Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 37/2022-34
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 275 822,93 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 306,77 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 306,77 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 267 516,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 480,4 Kč, kapitalizovaný ve výši 3 514,76 Kč, úrok 11,9 % ročně z částky 271 206,93 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 271 206,93 Kč od datum do datum ve výši 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 262 900,19 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 306,77 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 306,77 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 267 516,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 480,4 Kč, kapitalizovaný ve výši 3 514,76 Kč, úrok 11,9 % ročně z částky 271 206,93 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 271 206,93 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 262 900,19 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 275 822,93 Kč z titulu smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba (dále také„ ČS“) uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky, na základě které ČS poskytla žalovanému částku 460 788 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit za to úrok 11,90 % ročně a dále poplatky dle odstavce 4.2. smlouvy, a to v měsíčních splátkách po 7 507 Kč. Žalovaný neplnil svůj závazek a dostal se s úhradou splátek do prodlení a ČS tudíž vzniklo právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a účtovat žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle Sazebníku, což banka udělala a prohlásila úvěr dne datum za okamžitě splatný. Žalovaný se počínaje dnem následujícím dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu a dluží žalobkyni částku 271 206,93 Kč na jistině, 3 480 Kč na smluvním úroku (z 11,9 % ročně z jistiny do datum), částku 3 514,76 Kč na zákonném úroku z prodlení, poplatky v celkové výši 4 616 Kč, smluvní úrok z jistiny od 2. 7. číslo do zaplacení a úrok z prodlení 8,25 % ročně z jistiny od datum Smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne datum a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum ČS postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou, avšak žalovaný ničeho dalšího nezaplatil.
2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet tak, že žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši částka, což pracovník zkontroloval na základě příchozích transakcí na účtu vedeném u anonymizováno, dále stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace dle svého interního ekonomického modelu na částka, a to protože žalovaný v žádosti uvedl výdaje 0 Kč, a dále učinila dotaz do CCB a vlastních systémů, přičemž zjistila, že žalovaný měl spotřební úvěr u ČS se splátkou 7 051 Kč, který však byl doplacen v rámci konsolidace. Příjem žalovaného tedy ČS považovala za dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum náhradním způsobem. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
5. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je vyučen, nemá vyživovací povinnost a je zaměstnán ve společnosti právnická osoba s příjmem částka. Žalovaný požadoval produkt„ Konsolidace Plus“ a uvedl, že splácí u ČS úvěr splátkou částka.
6. Smlouvou o úvěru ze dne datum bylo prokázáno, že v dohodě anonymizováno jako banka prohlásila, že poskytuje žalovanému jako úvěrovanému úvěr v celkové výši 460 788 Kč s tím, že jej splatí nejpozději do datum v měsíčních splátkách po 7 507 Kč, poslední splátka byla ujednána ve výši 7 345 Kč. Úroková sazba byla ujednána na 11,90 % ročně. Strany si ujednaly i pojištění úvěru, za kterou si ČS účtovala paušální úhradu ve výši dle aktuálně platného ceníku, jejíž výše je odvozena od výše ujednané splátky úvěru a ke dni uzavření citované smlouvy činila 600 Kč. Úhrada měla být placena samostatně za každý započatý kalendářní měsíc.
7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právnická osoba pohledávku za žalovaný postupníkovi anonymizováno právnická osoba
8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právnická osoba a. s. jako postupitel pohledávku za žalovaný za sjednanou úplatu žalobkyni jako postupníkovi.
9. Postoupení pohledávky ČS oznámila žalovanému dopisem ze dne datum, který předala k poštovní přepravě dne datum. Stejnou skutečnost oznámila žalovanému i právnická osoba a. s. poté, co pohledávku postoupila žalobkyni, a to dopisem ze dne datum, ve kterém jej zároveň vyzvala k neprodlené úhradě na uvedený účet, jinak bude nárok uplatněn u soudu.
10. Předžalobní upomínkou ze dne datum bylo prokázáno, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě shora uvedeného dluhu ve lhůtě 7 dnů ode dne odeslání této výzvy. Žalobkyně rovněž žalovanému sdělila, že pokud dluh nezaplatí má tento dopis brát jako předžalobní výzvu. Dle připojené kopie poštovního podacího archu byla tato výzva předána k poštovní přepravě dne datum.
11. Z„ Podkladů pře súdne konanie“ soud vypočítal, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 452 281,23 Kč, přičemž soud jako úhrady počítal operace s názvem„ splátka poplatku“,„ bezhotovostní splátka úvěru“,„ splátka úroku z prodlení“,„ splátka jistiny po splatnosti“ a„ splátka jistiny“. Touto listinou bylo rovněž prokázáno, že ČS žalovanému skutečně poskytla prostředky ve výši 460 788 Kč, a to dne datum
12. Z výpisů z účtu žalovaného (č. l. 11-23) soud zjistil, že z účtu vždy odešlo více prostředků, než na něj v daný měsíc přišlo, s výjimkou měsíce června rok, kdy však na účet přišla úhrada částka, jako úhrada z ČS. Z výpisů bylo zjištěno, že příjmy žalovaného si žalobkyně ověřit mohla, jelikož výplata od společnosti právnická osoba přicházela žalovanému právě na tento účet. Jinak soud z výpisů nezjistil nic, výpisy neobsahují např. záznamy o úhradách na bydlení.
