený Mgr. jméno příjmení jméno,
advokátem se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 12 547 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 13.12.2021 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 4 547 Kč s příslušenstvím zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 631 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 13.12.2021 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 4 547 Kč s příslušenstvím zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 631 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 12 547 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 113,96 Kč od 13.12.2021 do 20.1.2022 a dále spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 12 547 Kč od 21.1.2022 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 27.1.2021 úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetu. Před uzavřením smlouvy žalobce řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet lustrací v registrech NRKI, BRKI, SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobce taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. Žalovanému byl na základě uzavřené smlouvy bezhotovostně poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 264 Kč a dalšími sjednanými poplatky do 24 měsíců. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného ve smlouvě a úvěr ke dni 21.6.2021 zesplatnil. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, úroků ve výši 1 568 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 560 Kč a smluvních pokut ve výši 1 956 Kč. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem.
2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Žalobce předložil Úvěrovou smlouvu ze dne 27.1.2021 uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému s úvěrovým rámcem 8 000 Kč Smlouva není žalovaným podepsána. Ke smlouvě žalobce rovněž doložil informace o úvěru a sazebník poplatků, rovněž nepodepsané. Z výpisu čerpání žalovaného, potvrzení o platbě a„ opisu proplacení smlouvy“ vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou od žalobce čerpal celkem 8 000 Kč, předtím zaslal žalobci 1 Kč. Dále žalobce doložil kopii občanského průkazu žalovaného a výzvu k zaplacení úvěru, tu bez dokladu jejího odeslání. Dále žalobce doložil výzvu ke splacení úvěru adresovanou žalovanému ze dne 3.5.2021, kde jej vyzývá k okamžitému uhrazení dluhu z předmětného úvěru s výstrahou jeho zesplatnění. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána dne 5.5.2021. V předžalobní výzvě ze dne 12.11.2021 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána dne 15.11.2021.
4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce poskytl žalovanému 8 000 Kč, žalovaný žalobci v této souvislosti ničeho neuhradil. Žalobce zaslal žalovanému výzvy shora uvedené, žalobce disponuje dalšími listinami shora specifikovanými.
5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce poskytl žalovanému 8 000 Kč, ovšem po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nebyl prokázán žádný právní titul k takovému úkonu. Pro úplnost je třeba zmínit, že i listin listina označená žalobcem jako potvrzení o platbě prokazující poskytnutí výše uvedené částky mezi zmíněnými subjekty nevykazuje přílišné formální obsahové kvality a soud přistoupil k výše uvedeným závěrům o jejich obsahu jen s přihlédnutím k naprosté procesní pasivitě žalovaného. Z žádného provedeného důkazu však ani při zohlednění této pasivity a při přihlédnutí k nerozporovaným tvrzením žalobce nevyplývá, že by žalovaný provedl jakýkoliv relevantní úkon směřující k uzavření smlouvy o úvěru s žalobcem tvrzeným obsahem. Bylo pouze prokázáno, že žalobce disponuje identifikačními údaji žalovaného a vzorem smlouvy, resp. dalších listin, aniž by bylo jakkoli doloženo, že tyto údaje žalobci sdělil žalovaný a jakým způsobem. Nebylo tak nijak prokázáno, že by se úvěrová smlouva doložená žalobcem dostala do sféry dispozice žalovaného a ten následně vyjádřil, ať již jakýmkoliv způsobem, vůli tuto smlouvu uzavřít. Skutečnosti nyní uvedené jsou dle názoru soudu pro takový závěr nedostatečné, svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být vyzván k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ).
7. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o SP “), viz § 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP , nicméně k této skutečnosti žádné důkazy nedoložil, a proto by soud i z tohoto důvodu musel předmětnou smlouvu shledat neplatnou. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP , tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
8. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 8 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu v upomínce odeslané dne 5.5.2021. Tuto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 10.5.2021, jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v následující den neplnil, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ). S ohledem na prodlení žalované má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , přičemž žalobce požadoval úroky z prodlení až od 13.12.2021. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , kdy měl žalobce ve věci většinový úspěch a zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 2 . vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „tarif “) náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 252 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 2 252 Kč (800 + 1 200 + 252). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 8 000 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 8 426,63 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 4 547 Kč a úroků z prodlení, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně 4 789,49 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 13 216,12 Kč tak představuje úspěch žalobce 64 %, úspěch žalovaného 36 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 28 % svých nákladů, z částky 2 252 Kč tedy ve výši 631 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.