Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 16/2022-75
Okresní soud v Pelhřimově rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Nováčkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa, PSČ obec a číslo
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa, PSČ obec a číslo
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 24 317 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh žalobce, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci
a) částku ve výši 14 686 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 974,05 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 257,62 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 451,70 Kč od datum do zaplacení ve výši 10 %, s úrokem 20,5 % ročně z částky 9 451,70 Kč od datum do zaplacení,
b) částku 5 081 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 358,91 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 842,63 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 482,71 Kč od datum do zaplacení ve výši 10 %, s úrokem 20,5 % ročně z částky 3 482,71 Kč od datum do zaplacení,
c) částku 4 550 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 324,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 700,32 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 144,95 Kč od datum do zaplacení ve výši 10 %, s úrokem 19,7 % ročně z částky 3 144,95 Kč od datum do zaplacení,
se zamítá.
II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací zpět z účtu Okresního soudu v Pelhřimově přeplatek soudního poplatku z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 55 Kč.
Odůvodnění:
I. Návrh žalobce, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku ve výši 14 686 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 974,05 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 257,62 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 451,70 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, s úrokem 20,5 % ročně z částky 9 451,70 Kč od [datum] do zaplacení, b) částku 5 081 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 358,91 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 842,63 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 482,71 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, s úrokem 20,5 % ročně z částky 3 482,71 Kč od [datum] do zaplacení, 2 5 C 16/2022 c) částku 4 550 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 324,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 700,32 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 144,95 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, s úrokem 19,7 % ročně z částky 3 144,95 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací zpět z účtu Okresního soudu v Pelhřimově přeplatek soudního poplatku z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 55 Kč.
1. Dne datum podal žalobce u soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalované povinnost uvedenou v I. výroku tohoto rozsudku. V návrhu uvedl, že je právním nástupcem společnosti právnická osoba obec a číslo, IČO, která s žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě této smlouvy číslo byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta žalované zápůjčka ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i částku ve výši 16 721 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 633 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,5% ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 110 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 978 Kč, zavázala se půjčenou částku včetně poplatku uhradit v 60 týdenních splátkách po 613 Kč, když poslední splátka byla stanovena na datum Poslední splátka byla žalovanou uhrazena datum, celkem bylo, jak vyplývá z tvrzení žalobce, žalovanou uhrazeno 22 035 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina úrokem 20,5% ročně ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek z datum, žalovaná žalobci k datu datum dlužila na jistině částku 9 451,70 Kč a na dlužném poplatku částku 5 234,30 Kč, po tomto datu ničeho nezaplatila, ohledně této jistiny je dluh stejný. Žalovaná tak žalobci dluží částku 14 686 Kč sestávající se z jistiny 9 451,70 Kč, poplatku 5 234,30 Kč, když jak vyplývá ze soudem si vyžádaného sdělení žalobce, se tato částka na poplatku sestává z dlužného úroku ve výši 824,23 Kč, části poplatku za administrativní činnost ve výši 1 286,58 Kč a části poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 123,49 Kč, dále dluží kapitalizovaný úrok 10 257,62 Kč (vypočten při sazbě 20,5% ročně z jistiny za dobu od datum do datum), kapitalizovaný úrok z prodlení 974,05 Kč (vypočten při sazbě 10% ročně z jistiny za dobu od datum, tedy od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky dle splátkového kalendáře, do datum). Od datum běží úroky a úroky z prodlení až do zaplacení. Dále se jedná o smlouvu o zápůjčce, kterou právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne datum, jejíž součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě této smlouvy číslo byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta žalované zápůjčka ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i částku ve výši 12 541 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 975 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,5% ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 082 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 484 Kč, zavázala se půjčenou částku včetně poplatku uhradit v 60 týdenních splátkách po 460 Kč, když poslední splátka byla stanovena na datum Poslední splátka byla žalovanou uhrazena datum, celkem bylo, jak vyplývá z tvrzení žalobce, žalovanou