13. Z listiny nazvané Posouzení úvěruschopnosti klienta (č. l. 24) soud zjistil, že ČS popsala, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného (viz žalobní tvrzení) a dále je zde uvedeno, že v databázi CCB byl k žalovanému vyhledán jeden kontrakt se splátkou 7 501 Kč.
14. Z dalších předložených listin soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
15. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru ze dne datum se právnická osoba poskytla žalovanému částku 460 788 Kč při úrokové sazbě 11,90 % ročně s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem uvedené společnosti vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 7 507 Kč (poslední splátka byla ujednána ve výši 7 345 Kč). ČS tyto finanční prostředky žalovaný načerpal dne datum. Před sjednáním dohody právnická osoba zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaný jednak vyplnil žádost, ve které uvedl, že bydlí v nájmu, je vyučen, nemá vyživovací povinnost a je zaměstnán ve společnosti právnická osoba s příjmem částka. Žalovaný požadoval produkt„ Konsolidace Plus“ a uvedl, že splácí u ČS úvěr splátkou 7 615 Kč. Dále předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v databázi CCB, jakož i ve vlastních systémech. Příjem ze zaměstnání si předchůdkyně žalobkyně ověřila výpisy z účtu. Skutečné výdaje žalovaného nebyly nijak zjišťovány, žalobkyně je pouze odhadla na základě vlastního ekonomického modelu. Na výpisech z účtu je patrné, že žalovaný utrácel více, než činily jeho příjmy a jeho konečný zůstatek na účtu byl na konci měsíce (s výjimkou měsíce června rok) záporný. Žalovaný následně porušoval povinnosti, neplnil splátky řádně a včas, proto žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni datum. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 452 481,53 Kč. Společnost ČS následně dohodou ze dne datum prodala pohledávku za žalovaným právnická osoba a. s., která ji následně smlouvou datovanou dne datum prodala žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisy ze dne datum a datum. Žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené dohody do 7 dnů od data odeslání, a zároveň jej poučila, že pokud dluh nezaplatí má tento dopis brát jako předžalobní výzvu. Tato zásilka byla do poštovní přepravy dána dne datum.
16. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
17. Podle § 2 písm. e) ZSU tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období,
18. Podle § 9 odst. 1 ZSU Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
19. Podle § 9 odst. 3 ZSU spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
20. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
21. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.
25. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
26. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které ČS poskytla žalovanému téhož dne prostředky ve výši 460 788 Kč na jeho bankovní účet. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 1 věta druhá ZSU).
27. Podle § 9 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Z ustanovení § 9 odst. 3 ZSU je zřejmé, že je to věřitel, který má aktivně ověřovat a zjišťovat všechny skutečnosti důležité pro posouzení úvěruschopnosti, nikoliv se spolehnout jen na tvrzení podaná spotřebitelem. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, nebo ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.
28. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně si tyto podle názoru soudu ověřila dostatečně, když měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, na který přicházela jeho výplata. Z předložených důkazů dále vyplývá, že žalobkyně zkoumala dosavadní závazky žalovaného, které řádně zahrnula do posouzení možnosti splácet, nicméně předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na ověření reálných výdajů žalovaného v té době, a to ať už se týká bydlení či jiných potřeb, na které žalovaný měsíčně vynakládá prostředky. Nelze ponechat bez povšimnutí, že předchůdkyně žalobkyně nikterak nereflektovala, že na konci měsíce se na výpisu z účtu žalovaného nacházel vždy záporný zůstatek, z čehož vyplývá, že i bez splátkového zatížení sjednávanou zápůjčkou, žalovaný nebyl schopen vyjít s prostředky, které má měsíčně k dispozici. Soud má za to, že v případě výdajů nelze vycházet jen a pouze ze statistických údajů, ze kterých vychází interní ekonomický model předchůdkyně žalobkyně, ale je potřeba každý případ posuzovat individuálně a výdaje žalovaného zjišťovat a alespoň obecně ověřit, ať už se jedná o výpis z účtu, nájemní smlouvu, dokladů SIPO, faktur apod. za období přiměřené tomu, aby z něj byly patrné pravidelné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr.
29. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětný úvěr je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
30. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 460 788 Kč a žalovaný jí vrátil částku 452 481,23 Kč, pročež jí stále dluží částku 8 306,77 Kč, kterou musí žalobkyni vrátit. Tato částka tudíž představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání žalované pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 8 306,77 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.
31. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé částky na podkladě smlouvy o zápůjčce do 7 dní od odeslání dopisu. Tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. dne datum. Od té doby měl žalovaný 7 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil, neboť právě lhůtu 7 dnů soud považoval s ohledem na výši dluhu za přiměřenou v souladu s § 1958 odst. 2 o. z., tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 8 306,77 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,25 % ročně z částky 8 306,77 Kč, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta jako nedůvodná.
32. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
33. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 8 306,77 Kč, ale jen na jistině žalobkyně požadovala zaplacení částky 275 822,93 Kč. Již z tohoto pohledu je tedy zřejmé, aniž by soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak to vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015), že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.