Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 34/2022-57
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 109 254 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy nejpozději k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, po splatnosti každé jednotlivé splátky až do jejího zaplacení pak s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů.
II. Žaloba o zaplacení částky 85 254 Kč, dále o zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně jdoucího z částky 37 872 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10,75 % ročně jdoucího z částky 21 800 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení a dále o zaplacení úroku z prodlení jdoucího z částky 24 si 000 Kč od 4. 2. 2022 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalovanému uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku, se zamítá.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy nejpozději k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, po splatnosti každé jednotlivé splátky až do jejího zaplacení pak s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů. II. Žaloba o zaplacení částky 85 254 Kč, dále o zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně jdoucího z částky 37 872 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10,75 % ročně jdoucího z částky 21 800 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení a dále o zaplacení úroku z prodlení jdoucího z částky 24 si 000 Kč od 4. 2. 2022 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalovanému uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku, se zamítá. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.
1. Žalobou ze dne 6. února 2022 podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 109 254 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně jdoucím z částky 37 872 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně jdoucím z částky 45 800 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že dne datum byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaný se žalobkyni zavázal tento úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 23 % ročně při RPSN 38,73 % ročně v 72 měsíčních splátek po 772 Kč měsíčně splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce s tím, že strany úvěrové smlouvy sjednaly další doplňkové služby, které byly věřitelem – žalobkyní poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného, mimo jiné doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu„ PODPORA“, kdy tato doplňková služba zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o 1 kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ustanovení článku V, odst. 5.13 v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ustanovení článku V, odst. 5.13 v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 11. 2021, kdy nezaplatil splátku v celkové výši 1 298 Kč, v níž je zahrnuta splátka úvěru a splátka za výkon doplňkové služby Podpora ve výši 526 Kč měsíčně, která je splatná společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Dále žalobkyně uvedla, že na základě tohoto porušení smluvních povinností žalovaným zaslala žalobkyně žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20. 11. 2021, kdy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky a zároveň ho vyzvala úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky číslo ve výši 300 Kč (článek V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru). Žalovaný však žalobkyni své splatné závazky neuhradil a proto mu žalobkyně zaslala druhou písemnou upomínku ze dne 5. 12. 2021, kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky, k úhradě sankce za zaslání upomínky číslo 1 ve výši 300 Kč a zároveň jej vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky číslo 2 ve výši 500 Kč (čl. V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru a navíc v této upomínce žalobkyně upozornila žalovaného na to, že pokud nevyrovná své splatné závazky vůči žalobkyni, tak dojde k zesplatnění celého úvěru a k uplatnění dohodnuté smluvní pokuty. I přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobkyně nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru číslo splatná dne 15. 11. 2021 a v poslední zasílané písemné upomínce byl žalovaný upozorněn na skutečnost, že při nezaplacení celé dlužné částky může dojít k zesplatnění jistiny úvěru a zaúčtování veškerých sankcí a nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a ze souběžně uzavřené smlouvy o inkasní službě. Protože žalovaný ani přesto svůj dluh nezaplatil, žalobkyně přistoupila dle ustanovení V. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě nároku, který byl vyčíslen na částku v celkové výši 109 324,42 Kč, která sestává z dlužné jistiny úvěru v částce 30 000 Kč, úroků v částce 25 584 Kč, poplatku za doplňkovou službu„ PODPORA“, a to Podpora – odklad v částce 7 488 Kč (72 splátek po 104 Kč), Podpora – nemoc v částce 15 192 Kč (72 splátek po 211 Kč) a Podpora – práce v částce 15 192 Kč (72 splátek po 211 Kč), dále z částky 800 Kč jako nákladů na upomínání (náklady za upomínku číslo 1 v částce 300 Kč a náklady za upomínku číslo 2 v částce 500 Kč), dále částky 68,42 Kč jako smluvní pokuty za prodlení úvěru a částky 15 000 Kč jako smluvní pokuty dle ustanovení V. 5.5. smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dne 21. 12. 2021 byl přitom žalovanému odeslán zesplatňovací dopis – poslední předžalobní upomínka, ve které byl žalovaný seznámen s tím, že i přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobkyně nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru číslo splatná dne 15. 11. 2021 a v poslední zasílané písemné upomínce byl žalovaný upozorňován na skutečnost, že při nezaplacení celé dlužné částky může dojít k zesplatnění jistiny úvěru a naúčtování veškerých sankcích a nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a ze souběžně uzavřené smlouvy o inkasní službě. Protože na toto nebylo ze strany žalovaného reagováno zaplacením, nezbývalo žalobkyni, než přistoupit dle ustanovení čl. 5 V. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění jistiny úvěru a žádat zaplacení dlužné částky v termínu do 14 dnů ode dne vyhotovení této kvalifikované výzvy, tedy do 3. 2. 2022.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. K jednání nařízenému na den 20. července 2022 se účastníci nedostavili, zástupce žalobkyně přitom svou nepřítomnost u jednání předem písemně omluvil. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastní, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.