uhrazeno 22 460 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina úrokem 20,5% ročně ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek z datum, žalovaná žalobci k datu datum dlužila na jistině částku 3 482,71 Kč a na dlužném poplatku částku 1 598,29 Kč, po tomto datu ničeho nezaplatila, ohledně této jistiny je dluh stejný. Žalovaná tak žalobci dluží částku 5 081 Kč sestávající se z jistiny 3 482,71 Kč, poplatku 1 598,29 Kč, když jak vyplývá ze soudem si vyžádaného sdělení žalobce, se tato částka na poplatku sestává z dlužného úroku ve výši 251,70 Kč, části poplatku za administrativní činnost ve výši 392,79 Kč a části poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 953,80 Kč, dále dluží kapitalizovaný úrok 5 842,63 Kč (vypočten při sazbě 20,5% ročně z jistiny za dobu od datum do datum), kapitalizovaný úrok z prodlení 358,91 Kč (vypočten při sazbě 10% ročně z jistiny za dobu od datum, tedy od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky dle splátkového kalendáře, do datum). Od datum běží úroky a úroky z prodlení až do zaplacení. Dále se jedná o smlouvu o zápůjčce, kterou právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne datum, jejíž součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě této smlouvy číslo byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta žalované zápůjčka ve výši 18 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i částku ve výši 18 664 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 392 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,7% ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 543 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 229 Kč, zavázala se půjčenou částku včetně poplatku uhradit v 100 týdenních splátkách po 367 Kč, když poslední splátka byla stanovena na datum Poslední splátka byla žalovanou uhrazena datum, celkem bylo, jak vyplývá z tvrzení žalobce, žalovanou uhrazeno 32 114 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina úrokem 19,7% ročně ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek z datum, žalovaná žalobci k datu datum dlužila na jistině částku 3 144,95 Kč a na dlužném poplatku částku 1 405,05 Kč, po tomto datu ničeho nezaplatila, ohledně této jistiny je dluh stejný. Žalovaná tak žalobci dluží částku 4 550 Kč sestávající se z jistiny 3 144,95 Kč, poplatku 1 405,05 Kč, když jak vyplývá ze soudem si vyžádaného sdělení žalobce, se tato částka na poplatku sestává z dlužného úroku ve výši 292,99 Kč, části poplatku za administrativní činnost ve výši 342 Kč a části poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 770,05 Kč, dále dluží kapitalizovaný úrok 4 700,32 Kč (vypočten při sazbě 19,7% ročně z jistiny za dobu od datum do datum), kapitalizovaný úrok z prodlení 824,10 Kč (vypočten při sazbě 10% ročně z jistiny za dobu od datum, tedy od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky dle splátkového kalendáře, do datum). Od datum běží úroky a úroky z prodlení až do zaplacení.
2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen v důsledku odporu podaného žalovanou. Žalovaná se následně k návrhu vyjádřila tak, že vše v návrhu uvedené není zcela pravdivé, právní předchůdce žalobce měl nespolehlivé pracovníky, kteří peníze zpronevěřili, brali jí karty a zaplacené částky přepisovali. Karty jí nebyly vráceny. S ohledem na zdravotní stav žalované, který jí neumožňoval se dostavit k jednání soudu, byla žalovaná soudem vyslechnuta v místě jejího bydliště, podrobně se vyjádřila ke smlouvě o zápůjčce číslo ohledně částky 20 000 Kč, z její výpovědi vyplývá, že prováděla pravidelně splátky každý týden, vždy jí navštívil zaměstnanec právního předchůdce žalobce, do karty splátek, kterou měla ve svém držení, jí zaměstnanec napsal výši převzaté částky, datum převzetí a podepsal se, kartu splátek měla ve vztahu ke každé z uzavřených smluv, ovšem následně v kartách dle jejího názoru nesouhlasil součet splátek, navíc v kartách docházelo uvedeným pracovníkem k přepisu součtů částek, které byly zaplaceny, zřejmě proto, že rozdíl si nechal. Když s tím nesouhlasila, tak jí jeden ze zaměstnanců předchůdce
žalobce karty odvezl s tím, že vše prověří a přiveze jí je zpět, což se však již nestalo. Dozvěděla se od dalšího pracovníka, který přijel, že pracovník, který karty odvezl, zmizel, peníze, které vybral od lidí, neodevzdal a zpronevěřil je. Poté přestala splácet a podle ní jí tehdy zbývalo na všechny tři zápůjčky zaplatit ještě dohromady 5 800 Kč, tuto částku však odmítla zaplatit s tím, že ji zaplatí, až jí budou vráceny karty splátek. Nesouhlasí proto s výší na ní požadované částky.
