Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
115 C 184/2022-128
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Aleksandrou Zubkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 17 159,56 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 159,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 159,56 Kč za dobu od 1. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 8,3 % ročně z částky 17 159,56 Kč za dobu od 1. 9. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 17 159,56 Kč za dobu od 1. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 060 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 159,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 159,56 Kč za dobu od 1. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 8,3 % ročně z částky 17 159,56 Kč za dobu od 1. 9. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 17 159,56 Kč za dobu od 1. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 060 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 9. 2021 a doplněnou dne 17. 6. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 159,56 Kč s úrokem ve výši 8,3 % ročně z částky 17 159,56 Kč za dobu od 1. 9. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 159,56 Kč za dobu od 1. 9. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne 25. 5. 2020 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, na základě které poskytla žalovanému možnost čerpat peněžní prostředky od žalobkyně až do úvěrového rámce ve výši 15 000 Kč. Žalovaný uzavřel smlouvu v rámci elektronického bankovnictví žalobkyně. Žalovaný se zavázal nepřekročit sjednaný úvěrový limit, zapůjčené peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách, dále zaplatit poplatek za sjednání úvěru ve výšin 600 Kč a úrok z úvěru ve výši 8,3 % ročně. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas a z toho důvodu žalobkyně vypověděla úvěrovou smlouvu ke dni 25. 5. 2021. Žalovaný dosud dluží žalobkyni částku 17 159,56 Kč. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru z informací od žalovaného, tj. vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 21 000 Kč a z jeho pravidelných měsíčních výdajů ve výši 8 000 Kč. Dále žalobkyně lustrovala žalovaného v dostupných databázích dlužníků.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 11. 7. 2022 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.
4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru (dále jen„ Smlouva“) bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 25. 5. 2020 v rámci internetového bankovnictví žalobkyně, kdy žalovaný akceptoval smlouvu elektronickým úkonem v rámci aplikace anonymizováno. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč, úrok byl sjednán ve výši 8,3 % ročně, dále byl sjednán poplatek za přistavení úvěrového rámce ve výši 600 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve lhůtě do 25. 5. 2021. Žalovaný uvedl adresu svého bydliště: ulice a číslo, okres.
6. Z protokolu o nastavení autorizace elektronických pokynů v rámci elektronického bankovnictví žalobkyně žalovaný uvedl, že tyto elektronické úkony bude činit pouze prostřednictvím SMS zprávy obsahující autorizační kód.
7. Ze Žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru bylo zjištěno, že žalovaný dne 15. 5. 2020 uvedl tyto informace o své majetkové situaci: má čistý příjem ve výši 21 000 Kč měsíčně a jeho pravidelné měsíční výdaje činí 8 000 Kč.
8. Z výpisů z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný za období únor až duben 2020 měl průměrný čistý příjem ve výši 21 008 Kč, v květnu 2020 se příjem žalovaného podstatně snížil na částku 4 688 Kč (covidové období). Z výpisů z účtu žalovaného za období 3 měsíců před uzavřením Smlouvy nelze určit pravidelné výdaje žalovaného, nelze určit, jakou částku žalovaný vynakládal za bydlení, vodu, elektřinu, plyn apod. Z těchto výpisů plyne, že žalovaný činil řadu výběrů z bankomatu, často na vyšší částky (25. 2. 2020 – 7 000 Kč, 17. 3. 2020 – 6 500 Kč, 10. 4. 2020 – 11 000 Kč, 18. 4. 2020 – 9 000 Kč).
9. Z výpisů z účtu žalovaného bylo zjištěno, že aktuální zůstatek na účtu žalovaného v období května 2020 byl - 15 012,13 Kč a v období srpna 2021 činil - 17 159,56 Kč, tj. žalobou uplatněná pohledávka.
10. Z Přehledu pohybů se zůstatky na účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný čerpal peněžní prostředky od žalobkyně a ke dni 31. 8. 2021 dluží žalobkyni částku 17 159,56 Kč.