4. Přitom ze žalobkyní předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne datum a přílohy číslo k této smlouvě - výpočtu roční procentní sazby nákladů na úvěr, přílohy číslo 2 - formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přílohy číslo 3 - evropského standardizovaného informačního přehledu, přílohy číslo 4 - tabulky umoření, přílohy číslo 5 - smlouvy o inkasní službě, přílohy číslo 6 - dotazníku k posouzení bonity žadatele (spotřebitele) a žádosti o zřízení inkasní služby a přílohy číslo 7 – smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA, potvrzení o vyplacení úvěru ze dne datum, potvrzení o provedené verifikační platbě ze dne 6. 6. 2017, potvrzení o nastavení souhlasu s inkasem ze dne 7. 6. 2017, dokladů o poskytnutí úvěru na účet žalovaného - převodu částky 14 999 Kč dne datum a částky 9 001 Kč dne datum na účet číslo bankovní účet, potvrzení o vyplacení úvěru, dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 20. 11. 2021 - upomínky číslo 1 spolu s poštovním podacím archem ze dne 20. 11. 2021, dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 5. 12. 2018 – upomínky číslo 2 spolu s poštovním podacím archem ze dne 5. 12. 2018, dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 21. 12. 2021 – zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínka s oznámením o převzetí právního zastoupení spolu s připojeným poštovním podacím archem ze dne 21. 12. 2021, soud vzal za prokázána žalobní tvrzení, jak jsou uvedena shora, na něž pro stručnost proto odkazuje.
5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout a poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 24 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úroky vrátit žalobkyni ve stanovených splátkách, žalovaný však peněžní prostředky nevrátil.
6. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný platně v souladu s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzavřeli smlouvu o úvěru, když žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky, část obsahu smlouvy určili odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného ani na výzvu soudu netvrdila ničeho konkrétního (v návrhu pouze uvedla, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho příjem činí 18 241 Kč náklady na bydlení 3 000 Kč – pravidelná částka a sázky činí 3 044 Kč a finanční zůstatek spotřebitele je 10 899 Kč). K tomu sice dále obsáhle uvedla, že před poskytnutím úvěru posoudila dlužníkovu schopnost poskytnutý úvěr splácet s řádnou pečlivostí, kdy od dlužníka si vyžádala, mimo jiné výpisy z bankovního účtu dále provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, lustraci v Centrální evidenci exekucí lustraci v databázi neplatných dokladů a lustraci v registru SOLUS. Žalobkyně tak ani v rovině svých tvrzení nenastínila, jaké zohlednila výdaje žalovaného, tedy jakým způsobem dospěla k závěru, že žalovanému je možno poskytnout úvěr, respektive že bude schopen žalobkyni poskytnutý úvěr vrátit ve sjednané době. Pro úplnost soud také uvádí, že z předložených výpisů z běžného účtu žalovaného se podává, že jeho příjmy v posuzovaném období se prakticky rovnaly jeho výdajům, tudíž mu nezbývala měsíčně žádná disponibilní částka, ze které by poskytnutý úvěr byl schopen splácet. Stejně tak pokud žalobkyně tvrdí, že při posuzování výdajů žalovaného vycházela ze statistického modelu, nepovažuje soud tento postup za správný, neboť postupováno naprosto stejnou logikou i při posuzování příjmové stránky mohla rovněž vycházet ze statistického modelu a příjmy posuzovat například podle údajů zveřejňovaných Českým statistickým úřadem o výši průměrného výdělku v České republice. Je pak nabíledni, že při takovémto paušalizovaném posuzování, který nezohledňuje individuální situaci žadatele o úvěr, by jako úvěruschopný byl posouzen každý žadatel. Žalobkyně proto při posuzování úvěruschopnost žalovaného neposoudila ani řádně, ani správně.