3. Žalobce na odpor žalované a její tvrzení reagoval sdělením, že žádné karty splátek nemá k dispozici, žalovaná se ve smlouvě zavázala uchovávat kartu splátek bezpečným způsobem, nic do ní nevpisovat, měnit, poškozovat apod., musí je mít ve své dispozici. Soud proto kontaktoval právního předchůdce žalobce a ten soudu sdělil, které konkrétní osoby postupně od žalované prováděly výběr hotovostních týdenních splátek, sdělil, že k žádnému převzetí karet splátek od žalované nedošlo, pokud by k němu došlo, bylo by vystaveno žalované potvrzení o převzetí. Při návštěvě pracovníka firmy ve dnech datum a datum u žalované nebyly zjištěny žádné nesrovnalosti a došlo k domluvě na úhradě splátky v následujícím období, došlo pouze k provedení opravy v kartě splátek z hlediska početní chyby v odečtu uhrazené splátky, oprava proběhla u žalované a k odebrání karty nedošlo. Dne datum bylo podáno právním předchůdcem žalobce trestní oznámení k Okresnímu státnímu zastupitelství v obec pro podezření ze spáchání zpronevěry ze strany jméno jméno, který též od žalované splátky vybíral, ovšem nejednalo se o případ žalované. Právní předchůdce žalobce soudu potvrdil, že z jednotlivých smluv žalovaná opravdu k datu postoupení dlužila částky ve výši součtu jistiny a poplatků, jak žalobce požaduje.
4. Z listin předložených soudu žalobcem soud zjistil, že mezi žalovanou a společností právnická osoba obec a číslo, IČO, byly ve dnech datum, datum a datum uzavřeny v návrhu uvedené smlouvy o zápůjčce, na základě nichž byly žalované postupně poskytnuty hotovostní částky ve výších dle uvedeného pořadí smluv 18 000 Kč, 15 000 Kč a 20 000 Kč za podmínek ve formě sjednaných úroků, poplatků a splátek, jak žalobce v návrhu uvádí. Součástí těchto smluv jsou příslušné smluvní podmínky, z nichž vyplývají i další sjednané povinnosti ze strany žalované, zejména se jedná o povinnost hradit smluvní pokutu, jejíž výše činí 300 Kč za každý týden prodlení v případě prodlení žalované s placením dlužné částky s tím, že v případě smlouvy o 60 splátkách může být k zaplacení smluvní pokuty vyzvána 12x, v případě smlouvy o 100 splátkách 20x. Dále byly při uzavírání smluv, jak žalobce s návrhem doložil, s žalovanou zástupcem žalobce sepsány tzv. zákaznické karty. V případě prvé smlouvy z datum z této karty vyplývá, že žalovaná sdělila, že je důchodkyní, která pobírá důchod od obec správy sociálního zabezpečení v obec a číslo ve výši 8 200 Kč měsíčně, dále má jiný příjem 5 000 Kč, který však není z její strany v zákaznické kartě nijak blíže specifikován ani dokladován, v rámci jejích příjmů a výdajů je konstatováno, že má výdaje na nájmu 2 000 Kč, na telefonu 200 Kč, na domácnosti 4 000 Kč, celkem tedy 6 200 Kč a disponuje použitelným příjmem 7 000 Kč. Jiné údaje se na této zákaznické kartě nenachází, vyplývá z ní, že vše bylo ověřeno jakými výplatními páskami, občanským průkazem, nájemní smlouvou a SIPO. V případě druhé smlouvy z datum je v zákaznické kartě konstatován stejný stav s tím, že žalovaná má příjem pouze 8 500 Kč měsíčně jako důchodce, má výdaje na nájmu 3 500 Kč měsíčně, telefonu 300 Kč měsíčně, domácnosti 12 000 Kč, splácí zápůjčky 2 500 Kč měsíčně a k právnímu předchůdci žalobce má jiné závazky ve výši 10 700 Kč měsíčně a tedy celkem její výdaje činí 28 000 Kč měsíčně. V zákaznické kartě je uveden další příjem nikoli žalované, ale jakési„ domácnosti“ ve výši 36 500 Kč, je za této situace konstatován celkový příjem žalované 45 000 Kč a pro účely poskytnutí zápůjčky po odečtů výdajů použitelný příjem 29 000 Kč. Z karty vyplývá, že kromě občanského průkazu byly údaje ověřeny nájemní smlouvou z roku 1987 a SIPO ze září 2015. V případě třetí smlouvy z datum jsou konstatovány stejné skutečnosti ohledně žalované s tím, že pobírá starobní důchod 10 000 Kč, má brigádně jiné příjmy 12 000 Kč, její syn, manžel a dcera mají další příjmy 40 000 Kč a tedy z celkového příjmu 62 000 Kč činí její výdaje tentokrát 39 100 Kč sestávající se