11. Z dopisu ze dne 7. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vypověděla Smlouvu z důvodu debetního zůstatku na účtu žalovaného a vyzvala žalovaného k bezodkladné úhradě dluhu ze Smlouvy. Z doručenky bylo zjištěno, že dne 11. 5. 2021 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalovaného dle Smlouvy.
12. Z dopisu ze dne 22. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dluhu ze Smlouvy ve lhůtě 7 dní. Z doručenky bylo zjištěno, že dne 22. 6. 2021 právní zástupce žalobkyně odeslal poštovní zásilku na adresu žalovaného.
13. Z dalších žalobkyní předložených listinných důkazů soud neučinil žádná pro věc významná skutková zjištění.
14. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr k účtu žalovaného, úvěrový rámec byl nastaven na 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, tuto svou povinnost nedodržel a dluží žalobkyni částku 17 159,56 Kč. Žalobkyně u prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací od žalovaného a z výpisů z jeho účtu za měsíce bezprostředně předcházející dni 25. 5. 2020, ve kterém byla Smlouva uzavřena.
15. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
17. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
18. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
19. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
20. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Smlouva uzavřená mezi účastníky řízení měla charakter smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zároveň se jedná o smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť žalovaný byl při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení apod.). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel úvěru není nadměrně zadlužen. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Z předložených listinných důkazů nelze určit pravidelné měsíční výdaje žalovaného (nelze vycházet pouze z tvrzení žalovaného), v rámci žádostí o poskytnutí kontokorentního úvěru žalovaný neuvedl, zda má vyživovací povinnost vůči nějaké osobě, neuvedl, zda bydlí v nájmu anebo jiném bydlení, neuvedl, zda má pracovní smlouvu uzavřenou na dobu určitou či neurčitou. Naopak listinnými důkazy bylo prokázáno, že majetková situace žalovaného se v květnu 2020 podstatně změnila, kdy 5. 5. 2020 obdržel příjem ze zaměstnání ve výši 4 688 Kč, Smlouva byla uzavřena 25. 5. 2020. Dle názoru soudu žalobkyně neprokázala pasivní majetkovou stránku žalovaného v období před uzavřením Smlouvy. Z uvedeného má soud za to, že žalobkyně nesplnila povinnost danou jí § 86 ZoSÚ a článkem 8 Směrnice, tj. neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto je smlouva o úvěru podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal peněžní prostředky od žalovaného (kontokorentní úvěr) až do částky 17 159,56 Kč. Žalobkyně tvrdí, že na tuto částku žalovaný neuhradil ničeho, žalovaný je v řízení pasivní. Žalovaný je tedy povinen z neplatné smlouvy uhradit žalobkyni částku 17 159,56 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně podle § 2991 o. z. Soud zavázal žalovaného rovněž k úhradě úroku z prodlení z dlužné částky podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (8,25%). Nárok žalobkyně na úrok z prodlení vznikl ode dne 15. 5. 2021, když žalobkyně zaslala dne 10. 5. 2021 žalovanému dopis (výpověď), ve kterém vyzvala žalovaného k bezodkladné úhradě dluhu ze Smlouvy, dopis byl doručen žalovanému dne 14. 5. 2021 podle § 573 o. z. Žalobkyně požadovala úhradu úroku z prodlení až od 1. 9. 2021, a proto soud zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni úroku z prodlení právě od tohoto data Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, jelikož z neplatné smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku a ani na zaplacení části úroku z prodlení (žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, má však právní nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, když k prodlení žalovaného došlo v prvním pololetí roku 2021).
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 060 Kč, přičemž tato částka představuje 84 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 8 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 2 452 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 900 Kč, režijní paušály k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč a částka 252 Kč představující 21 % daň z přidané hodnoty ze všech nákladů krom soudního poplatku podle § 137 odst. 3 o. s. ř., když zástupce žalobkyně doložil soudu, že je plátcem daně z přiznané hodnoty. Odměna a režijní paušály byly přiznány za 3 úkony právní služby před podáním žaloby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy k plnění), přičemž odměna za 1 úkon právní služby činí 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) – tj. 3 x 300. Režijní paušál za 3 úkony právní služby před podáním žaloby činí 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT – tj. 3 x 100 Kč. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně.
22. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, písemně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.