11. Za té situace proto žalobkyně ani netvrdila, natož prokazovala, že by vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a tudíž uzavřená smlouva je neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, byť jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé tohoto ustanovení by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zavádí nově relativní neplatnost, k této neplatnosti se přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení a je to poskytovatel úvěru, který má povinnost posoudit a jediný nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka - jiný výklad by totiž znamenal materiální obsolentnost této právní normy, kterou zákonodárce v žádném případě nemohl sledovat. Byl by tím totiž popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující i pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnosti je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Tento postup byl aprobován, jak v judikatuře Krajského soudu v Ostravě, například v rozsudku ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 8 Co 6/2018, tak v judikatuře Nejvyššího soudu, například v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona
o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146-167 a s. 174-178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/87, ECLI:EU:C: 1978). Závěr o absolutní neplatnosti v případě spotřebitelských smluv pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, který se celou problematikou podrobně zaobírá a na který v dalším, pro argumentační hloubku a obsáhlost, si však soud dovoluje již jen odkázat.
12. Smlouva uzavřená se žalovaným proto jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaný je povinen vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy ze dne datum žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, pak žalovaný je povinen žalobkyni vrátit pouze částku, která mu skutečně byla na sjednaný úvěr poskytnuta. Jak ze smlouvy, tak ale i z dokladů o vyplacení úvěru se však podává, že žalobkyně ve skutečnosti neposkytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, ale pouze úvěr ve výši 24 000 Kč, když částka 6 000 Kč jsou ve skutečnosti náklady na jiné služby poskytnuté žalobkyní žalovanému spolu s úvěrem, jejíž zaplacení vydává za součást poskytnutého úvěru (taková dohoda je obsažena přímo ve smlouvě - ve skutečnosti částka 6 000 Kč ale není úvěrovou jistinu, ale pouze úhradou nákladů, které žalobkyni s poskytnutím úvěru vznikají a k jejichž zaplacení se žalovaný ve smlouvě žalobkyni zavázal); dle uvedeného ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu (24 000 Kč) spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud proto uložil žalovanému předmětnou pohledávku zaplatit ve splátkách, jak mu ukládá ustanovení § 87 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru, které snad žalovaný bude schopen žalobkyni v budoucnu plnit (žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, ani soud proto není schopen posoudit jeho nynější situaci a stanovit splátky přiměřené jeho možnostem – odepřít však žalobkyni z tohoto důvodu plnění zcela by bylo ovšem rovněž nepřípustné). Soud proto podané žalobě vyhověl pouze v tomto rozsahu.
13. Je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II. zamítl, přičemž za tohoto stavu věci a s ohledem na vše výše uvedené je pak již dále také zcela nadbytečné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak byly žalobkyní v řízení dále tvrzeny a předloženými důkazy prokazovány.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, kterému by s ohledem na výsledek sporu příslušelo právo na náhradu nákladů řízení, ve sporu žádné nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené v rozsudku včas a řádně splněny, lze navrhnout výkon rozhodnutí.