z nájmu 3 000 Kč, telefonu 300 Kč, splátky právnímu předchůdci žalobce 19 800 Kč, výdaje na domácnost 16 000 Kč a pro účely poskytnutí zápůjčky činil použitelný příjem 22 900 Kč, když z karty vyplývá, že k ověření svých tvrzení doložila žalovaná pouze svůj občanský průkaz a SIPO za říjen 2015. Dále žalobce soudu doložil smlouvu o postoupení pohledávek, z níž vyplývá, že byla mezi žalobcem a poskytovatelem zápůjček uzavřena dne datum, doložil, že žalovaná byla s postoupením pohledávek na žalobce seznámena oznámením o postoupení pohledávek z datum.
5. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce v průběhu roku 2015 postupně tři smlouvy o zápůjčkách, z jejichž obsahu vyplývá, že se fakticky jedná o úvěrové smlouvy dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.) mající s ohledem na charakter účastníků a obsah smluv spotřebitelský charakter, na které se tedy vztahují příslušná ustanovení tehdy platného zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 odst. 1 tohoto zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V tomto směru soud konstatuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je v zájmu jak spotřebitele, tak poskytovatele úvěru, oba svým způsobem z hlediska jejich vzájemného postavení chrání před negativními dopady neschopnosti úvěr splácet, chrání zprostředkovaně i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod.. Podle názoru soudu v daném případě při uzavírání všech tří úvěrových smluv nebyla úvěruschopnost žalované posuzována důsledně. Žalovaná je osobou v postavení starobního důchodce a tomu také odpovídá její nepříliš vysoký příjem, který byl postupně ve shora uvedených zákaznických kartách konstatován ve výších 8 200 Kč měsíčně, 8 500 Kč měsíčně a 10 000 Kč měsíčně. Jedná se tedy o nepříliš vysoký příjem a již za této situace je s podivem, že žalované byly poskytnuty v rozmezí sedmi měsíců tři ve vztahu k jejímu příjmu dosti vysoké úvěry 18 000 Kč, 15 000 Kč a 20 000 Kč. V případě všech tří smluv bylo vycházeno v podstatě ze stejného druhu měsíčních výdajů žalované a je za této situace opět s podivem, jak se během těchto sedmi měsíců měnily údaje ohledně výše měsíčních výdajů uváděné žalovanou, když zcela evidentně se nemůže jednat o hodnověrné údaje. Žalovaná postupně uváděla měsíční nájem v dubnu 2 000 Kč, v říjnu ho již uváděla 3 500 Kč, v listopadu pouze 3 000 Kč. Je zcela evidentní, že ke změnám v tomto nájmu nemohlo v takto krátkém období tímto kolísavým způsobem docházet. Stejně tak se během sedmi měsíců výrazně zvýšily i výdaje žalované v rámci domácnosti, když nejprve při prvé půjčce se jednalo pouze o 4 000 Kč měsíčně, v říjnu již o 12 000 Kč a v listopadu dokonce o 16 000 Kč. V případě prvé smlouvy z datum žalovaná uváděla ještě jiný příjem 5 000 Kč, který však, jak vyplývá z karty, nebyl žádným způsobem doložen a zástupcem firmy ověřen, byl konstatován použitelný příjem 7 000 Kč měsíčně a žalované byla poskytnuta