Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 117/2022-49

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 9 501,85 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 241 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 241 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 2 365,75 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 208,45 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 10 827,33 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, co do částky 895,10 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 8 606,75 Kč od 23. 12. 2021 do 24. 1. 2022, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 365,75 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 600 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. číslo variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 241 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 241 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 2 365,75 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 208,45 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 10 827,33 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, co do částky 895,10 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 8 606,75 Kč od 23. 12. 2021 do 24. 1. 2022, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 365,75 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 600 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 9 501,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 606,75 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 208,45 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 827,33 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, a dále náhrady nákladů řízení.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně právnická osoba uzavřela s žalovanou dne 16. 12. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši

10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřitelce částku 22 580 Kč v měsíčních splátkách po 1 129 Kč, konečná splatnost úvěru připadla na 16. 8. 2021. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, tím jí vznikla povinnost zaplatit sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a dále náhradu nákladů mimosoudního vymáhání. Žalovaná dosud uhradila částku 3 759 Kč. Žalovaná dosud dluží jistinu ve výši 8 606,75 Kč a smluvní pokutu ve výši 895,10 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplatit náhradu nákladů mimosoudního vymáhání v částce 434 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021.

3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že schopnost žalované splácet úvěr byla její právní předchůdkyni ověřena na základě vyplněné žádosti o úvěr, ve které žalovaná uvedla své údaje (mimo jiné příjmy, výdaje, zaměstnání).

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagovala. Soud proto v souladu s  u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky.

6. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Původní věřitelka a žalovaná podepsaly dne 16. 12. 2019 smlouvu o úvěru, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout

a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčené peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 12 580 Kč ve 20 měsíčních splátkách po 1 129 Kč. Před podpisem smlouvy o úvěru původní věřitelka nezjišťovala důsledně schopnost žalované úvěr splácet, neboť se spolehla na tvrzení žalované a neověřila si výši skutečných výdajů žalované, jakož ani to, zda má žalovaná další závazky, zda tyto řádně splácí, zda má exekuce apod. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2022.

7. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před podpisem smlouvy o úvěru důsledně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Z žádosti o úvěr ze dne 16. 12. 2019 vyplývá, že žalovaná požádala o úvěr ve výši 10 000 Kč a uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené, má jedno vyživované dítě, žije u přítele, její měsíční příjem tvoří rodičovský příspěvek 7 600 Kč

a ostatní státní příspěvky 333 Kč, měsíční výdaje za bydlení/energie činí 1 000 Kč, osobní výdaje činí 5 590 Kč. Z poznámek v zákaznické kartě vyplývá, že původní věřitelka měla k dispozici bankovní výpis, jakési rozhodnutí, občanský průkaz a čestné prohlášení. Z doloženého čestného prohlášení bylo zjištěno, že tímto žalovaná prohlásila, že bydlí u přítele. Oznámením o přiznání dávky SSP ze dne 8. 10. 2018 došlo k zúčtování příspěvku vypláceného na starší dítě a přiznání příspěvku 7 600 Kč na mladší dítě. Výpisy z bankovního účtu žalobkyně doložila příjem žalované za listopad a prosinec 2019 vždy 7 600 Kč a za říjen 2019 v částce 8 600 Kč.

8. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. ,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí

a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

10. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ).

11. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované. Původní věřitelka rezignovala na lustraci žalované v databázích dlužníků, žalobkyně nedoložila, že by její předchůdkyně provedla lustraci žalované v příjmení, příjmení, ISIR či jakýchkoli jiných registrech dlužníků. Rovněž nebyly ověřeny výdaje žalované, které zůstaly zcela nedoloženy – právní předchůdkyně žalobkyně si ani nevyžádala výpisy z účtu žalované za jednotlivé měsíce, ze kterých by mohla ověřit měsíční výdaje žalované a její finanční obrat (tj. zdali je vyvážený, kladný, záporný apod.). Stejně tak nebyly ověřeny ani výdaje za bydlení, na čemž nemůže nic změnit ani předložené čestné prohlášení, neboť jednak z něho nevyplývá výše nákladů za bydlení, jednak tím žalovaná pouze opakovaně deklarovala tvrzení uvedená v žádosti o úvěr, jejichž věrohodnost nebyla ověřena (např. čestným prohlášením přítele žalované). Jako podhodnocená se navíc jeví částka 5 590 Kč na osobní náklady, když žalovaná je vázána péči o vyživované dítě – v žádosti o úvěr žalovaná tvrdí toliko jedno vyživované dítě, avšak z oznámení o přiznání dávky SSP je zřejmé, že vyživovaných dětí bylo více. Pokud pak jde o příjem žalované, ten byl tvořen výlučně příspěvky státu (rodičovským příspěvkem), přičemž jakkoli zůstalo nevysvětleno, co představují ostatní státní příspěvky v částce 333 Kč. Nelze přehlédnout, že po odečtení měsíční splátky úvěru měla žalované na mimořádné výdaje (např. léky apod.) zbývat toliko částka 214 Kč. Postup právní předchůdkyně žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalované. Soud proto pokládal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovanou za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru,

a to konkrétně ve výši 10 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná na pohledávku dosud uhradila 3 759 Kč. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaná uhradila, nese žalovaná, která však byla v tomto řízení zcela pasivní a netvrdila, že by snad uhradila vyšší částku, než uvádí žalobkyně. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 6 241 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

13. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti úvěru sjednané v neplatné smlouvě. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byla žalovaná povinna splnit dluh (vrátit jistinu úvěru) na žádost věřitele. Výzva k plnění obsažená v oznámení

o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 byla žalované odeslána doporučeně dne 12. 1. 2022, dne 14. 1. 2022 se tato výzva jistě dostala do dispozice žalované, která si ji mohla vyzvednout na poště. Žalovaná byla povinna plnit v souladu s výzvou nejpozději do 10 dnů od obdržení výzvy, tj. do 24. 1. 2022. Pokud neplnila, ocitla se počínaje dnem 25. 1. 2022 v prodlení s úhradou dluhu

a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši dle

14. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni výše uvedenou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v ust. , kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

15. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

16. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 400 Kč. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč, a to v kolcích nebo na účet soudu.

17. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s  ve zkráceném znění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.