půjčka, na základě které měla při přibližně 4 týdenních splátkách v měsíci zaplatit měsíčně 1 470 Kč. V říjnu 2015 žalovaná získává další půjčku a zavazuje se k další měsíční platbě 1 840 Kč, je vycházeno z jejího příjmu na starobním důchodu 8 500 Kč, výdajů na domácnost 28 000 Kč a jakýchsi příjmů domácnosti 36 500 Kč, což však, jak vyplývá ze zákaznické karty, není přímý příjem žalované. Pokud další členové domácnosti mají nějaký příjem, je pro účely posouzení úvěruschopnosti žalované takový příjem nedůležitý, důležitý je příjem žalované, z něhož bude ona sama splátky realizovat a který by mohl být postižitelný v rámci případného vymáhacího procesu. Je zcela evidentní, že ze svého příjmu 8 500 Kč při
minimálních nákladech na nájem, telefon a domácnost nemůže žalovaná přistoupit k takovým splátkám již dalšího poskytnutého úvěru, aniž by nebyla postižena její životní úroveň a zejména že nebude v případě jakéhokoliv i minimálního finančního výkyvu v rámci jejích výdajů schopna splátky hradit, z hlediska hrazení životních výdajů a splátek úvěru se stává závislá na ostatních členech domácnosti. Stejná situace je i ohledně třetí smlouvy z datum, kde vlastně po jednom měsíci od předchozího úvěru je žalované poskytován další úvěr 20 000 Kč s další předpokládanou měsíční platbou ve výši minimálně 2 452 Kč, opět je zde vycházeno z jakéhosi dalšího příjmu členů domácnosti 40 000 Kč, brigádní činnosti žalované, která ovšem opět není nijak ověřována, vlastně při poskytnutí tohoto třetího úvěru již minimální měsíční platby žalované měly činit při teoretickém počtu čtyřech týdenních splátek v měsíci částku minimálně ve výši 5 760 Kč měsíčně, tedy částku převyšující polovinu jejího starobního důchodu a zcela evidentně ze zbývající části důchodu nemohla žalovaná hradit její běžné výdaje, které do zákaznické karty byly na základě jejího tvrzení zaneseny. Navíc opět v tomto případě nedošlo k žádnému ověření brigádní činnosti žalované. Soud tedy za této situace dospívá k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostatečným způsobem posoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě informací, které od ní získal, jednak tyto informace neověřil z hlediska výše ve dvou případech uváděných vedlejších příjmů žalované, nepozastavil se při posuzování úvěruschopnosti nad nelogičností některých žalovanou uváděných údajů, zejména ohledně jejích výdajů, při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet posuzoval i příjmy jakýchsi jiných členů domácnosti, které opět, jak z karet vyplývá, nijak neověřoval. V krátkém časovém období sedmi měsíců tak žalovanou zaúvěroval celkovou částkou 53 000 Kč na třech úvěrových jistinách a zavázal jí k zaplacení částky na těchto jistinách, úrocích a poplatcích ve výši minimálně 100 979 Kč, když měsíční platby žalované měly činit po získání těchto tří úvěrů částku převyšující více jak polovinu jejího příjmu v měsíční rovině. Současně jak vyplývá ze seznamu věcí vedených proti žalované u zdejšího soudu, byla žalovaná od roku 2002 do roku 2015 účastna jako povinná celkem čtyřech exekucí, kterými zdejší soud pověřil příslušné soudní exekutory, z toho dvě exekuce byly nařízeny v letech 2014 a 2015. Ze všech shora uvedených hledisek tedy soud považuje zjištění ohledně úvěruschopnosti žalované úvěry splácet za zcela nedostatečné způsobující neplatnost předmětných smluv ve smyslu § 9 odst. 1 shora uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru.
6. Dále soud shledává neplatnost všech tří úvěrových smluv i z jiných důvodů. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
7. V daném případě došlo při uzavírání postupně všech tří shora uvedených smluv k ujednání, které se týká povinností žalované zaplatit žalobci s úvěrovými částkami i další částky, které byly ve smlouvách specifikovány jako úroky, poplatky za administrativní zpracování půjčky, poplatky za hotovostní inkaso splátek. U prvé smlouvy byl sjednán roční úrok 19,7 %, u druhé a třetí smlouvy se jednalo o roční úrok 20,5 %. Pokud se jedná o takto sjednané úroky, jedná se o úroky vyššího charakteru, z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě dle zjištění soudu činila dle
statistiky obec národní banky průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu s fixací sazby na dobu jednoho až pěti let v době uzavření úvěrové smlouvy z datum sazbu 12,55 % ročně, v době uzavření úvěrové smlouvy z datum sazbu 11,99 % ročně a v době uzavření úvěrové smlouvy z datum sazbu 11,77 % ročně. Sjednané úrokové sazby v jednotlivých úvěrových smlouvách trojnásobek těchto obvyklých úroků nepřesahují, výše úroků tedy sama o sobě není nepřiměřeně vysoká, byť je vyšší než u bankovních ústavů. Ani smluvní pokuta, byť není v současné době žalobcem požadována, není sama o sobě výrazně nepřiměřená, jedná se o částku 300 Kč týdně, kterou však je možno požadovat u 60 týdenních splátkových smluv pouze 12x, tedy ve výši 3 600 Kč. To však nemění nic na tom, že v celkovém souhrnu jsou úvěrové smlouvy zjevně nevyvážené. Právní předchůdce žalobce si do předtištěného formuláře smluv o zápůjčce zakotvil poplatek za administrativní zpracování půjčky, který dosahuje v případě jednotlivých smluv kolem 21% z výše úvěrové jistiny. Administrativa by však u tohoto typu smluv neměla být s ohledem na charakter smlouvy nákladná, s ohledem na předtištěnost smluv a jednoduchost a rychlost vyplnění smluv by měla být jednoduchá, rychlá a z hlediska evidence z větší části elektronická. Je tedy zřejmá neúměrnost administrativního poplatku, a to i při srovnání s bankami u nichž je, jak je obecně známo, mnohem nižší, pohybující se v jednotkách procent výše úvěru. Je zřejmé, že se jedná pouze o skryté a tedy nepřípustné navýšení dohodnutého úroku za účelem navýšení zisku věřitele. Obdobně je nutno nahlížet i na poplatek za hotovostní inkaso splátek, který je v každé z uvedených smluv dokonce v mnohem vyšší výši, než předchozí uvedený poplatek za administrativní činnost, v případě smlouvy z datum dosahuje kolem 60 % výše jistiny, v případě smluv z datum a datum dosahuje kolem 50 % výše jistiny. Z obsahu smlouvy sice vyplývá, že žalovaná si tuto variantu, tedy variantu hotovostních plateb zvolila, ovšem pro takto vysoké stanovení tohoto druhu poplatku není dán logický důvod, zejména z hlediska četnosti prováděných výběrů v týdenních intervalech, ačkoliv důchod je stejně jako mzda vyplácen měsíčně. Je tedy zřejmé, že žalovaná se vlastně v rámci každé smlouvy zavázala nejen k vrácení základní úvěrové částky a úroků, ale též k zaplacení dalších žalobcem požadovaných poplatků, které ve svém součtu s úroky buď úvěrovou částku převyšují (v případě smlouvy z datum se žalovaná zavázala při úvěru 18 000 Kč vrátit dalších 18 664 Kč) nebo se úvěrové částce přibližují. I když tedy například z úvěru 18 000 Kč získaného smlouvou z datum žalovaná již fakticky zaplatila 32 114 Kč, stále žalobci dle jeho názoru dluží 4 550 Kč, stejná situace je i u ostatních smluv, kdy z úvěru 15 000 Kč dle smlouvy z datum již žalovaná uhradila 22 460 Kč, z úvěru 20 000 Kč dle smlouvy z datum již uhradila 22 035 Kč a neustále dle žalobce dluží na těchto smlouvách další částky 5 081 Kč a 14 686 Kč. Z toho je zcela zřejmá nevyváženost a nepoměr podmínek smluv, která zakládá nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaná smlouvy v popsané podobě uzavřela. Zákonná úprava předpokládá u uzavřených smluv jejich podrobení přezkumu z hlediska okolností zásadních pro její platnost, když je nutno vzít v úvahu i charakter tohoto smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem, bez reálné možnosti změny textu smlouvy ze strany druhé. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. jsou všechny tři shora uvedené smlouvy absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a tato neplatnost se vztahuje k celým smlouvám, protože v tomto případě tvoří jednotlivá ujednání smluv vždy jeden celek.
8. Za této situace při konstatování neplatnosti všech tří smluv by teoreticky mohl mít žalobce nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To ovšem samozřejmě za situace, pokud by žalovaná svými platbami neuhradila ani úvěrovou jistinu. Jak
však již bylo shora uvedeno, vychází sám žalobce z toho, že žalovaná v každém z případů tří shora uvedených úvěrových smluv již zaplatila více, než kolik na úvěrových částkách získala a není tedy nutno posuzovat tvrzení žalované, že zaplatila ještě vyšší částky než tvrdí žalobce, protože důležitou je skutečnost, že výše plateb žalované přesáhla výše poskytnutých úvěrů, a to ještě v době, než byla pohledávka postoupena žalobci. Sám žalobce tvrdí, že z úvěru 18 000 Kč již bylo zaplaceno 32 114 Kč, z úvěru 15 000 Kč již bylo zaplaceno 22 460 Kč a z úvěru 20 000 Kč již bylo uhrazeno 22 035 Kč. Pak za této situace již žalovaná na těchto úvěrových jistinách vše v rámci bezdůvodného obohacení žalobci uhradila a není tedy dán žádný důvod k uložení nějaké povinnosti žalované. Z tohoto důvodu soud návrh žalobce zamítl.
9. Žalovaná byla ve věci úspěšná a měla by tedy mít právo na náhradu nákladů řízení. Protože jí však žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žalovaná toto právo nemá.
10. V rámci žalovaných částek z jednotlivých smluv bylo při placení soudního poplatku z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobcem vycházeno z toho, že žalované částky 14 686 Kč, 5 081 Kč a 4 550 Kč jsou jistinami. Jak však v průběhu řízení žalobce sám uvedl, jsou v těchto částkách i obsaženy dlužné úroky, které představují ve shora uvedeném pořadí jednotlivých částek částky 824,23 Kč, 251,70 Kč a 292,99 Kč a tedy soudní poplatek z návrhu neměl být zaplacen z částky 24 317 Kč, ale pouze z částky 22 948,16 Kč, neboť podle § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění předpisů pozdějších, nejsou úroky jako příslušenství pohledávky předmětem poplatkové povinnosti. Pokud žalobce zaplatil na soudním poplatku 973 Kč, měl správně zaplatit pouze 918 Kč a za této situace soud ve smyslu § 10 odst. 1 uvedeného zákona o soudních poplatcích rozhodl o tom, že z účtu zdejšího soudu bude žalobci přeplatek soudního poplatku ve výši 55 Kč vrácen.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5-ti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, pobočka obec, prostřednictvím soudu podepsaného.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.